Menu

Jak to bylo s Nuselským mostem?

9
Jak to bylo s Nuselským mostem?

Dnes bude řeč o posouvání hranic v architektuře. O stavbě respektované, pro mnohé však příliš megalomanské, strohé či trochu studené. Jedná se o přemostění Nuselského údolí. O stavbu, která byla nedávno označena stavbou století. Pojďme se podívat, jak obtížně se rodila.

Myslím, že řada z Vás si velmi přesně tipne, do jakého období stavba Nuselského mostu spadá, ale víte z jaké doby pochází vůbec první návrh na tento smělý počin?

Jedná se o rok 1903, kdy inženýr Jaroslav Marjanko představuje na pražském magistrátu vůbec první projekt na přemostění Nuslí. To byl vlastně takový prapočátek všech vypsaných soutěží na most, mnoha a mnoha projektů architektů a inženýrů. Realizace se ale Pražané dočkali až po neuvěřitelných sedmdesáti letech od tehdejší poněkud smělé myšlenky.

V průběhu oněch několika desetiletí se na architektonické scéně vystřídalo několik rozličných stylů stavění. Od konstruktivistického pojetí dvacátých let přes funkcionalismus, německý strohý megalomanský styl říšské architektury, sorelu apod. Pravdou ale je, že tyto tendence ovlivnily návrhy jen dílčím způsobem. Základní otázkou totiž většinou bylo: Most členěný obloukovými poli nebo trámovou konstrukcí? Dlouho to byl souboj nerozhodný.

Jedna z prvních soutěží na podobu přemostění z roku 1918 reflektovala dobový názor klonící se spíše k romantizujícímu pojetí obloukového zaklenutí, podepřeného několika pilíři s plochou mostovkou. V tomto duchu předložilo návrh duo Stanislav Bechyně a architekt Bohumír Kozák. Představují projekt obloukového mostu o třech klenebních polích s rozpětím sta metrů. Konstrukce je navrhovaná jako železobetonový skelet, což byla jedna z mála myslitelných konstrukcí, která by nápor hmoty udržela.


Již o rok později navrhuje inženýr Karel Friedrich projekt, který počítá s ocelovou konstrukcí. Ani jeden z těchto projektů však realizován nebyl. Zajímavostí je, že inženýr Bechyně promluví do veřejných soutěží na stavbu ještě několikrát.

Dvacátá a třicátá léta dvacátého století jsou ve znamení rovnou několika soutěží, přičemž každá postupně upřesňuje zadání podoby a účelu stavby. Jisté je, že snaha překlenout Nuselské údolí je stále živá. Mimo jiné si od toho nejen magistrát, ale i vlastníci pozemků v údolí slibují jejich zhodnocení a posílení stavebního boomu. Dokonce se objevují i ohlasy, že by stavbu měli financovat právě majitelé této půdy, neboť její cena stavbou vzroste. Od tohoto řešení se ale nakonec definitivně upustilo, zejména i proto, že koncepce takového financování nebyla nikdy příliš jasně vypracována.

Klání v roce 1926 udává pravidlo, že šířka mostu musí být dvacet jedna metrů a uvnitř tubusu by mělo být počítáno s linkou kolejového provozu. Do druhého kola soutěže postupují dva návrhy: projekt Škodových závodů a návrh bratří Vyhnánků a architekta Čenského. Realizace se ale stále oddaluje.



Rok 1933 reaguje na světovou krizi a vyhlašuje další soutěž, tentokráte nehonorovanou. Šířka mostu by nyní měla být o šest metrů více. Do tohoho kola se opět hlásí ing. Bechyně. Realizace se opět nekoná.

Rok 1938 a další výzva na novou podobu. V tomto roce se mezi projekty ve větší míře začíná ustupovat od obloukového zaklenutí a přistupuje se k trámové konstrukci, která mnohým architektům i porotcům přijde subtilnější a méně nápadná. Probírá se také kritérium zachování pražského panoramatu a vztahu mostu k ostatní architektuře města. Převažuje názor, že stavba by měla být co nejméně rušivá. Opět postupuje návrh Stanislava Bechyně…

Jako by stavba Nuselského mostu byla prokletá…nastupuje válka. Ovšem ani německým urbanistickým plánovačům projekt nedá spát a usilovně se pracuje na dalších projektech, které jsou spíše ve znamení říšské monumentální architektury. Počítají také se stavbou transversály a dalším svedením provozu v lokalitě. Do tohoto období ale vstupuje zákaz větších staveb na území Prahy, doplněný o zákaz používat cement jako stavební hmotu, z roku 1941.



Konec války, začátek nové éry a samozřejmě další kolo soutěží. Soutěže na Nuselský most se již stávají pražskou tradicí. Jedna z nich se koná v roce 1947, kdy se do prvního kola přihlásilo na třicet návrhů a osm jich postoupilo. Dokonce byl vybrán i konečný návrh. Pocházel od architektonického kolektivu inženýra Jana Vítka, Miroslava Sůry a Roberta Bucháčka. Nově se v projektu počítá s použitím materiálu předpjatého betonu, který by stavbu usnadnil a nebyla by tak finančně náročná. Jedná se o novou technologii, vynalezenou během druhé světové války.

Plány Nuselského mostu jsou ještě postoupeny Projektovému ústavu, aby vypracoval posudky a provedl dílčí změny před samotnou realizací. Začíná fáze příprav, která trvá mnoho dalších neuvěřitelných let. Samotný projekt je konečně odsouhlasen ke stavbě 23. října 1963. Dozorem je pověřen Bedřich Hacar, ale ještě téhož roku umírá. Již poněkolikáté na scénu vstupuje Stanislav Bechyně, jakožto nový dozor. Nutno říci, že tento kus mu opravdu nebyl souzen a tak nakonec na stavbu nedohlíží. Bližší okolnosti mi nejsou známy.






Celý tento článek zatím vypadá jako takový hon za přízrakem. Kdybychom nevěděli, že byl Nuselský most nakonec postaven, možná bychom ani nevěřili, že se to povede… Základní kámen byl položen v roce 1965 a konečně se začalo stavět! Byla použita technika letmé betonáže, kdy se most stavěl po částech, které byly jištěny dřevěným bedněním. Cena dřeva v té době nebývale vzrostla oproti letem předválečným a tak s ním bylo potřeba na stavbě šetřit. Na celý most bylo spotřebováno přes dvacet tisíc krychlových metrů betonu, ale výsledek stojí za to.

Jedná se o jeden z nejdelších a nejvyšších mostů v Evropě. Tyčí se nad údolím ve výšce více než čtyřicet metrů a překlenuje vzdálenost 485 metrů. Unikátní je i projekt podpovrchové kolejové dopravy. Původně bylo počítáno s tramvajemi, poté s vozy metra české výroby. Ty byly nakonec nahrazeny sovětskými, které ale měli větší váhu a tak bylo třeba zkusit, zda most toto zatížení vůbec snese. Samozřejmě ale, že se zátěžovými zkouškami bylo u tak rozsáhlé stavby počítáno od začátku.



Právě z těchto zkoušek pocházejí slavné záběry několika desítek tanků na mostě. Celkem dobové zdroje mluví o šedesáti třech, někdy o šedesáti šesti tancích. Testy nosnosti dopadají nad míru dobře, prohnutí mostu je nepatrné, hluboko pod stanovenou normou. Nic již nebrání spuštění provozu. Dne 22.2.1973 se koná slavnostní otevření monumentální stavby, kterého se účastní i generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák a armádní generál Ludvík Svoboda. Most se ale nejmenoval Nuselský, jak je tomu dnes. Do roku 1990 nesl název Klementa Gottwalda.

Most ovšem získal i další neblahé přízvisko. Most sebevrahů. Říká se, že počet lidí, co si vzali život skokem do pomyslných oblak, je mezi dvěma a třemi stovkami. Kvůli tomu byla na most v minulých letech instalována plechová zábrana. Nebohé nešťastné, co neviděli jiné východisko, upomíná pomníček v parku Folimanka (od Kryštofa Kintery) „Z vlastního rozhodnutí“.

Ať tak či tak, tato stavba je jedinečným pražským monumentem.

/Fotografie: nuselskymost.cz, casopisstavebnictvi.cz, prazskyzurnal.cz, czumalo.files.wordpress.com/

Share Button
Print Friendly, PDF & Email

Příspěvek má 9 komentářů

  1. Jaroslava Petra Siváková
    Jaroslava Petra Siváková
    | |

    Taky děkuju PePe za zajímavý příspěvek! Buďte zdráv :)

    Reply
  2. roman
    roman
    | |

    Prosil bych vylepšit pravopis – ve větě “Ty byly nakonec nahrazeny sovětskými, které ale měli větší váhu” má být správně “měly” – ty vozy jako ty ženy. Pak vylepšit faktografii – beton není předjatý ale předPjatý – https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C5%99edpjat%C3%BD_beton

    Reply
    1. Petra
      Petra
      | |

      Dobrý den, když už kritizujete gramatiku, tak si dovoluji upozornit, že Vaše zdůvodnění “vozy jako ty ženy” je chybné….vozy jako ty hrady (rod mužský, nikoliv ženský)….to pro příště, až budete zase někoho chtít poučovat

      Reply
      1. Ivan Stokurev
        Ivan Stokurev
        | |

        Správně! Když vozy, tak jako hrady. A když kozy, tak jako vozy. :-) Veselé Velikonoce všem.

        Reply
  3. tonda
    tonda
    | |

    k fotce pokladani koleji.to uz je montaz ocelovyho rostu,pro zesileni nosnosti kvuli tezkejm ruskejm vagonum metra,s kterejma puvodni navrh nepocital…

    Reply
  4. PePe
    PePe
    | |

    Děkuji za odkaz. Bylo to opravdu zajímavé. Akorát bych se v tom článku zmínil o HIPovi (hlavní inženýr projektu). Znal jsem ho osobněi. On měl vlastně tak trochu smůlu, protože to byl on kdo vypracoval i studii na tunel Blanka ( je to jeho název) . Pak v ní nemohl dál pokračovat, neboť jak to bývalo zvykem byl pověřen jinými úkoly.
    První setkání s ním na mě udělalo velký dojem. Vlastně to začalo telefonem.
    “Cililink, cililink ”
    ” XXX, firma YYY, dobrý den, Dobrý den, tady Svatopluk Kobr, firma…….. Pane inženýre, dozvěděl jsem se, že Vaše firma vznikla z bývalých geodetů VPÚ. Dělal jsem s nimi Nuselský most a chtěl bych s Vámi navázat spolupráci. Pošlu Vám rozsah požadovaných prací a napište mě nabídku včetně technického řešení a zajištění.
    Napsal jsem tedy nabídku a poslal faxem (mail ještě nebyl) a čekal jak to dopadne.
    Za pár dní ” ťuky, ťuky”. Dveře se otvírají a vchází poměrně robustní ale trochu shrbený člověk v hubertusu,palčákách a beranici. Když ji sundal objevila se na jeho pozdní věk až neuvěřitelná kštice vlasů černých jak uhel , oči černé za kostěnými obroučkami.
    “Dobrý den, já jsem Svatopluk Kóbr a přišel jsem se podívat na Vaši firmu, jaké máte vybavení, promluvit si s Vámi jestli to technicky zvládnete”.
    No a od této doby začala spolupráce s ním. Velmi dobře se sním spolupracovalo, neboť to byl velmi chytrý pán a vždy věděl co chce. Dokonce mě po čase zval i na svoje narozeniny, které slavil v práci. Vzhledem k tomu, že to byla ale “stará” škola, tak měl trochu problémy s PC. Toho využil takový mladý HAJZL, který mu házel klacky pod nohy, vyštípal ho z jeho pozice, podařilo se mu vyštípat i stávajícího ředitele firmy. Stal se ředitelem a ve finále firmu koupil. V tuto chvíli Sváťovi a mě začali krušné chvíle. Sváťa se nikdy nehandrkoval o peníze. Šlo mu především o kvalitu. Tenhle nový zlatokop, který by si dal pro kačku provrtat obě kolena a možná co já vím ještě se neustále dohadoval o ceně a dokonce radil jak to máme měřit, aby to nebylo tak drahé.
    No a pak Sváťa náhle umřel. Pamatuji si, že mě to dostalo a ještě teď se nemohu ubránit dojetí při vzpomínce na něj.
    Na toho ředitele jsem si nikdy nezvykl . Ze všeho byl vyklepaný, ustrašený, potil se . A tak jednoho dne, když jsem mu v kanceláři již zesnulého Sváti předával zakázku a opět slyšel jak je naše práce drahá a jaké on s tím má starosti (tím měl na mysli všechny kooperace), tak jsem mu poděkoval za jeho starostlivost a poprosil jsem ať si najde jiné geodety. K tomu kroku jsem se odhodlával dlouho, ale protože jak pravil císař Titus Flavius Vespasián “Pecunia non olet!” ( Peníze nesmrdí) jsem to vydržel. Ale tentokrát toho bylo už fakt dost.. pohár přetekl…musel jsem to udělat. Už jenom z úcty k takovému člověkovi jako byl SVATOPLUK KOBR.

    Reply

Zanechte svůj komentář

Jméno
Jméno*
E-mail
E-mail *
Web
Web