Dnešní vycházka s Prahou Neznámou nás zavede do oblasti Košíř, do míst, kde v minulosti vznikla řada viničních domků a usedlostí. Představíme si ty nejzajímavější z nich.
Již letos tolik zmiňovaný císař Karel IV. podporoval pěstování vína, také samozřejmě v okolí Prahy, díky tomu vznikly první vinice s viničními lisy později upravené na usedlosti či zemědělské dvory. V některých případech došlo postupně k přestavbě na letohrádky, v 18. století tak na těchto pozemcích vznikaly mnohde i okrasné zahrady s různými romantickými stavbami.
Jednou z nejznámějších je usedlost Cibulka s rozlehlým parkem, ve kterém můžeme obdivovat právě romantická zahradní zákoutí. Bohužel však dnes vidíme pouhé zbytky původní velkoleposti parku. Při vstupu do areálu stojí socha sv. Jana Nepomuckého od pražského sochaře Václava Nedomy, jinou sochu s církevní tematikou v parku nenajdete. Nad ní se klikatí již špatně schůdné cestičky vzhůru k další dominantě parku – k Čínskému pavilonu. Dnes je z této kdysi monumentální stavby jen smutné torzo. Z dobových záznamů víme, že na střeše tohoto pavilonu stávala měděná postava Číňana se slunečníkem, která se ve větru otáčela, a to dokonce za doprovodu skleněných zvonků na střeše. Dnes je celá stavba obehnaná vysokým pletivem a bortící se schodiště je provizorně zakryto. Jako připomínka toho, že mnohým návštěvníkům není osud Cibulky lhostejný, jsou na plot zavěšovány různé zvonky a zvonečky, které snad mají evokovat dávný zvuk zvonkohry.
Je třeba na tomto místě zdůraznit, že Čínský pavilon stejně jako celá usedlost je v rukách soukromého majitele na rozdíl od parku, který je majetkem MČ Prahy 5 a proto došlo k opravě jednotlivých staveb a sousoší, k celkové úpravě a revitalizaci parku, která je na první pohled znatelná. Jedním z takto rekonstruovaných míst je poustevna. Byla kdysi postavena v novogotickém slohu a podle dobového vyprávění v ní byly dvě mechanické loutky poustevníků. Pokud návštěvník došlápl na práh, jedna z postav se otočila a příchozímu požehnala. Mechanismus ani poustevníci se bohužel nezachovaly.
Pokud se vydáme směrem k nově upravenému jezírku, nedaleko uvidíme původní sochu bohyně Diany se dvěma psy, bohužel chybí původní altán nad nimi, ten byl pro svůj havarijní stav stržen v 70. letech minulého století.
Asi největší atrakcí celého parku Cibulka je nejstarší pražská rozhledna. Je to kamenná 13 metrů vysoká stavba, nahoru na vyhlídku vystoupáme po 76 schodech a námaha jistě stojí za to. |Otevře se před námi panorama od Řep na levé straně, přes pohled na mohutné areály nemocnic v Motole a Na Homolce až po stadion na Strahově.
Pod vyhlídkovou věží je další tajuplné zákoutí, je možné nahlédnout do Dantova pekla – socha údajně zpodobňuje samotného básníka.
Odtud je již vydáme zpět, lesní cesty nás dovedou k vstupní bráně do areálu samotné usedlosti. V 15. století se stali majiteli Cibulkovští z Veleslavína a odtud je také odvozen název celého areálu. K největšímu rozkvětu celé této lokality došlo v letech 1817 až 1826, kdy majitelem se stal vzdělaný šlechtic a pasovský biskup Leopold Thun Hohenstein a budovy nechal přestavět na empírový zámeček. Vyjímečná byla především již zmíněná úprava přilehlých zahrad a anglického parku, které měly sloužit pro pobavení návštěvníků. Již jsme zmínili, že vlastní objekt usedlosti a nedaleký Čínský pavilon jsou v současné době soukromým majetkem a jsou v mimořádně neutěšeném stavu. I přes protesty veřejnosti, občanských iniciativ či například Klubu za starou Prahu objekty i nadále chátrají a budoucnost je nejistá.
Nyní se vypravíme k další z košířských usedlostí a tou je známá Kavalírka.
První zmínka o ní je již z 18. století, největší slávu ale zaznamenala po roce 1919, kdy byl do zdejší zahrady umístěn výstavní pavilon navržený Janem Kotěrou, původně postavený pro slavnou výstavu Augusta Rodina v zahradě Kinských. Tato výstava se konala v roce 1902 a byla významným kulturním počinem spolku Mánes. Po přenesení pavilonu na Kavalírku zde byly zřízeny režisérem Karlem Lamačem filmové ateliéry, kde vznikla řada němých filmů éry první republiky. Bohužel v roce 1929 došlo k ničivému požáru, ateliéry již nebyly obnoveny.
V návaznost na filmové profese zde následně vznikl optomechanický závod Srb a Štys, který získal velmi dobré postavení v celoevropském měřítku, zabýval se vývojem i výrobou přístrojů pro geodézii, školství, lékařství i vojenství. Za druhé světové války objekt sloužil výhradně německým vojenským účelům a jako pozůstatek této éry je v zahradě dodnes dobře zachovaný vojenský bunkr. Na území Prahy je to jistě unikát.
Později po válce se tato firma stala základem národního podniku Meopta Košíře a obhájila své pozice v rámci tehdejší RVHP, nakonec se stala součástí košířského závodu ZPA. V současné době je celý objekt nově zrekonstruovaný, je ve vlastnictví zahraniční firmy a slouží k luxusnímu bydlení.
Poslední dnes navštívenou košířskou usedlostí je Turbová. Stejně jako obě předchozí má i ona bohatou historii. Své jméno získala po Františku Xaveru Turbovi, který původní objekt přestavěl v 18. století na novobarokní vilu s věží a mansardovou střechou. Stala se místem kulturního setkávání mnohých tehdejších osobností a v letech 1938 až 1958 zde žil a ve svém atelieru tvořil Jiří Trnka. Tajuplná zahrada v okolí vily dala jméno stejnojmenné dětské knížce. V dnešní době je bohužel tato monumentální stavba opuštěná a chátrající. Atraktivita lokality vzbuzuje zájem mnohých developerů a budoucnost je opět ve hvězdách.
Jen barokní brána a zbytky kaštanové aleje pamatují lepší časy.
Autorkou článku je Blanka Douděrová
Dekuji za zajimavy clanek. V srpnu se vydavam do Prahy a budu prebyvat v Kosirich. Rada bych mela adresy tech mist abych si je mohla najit na mape. Diky predem.
Děkujeme za Váš zájem o košířské usedlosti. Cibulku najdete mezi ulicemi Plzeňská a U Cibulky. Kavalírka se nachází v ulici Musílkova 119/7 a Turbová je v ulici Jinonická, ohraničená ulicemi U Vojanky a Vrchlického.
Blanka Douděrová