Praha Neznámá pořádá po Babě komentované vycházky.

Osada Baba je skutečný pojem nejen v dějinách české, ale i evropské funkcionalistické architektury. V dnešní době je to vlastně soubor ojedinělý, protože obdobné soubory ve Vídni a v Německu byly poškozeny v době 2. světové války.

Vše započalo vlastně výstavou moderní architektury ve Stuttgartu v roce 1927, která byla vystavena dodnes obdivovaná kolonie Weissenhof. Probíhala za mezinárodní účasti architektů jako Mies van der Rohe, Mart Stam, Le Corbusier nebo Walter Gropius. Poté následovala výstava v Brně v roce 1928 nazvaná „Nový dům“ . Nedosáhla sice věhlasu stuttgartské výstavy, přesto měla pro výstavbu Baby velký význam jako podnět. Praha totiž samozřejmě nechtěla zůstat za Brnem pozadu a bylo rozhodnuto uspořádat podobnou výstavu moderního bydlení v roce 1932 i zde. Svaz československého díla koupil za tímto účelem 3 hektarový pozemek mezi kostelem sv. Matěje a zříceninou Baba. Pozemek byl vybrán pečlivě a velmi vhodně neboť využíval otevřenosti prostoru s výhledem na Prahu. Aby jednotlivé domy nebyly ve výhledu omezeny, zvolil projektant urbanistického plánu osady Pavel Janák šachovnicový způsob zastavění, kvůli tomu se musel změnit i původní regulační plán. Protože se jednalo o soubor funkcionalistických domů, samozřejmostí byla plochá střecha, mnohdy s terasou, umožňující  nerušený výhled.

Osada nepůsobí nudně ani uniformě, protože se zde na projektech jednotlivých domů zúčastnila celá pestrá směsice českých architektů – mezi nimi jmenujme kromě Pavla Janáka alespoň Josefa Gočára, Evžena Linharta a Ladislava Žáka. Jediným cizincem byl Holanďan Mart Stam, který přišel se zkušenostmi ze Stuttgartu. Baba měla štěstí, že se zde kromě vynikajících architektů sešli i vzdělaní a osvícení investoři, což je nutná podmínka k dosažení vynikajícího výsledku. Obyvatelé mnohdy byli svým povoláním s uměním nějak spojeni, nebo k němu měli alespoň kladný vztah. Bohužel došlo po roce 1948  ke změně majitelů a nevhodným přestavbám jednotlivých domů. Situace se částečně zlepšila po roce 1990, kdy někteří noví majitelé již mají k vilám citlivější vztah a tomu odpovídají i jejich současné rekonstrukce. Od roku 1993 je Baba městskou památkovou zónou, což je nedostačující stupeň památkové ochrany, lepší by bylo jednotlivé domy prohlásit za nemovité kulturní památky. Spousta dnešních architektů zde nachází inspirativní myšlenky pro svou tvorbu. Stačí srovnat tehdejší úroveň s tím, co dnes často vyrůstá za humny českých a moravských měst.

Prohlídku Baby pojmeme jako procházku podle přiloženého plánku.

Vycházkový okruh se zaměřuje na 17 nejzajímavějších objektů kolonie z hlediska jejich architektonického pojetí, historie, či zajímavých osobností. Časovou náročnost odhaduji na 1,5 hodiny.

Začátek okruhu: zastávka autobusu č. 131 „U Matěje“. Od zastávky pokračujeme Matějskou ulicí, posléze zabočíme do ulice Na Ostrohu.

Dům Zadák
Na Ostrohu 53, Dejvice 1792

Dům byl postaven podle projektu  Františka Zelenky v roce 1934 pro  Jana Zadáka, majitele továrny na výrobu bitumenových fólií pro ploché střechy. Jan Zadák jako vášnivý sportovec vybudoval naproti svému domu na Babě tenisové kurty.

Vila Suk
Na Ostrohu 49, Dejvice 1794

Vilu Suk postavil v roce 1932 stavební podnikatel Václav Suk vlastní stavební firmou podle projektu Hany Kučerové – Záveské. Jedná se o největší z vil v osadě Baba. Architektka vily je rovněž autorkou řešení zahrady, která zaujímá plochu dvou parcel. Po únoru 1948 byla vila přestavěna na dům pro tři rodiny, terasa v horním podlaží byla zazděna a fasáda obložena dlaždicemi.

Dům Řezáč
Na Ostrohu 56, Dejvice 1707

Dům byl postaven v roce 1932 pro spisovatele Václava Řezáče, zaměstnaného v Ústředním statistickém úřadě. Václav Řezáč se stal po roce 1948 oficiálním režimním autorem. V roce 1956, krátce po odhalení Stalinova kultu osobnosti, spáchal sebevraždu. Je znám především publikací angažovaných románů Nástup a Bitva nebo dětských knížek jako Poplach v Kovářské uliččce. Předtím se věnoval i psychologicky zaměřené literatuře např. román Černé světlo. Architektem jednoho z nejúspornějších domů v osadě je architekt Vojtěch Kerhart.

Vrátíme se na roh ulice Průhledové a pokračujeme dolů až do jejího slepého konce, kde se nachází:

Dům Sutnar
Průhledová 2, Dejvice 1790

Dům byl postaven v roce 1932 podle návrhu architekta Oldřicha Starého pro grafika, designéra, výstavního architekta a malíře Ladislava Sutnara. Ten učinil ze svého nevelkého domu na sedm let, až do jeho emigrace do USA v roce 1939, střed svého osobního i profesního života. Ve svém jedenapůlpodlažním, od domu odděleném pracovním prostoru navrhoval skleněné soubory, plakáty a knižní úpravy.

Od domu Sutnar se navrátíme zpět na nároží a zabočíme doprava ulicí Na Babě.

Dům Poláček
Na Babě 12, Dejvice 1803

Dům byl postaven architektem Janem Evangelistou Koulou pro Václava Poláčka, jež byl v roce 1942 suspendován nacisty z pozice ředitele Salonu Topič a zakládá vlastní nakladatelství. Až do znárodnění v roce 1948 vydával především umělecko-historické publikace o Praze a často spolupracoval se svým sousedem, výtvarníkem Cyrilem Boudou. Zajímavostí je, že v každém podláží je jen jeden obytný prostor orientovaný na jih a rozdělený pouze vestavěným nábytkem u komína. V přízemí je to obývací pokoj a kuchyň a v patře dvě ložnice. Dům si zachoval v interiérech natolik intaktní podobu, že se často používá pro natáčení dobových filmů ze 30. a 40. let.

Je zajímavé, že v jsem se v „lepších“ pražských čtvrtích, jako Baba a Hanspaulka, často setkal s tím, že lidé vyvěšují, stejně jako u domu Poláček, na své domy státní vlajky při státních svátcích. Je vidět, že duch vlastenectví tady ještě nevymřel

Dům Špíšek
Na Babě 11, Dejvice 1777

Dům byl postaven v roce 1933 podle projektu Ladislava Machoně pro sekčního šéfa ministerstva školství Ferdinanda Špíška. Po roce 1948 zkonfiskovaný dům se stal ubytovací rezidencí Ministerstva vnitra a byl přestavěn podle režimního vkusu. Rozmanitost typů oken byla maximálně zredukovaná a vstup s přístřeškem byl přestavěn k nepoznání.

Dům Palička
Na Babě 9, Dejvice 1779

Tento jediný dům od zahraničního architekta Marta Stama z Holandska byl postaven v roce 1932 pro Jiřího Paličku a Emilii Paličkovou-Mildeovou, textilní výtvarnici, která mimo jiné vytvořila závěsy prezidentské lóže Národního divadla.  Dům je příkladem zdařilé rekonstrukce funkcionalistické vily podle architektů Ladislava Lábuse a Norberta Schmidta, kteří měli před sebou velmi zajímavý a nevšední úkol. Památková ochrana funkcionalistických staveb totiž naráží na paradox zájmu a úsilí konzervovat původní stav, který je v naprostém protikladu s ideí funkcionalismu. Ten totiž chtěl domy i jejich uživatele zbavit vlivu těžkopádné historie a vytvářet architekturu přizpůsobivou požadavkům doby a domy vidí jako stroje na bydlení. Dům Palička je z tohoto pohledu unikátní příklad, svoji výraznou otevřeností a proponovanou neuzavřeností tvaru byl svým způsobem  pro Lábuse výzvou ke konfrontaci.

Dům Linda
Na Babě 6, Dejvice 1800

Dům byl postaven v letech 1932 – 1933 podle projektu Pavla Janáka stavební firmou Ing. arch. Jiří Palička pro ředitele gymnázia v Praze-Libni Václava Lindu. Jeho choť Pavla Lindová-Gutfreundová byla sestrou sochaře Otto Gutfreunda. Po konfiskaci v roce 1968 provedl nový majitel, náměstek ministra zahraničního obchodu Petr, výrazné přestavby.

Dům Balling
Na Babě 5, Dejvice 1781

Dům podle projektu architektky Hany Kučerové-Záveské byl postaven v roce 1932 pro skladatele populárních písní (známá je například jeho píseň „Bílí rejtaři“) Karla Ballinga. Plochá střecha slouží jako terasa. Zajímavá ustupující západní fasáda koresponduje se svažitým terénem. V interiéru vily bylo na tehdejší dobu instalováno pozoruhodné vnitřní vybavení jako jídelní výtah a domácí telefon.

Dům Bautz
Na Babě 4, Dejvice 1799

Dům  od architekta Františka Kerharta z roku 1933 má docela pohnutou a pro danou lokalitu nezvyklou historii. Jeho majitel, ředitel tiskárny Ludvík Bautz, byl totiž za 2. světové války aktivním českým fašistou a v roce 1945 byl zastřelen na u břehu Vltavy na úpatí vrchu Baba pod svou vilou.

Dům Herain
Na Babě 3, Dejvice 1782

Dům byl postaven v roce 1932 podle projektu Ladislava Žáka pro historika umění Karla Heraina. Radostná zpráva je, že současný vlastník domu, profesor Marcel Zachoval, se snaží udržet dům v pokud možno původní podobě.

Vila  Mojžíš-Lom
Na Babě 1, Dejvice 1783

Vila byla postavena podle projektu Josefa Gočára v letech 1935 – 36 pro ředitele Národního divadla Stanislava Mojžíše, který jako dramatický autor používal pseudonym Lom. V horním podlaží vyřízl Gočár skoro loosovským způsobem roh fasády, aby získal místo pro terasu. Vila má to štěstí, že jako rohová disponuje největší parcelou.

Vila Glücklich
Jarní 3, Dejvice 1798

Druhý největší dům na Babě si nechal opět podle projektu Josefa Gočára postavit v roce 1934 historik Julius Glücklich před svým odchodem do penze. Vila se trochu vymyká z rámce ostatních funkcionalistických domů na Babě, především rustikální podezdívkou z lomového kamene. Zdůrazněním vstupního prostoru připomíná anglický venkovský dúm.

Od vily vystoupáme vlevo Jarní ulicí k ulici Na Ostrohu, kde se na protějším rohu nalézá:

Dům Bouda
Na Ostrohu 46, Dejvice 1712

Dům byl postaven v roce 1932 podle projektu architekta Oldřicha Starého  pro grafika, malíře a ilustrátora Cyrila Boudu, který Praze věnoval početné veduty a dva gobelíny.  Točité schodiště vede z ateliéru do zahrady.

Od domu Bouda se vrátíme zpět do Jarní ulice a pokračujeme dolů až na okraj návrší Baba, odkud můžeme v plné míře posoudit, jak krásnými výhledy jednotlivé vily, respektive jejich terasy disponují. Zabočíme doprava dolů podél ostrohu ulicí Nad Paťankou.

Variantně můžeme od domu Bouda pokračovat doprava ulicí Na Ostrohu, až ke zřícenině Baba.

Zřícenina Baba
se nachází na samém konci ostrohu nad Vltavou. Od zříceníny je nádherný výhled na Troju, Bubeneč, Dejvice a dále až k Pražskému Hradu.  Zřícenina tvoří dominantu Vltavského údolí, které zde připomíná skalní kaňon. Už v době mladší doby kamenné tady bylo opevněné sídliště a pojmenování Baba je doloženo už v 15.století. Jak už je pravidlem, opět existuje několik výkladů vzniku této romantické zříceniny. Nejčastější zdroj říká, že v 17. století se v těchto místech nalézala vinice, u které byl postaven letohrádek s viničním lisem a který byl v 18. století za válek o rakouském dědictví pobořen francouzskými a bavorskými vojsky. V roce 1858 nechaly potom rakouské státní dráhy zříceninu letohrádku romanticky upravit jako napodobeninu hradní zříceniny. Jiné zdroje hovoří o tom, že se jedná o bývalou kapli a ještě jiné, že by to mohla být romantická novostavba z 1. poloviny 19.století, do které byla později při výstavbě železnice vsazena navíc gotická okna. Ať tak či onak, místo působí dnes opravdu romanticky a můžeme si pod zříceninou představovat, co nejvíce vyhovuje našim představám. Navíc je zřícenina v noci krásně nasvícena a je možné odsud dál pokračovat po červené značce za poznáním celé oblasti Šárky.

Vracíme se ulicí Nad Paťankou, kocháme se dalšími výhledy a chápeme, proč si stavitelé vilové kolonie vybrali pro svou stavbu zrovna tohle místo. Skály pod námi jsou chráněny jako přírodní památka.

Dům Janák
Nad Paťankou 16, Dejvice 1785

Český architekt, návrhář a teoretik Pavel Janák, úzce spjatý právě s osadou Baba, si tady postavil vlastní dům v roce 1932. Janákovou srdeční záležitostí byla Praha. Zpracoval mnoho soutěžních návrhů na řešení jednotlivých částí města a intenzívně se zabýval problémy urbanismu. Nejznámější Janákovou urbanistickou realizací je právě osada Baba! Pavlu Janákovi na Babě velice záleželo i proto, že si ji vybral jako místo pro svůj rodinný dům. Zajímavostí je, že ani takový slovutný architekt (jako všichni funkcionalističtí architekti té doby) nedbal příliš na detaily – v jeho vlastní funkcionalistické (!) vile nešlo například otevřít okno, protože tomu překážely trubky ústředního topení. Dům byl před nedávnem rekonstruován. Tepelná izolace umístěná na vnějším obvodu zdí změnila původní proporce. Přístavba garáže pochází z konce sedmdesátých let.

Dům Maule
Nad Paťankou 18, Dejvice 1786

Dům byl postaven v roce 1932 podle projektu Josefa Gočára pro Václava Stanislava Mauleho, vrchního radu na Ministerstvu školství a národní osvěty. Přeložil do češtiny Brehmův spis „Ze života zvířat“ a Huxleho cestopis „Perly a divoši“. Byl také členem výstavního výboru osady Baba.  Vyložené horní podlaží domu je v protikladu ke svažitému terénu, protáhlý tvar ovšem dodává domu eleganci, Gočár se tady ani nesnaží zapírat své kubistické kořeny.

Dům Bělehrádek
Nad Paťankou 24, Dejvice 1789

Osada  měla i svého biologa. Dům od architekta Františka Kerharta pro MUDr. Jana Bělehrádka byl dokončen jako poslední z celé osady v roce 1936. Podobně jako u domu Maule srchitekt Gočár, usiloval i zde František Kerhart o optické protažení domu opakováním horizontál, užitím pásových oken a vytažením parapetů přes stavební těleso. Stupňovitá úprava pozemku odpovídá kompozici domu. Terasa je na severní straně, k východu uzavřená. Jedná se o jeden z mála domů v osadě, který má z obytného prostoru přímý vstup do zahrady na stejné úrovni.

Ulicí Nad Paťankou pokračujeme zpět na náměstíčko k Matěji

Při odbočení nahoru na konec Průhledové ulice bychom mohli vidět, že ne všechny domy na Babě jsou dnes funkcionalistické…

Z náměstíčka se vydáme ke kostelu na výšině nad Šáreckým údolím