Menu
Program
Program

Poutavé vycházky Prahou s profesionálními průvodci, akce pro školy i teambuilding pro firmy a skupiny.
Česky a anglicky.

Vycházky s Prahou Neznámou jako dárek
Vycházky jako dárek

Zakupte svým blízkým unikátní dárek - poukaz na vycházku s Prahou Neznámou.

Santini v Praze
Santini v Praze

Seznamte se s nesmazatelným stylem slavného italsko-českého architekta v Praze

previous arrow
next arrow

Staré Vršovice

13
Staré Vršovice

Vršovice jsou velmi starodávnou vsí, kdy i původ jejich názvu se ztrácí ve tmě dávnověku a nepodařilo se ho úplně vysvětlit. Nejrozšířenější výklad tvrdí, že název vsi vznikl z „vrší“, do kterých místní vesničané lovili ryby, ale to  odborníci označují za omyl. „Vrše“ se totiž v městském znaku objevila  jen proto, že si vršovičtí mysleli, že tento výklad je pravdivý. Pak tu máme další teorii, že se jednalo o tvrz na vršku, ale i to odborníci šmahem zavrhli. Takže snad už zůstala jen možnost, která mluví o „vsi lidí Vršových“. Jenže žádnou spojitost se slavným rodem Vršovců se nepodařilo doložit. Každopádně první zmínku o Vršovicích můžeme najít už v zakládací listině vyšehradské kapituly v roce 1088.

Zajímavostí je, že když český král Karel IV. přikázal sázet kolem Prahy vinice, tak ve Vršovicích nemusel začínat od nuly. V době jeho vlády se však rozšířily do té míry, že se Vršovice nazývaly „Údolí viničné“ a potok Botič „Vinný potok“. Kromě vinic to tu byl samý ovocný strom, zeleninářství, zahradnictví, květinové záhony a ani milovníci pěnivého moku nepřišli zkrátka – měli tu chmelnice.

Majitelé se v průběhu staletí často střídali, jedno však zůstavalo – Vršovice jako malá bezvýznamná ves. Ještě v polovině 19. století tu žilo jen 924 obyvatel ve 116 domech, z toho jen asi stovka lidí se věnovala obchodu nebo řemeslu.

Významný byl pro Vršovice rok 1866, protože se obyvatelé konečně dočkali obecních hodin. Když se zbouraly pražské hradby, začaly se Vršovice rychle rozvíjet – panuje tu čilý stavební ruch, přibývá obyvatelstvo a pomalu přestávají stačit místní studně a tak už v sedmdesátých letech 19.století začínají žízniví Vršovičtí občané vyjednávat  s Vinohrady o přívodu vody. O pár let později se konečně vršovická radnice rozhoupala a začala řešit stížnosti  místních na neproniknutelnou tmu v ulicích – zakoupila prvních několik svítilen. Horší je, že i když v té době Vršovice mají už asi 6.000 obyvatel, musejí k doktorovi běhat až na Vyšehrad, žádný se tu totiž nevyskytoval, a nebylo ani kde koupit léky.

V roce 1885 oslavily Vršovice velkolepým lampiónovým průvodem povýšení na městys a o tři roky později sem přijela první, už elektrická (i když v Praze ještě leckde měli koňku) tramvaj. V roce 1902 přišel pro Vršovice konečně okamžik nejslavnostnější a to povýšení na město Jeho Výsostí císařem Františkem Josefem I., navíc jim byl udělen i městský znak. To už měly Vršovice 14.000 obyvatel

V roce 1922, se měto Vršovice připojilo k Praze jako XIII. pražská čtvrť. V rámci Prahy XIII. byly Vršovice hlavní čtvrtí se sídlem obvodního úřadu. Ale o tom až jinde.

Nejstarší známou stavbou v celých Vršovicích bývala ojedinělá vodní tvrz středověkého původu, později se z ní stala hospodářská budova. Bohužel se nedožila dnešních dnů, protože byla v roce 1988 zbourána, s tím, že se v budoucnu bude rekonstruovat, z čehož samozřejmě sešlo.

Kostel sv. Mikuláše je nejstarší budovou ve Vršovicích, už kolem roku 1000 byla na jeho místě zmiňována kaple sv. Máří Magdalény, v polovině 14. století bychom tu už našli gotický kostel zasvěcený dnešnímu patronovi. Současný vzhled dostal kostel v době baroka v 17.století.

Kostel s okolím vytváří urbanistickou dominantu starého jádra Vršovic.  U kostela je socha sv.Jana Nepomuckého z roku 1725. Naproti je klasicistní fara z poloviny 19.století, dříve stará škola. a býval tu i hřbitov.


Share Button
Print Friendly, PDF & Email

Příspěvek má 13 komentářů

  1. Ludvík
    Ludvík
    | |

    Pamatuje si někdo jak se za války jmenovala restaurace na rohu Ruské tř. a Lotyšské?.Pamatuji si, že za války v Lotyšké a Kodaňské prodávali ve stáncích bulhaři zeleninu. Nemohu zapomenout na chutˇ jejich rajčat. To mi bylo 10 roků.

  2. Jindřich
    Jindřich
    | |

    Ještě drobný doplněk ke krásné vzpomínce Sigiho z Vršovic:
    jsem ročník 1954 a ve Vršovicích jsem žil v Madridské ulici v letech 1954 až 1991.
    Grébovka pro nás kluky tak do věku 12 let nebyla až tak blízko, chodili jsme tam jen občas. Nicméně nikdy nezapomenu na zimní bobování v Grébovce. Jezdilo se přibližně od dnešního horního dětského hřiště, když se díváš dolů, tak vpravo máš prvorepublikovou zahradní restauraci Neptuna s umělými skalami a jeskyněmi, v době našeho dětství již ve velmi zanedbaném stavu.
    Boby doma vlastnoručně vyrobené sestávaly z několika prkýnek, pod nimi příčně dvě prkýnka na kterých byly přidělané brusle, obvykle staré „šlajfky“ .
    Aby se pohodlněji sedělo, navrch se přitloukala stará rohožka nebo několik vrstev hadrů. Po každé straně bylo přidělané držátko ze starého pásku nebo proužku silnější kůže. Kluk se nahoře rozběhl, pod zadek si vrazil boby a už svištěl z kopce. Přibrzdit se dalo mírným pozvednutím celých bobů, čímž se zadní hrana bruslí zaryl do ledu, sněhu nebo občas i do blátivé směsky obého a tím se boby přibrzdily. Pořádaly se boje za jízdy, kdy část kluků jela z levé strany kopce, část z pravé a někde uprostřed v dolní části svahu se kluci za jízdy snažili jeden druhého srazit z bobů. Když jsi měl smůlu, tak ti boby mohly samy ujet až úplně dolů. Jezdilo se rychle a bez zábran, bylo-li dost sněhu dalo se dojet až k Botiči. Šlapání zpět do kopce nás moc nebavilo.
    Those were the times. Vršovice dodnes miluji a rád se tam vracím
    Jindřich

    1. JardaB
      JardaB
      | |

      Jsem ročník 52, bydleli jsem v té době v Rybalkové dole … a ty boby ? Jasně, shora parku až k Botiči. A ty bobisti dojížděli zezadu k sáňkám a nohou do nich zezadu ze strany šťouchli, aby šly do smyku. Z mládí je moje nejmalebnější vzpomínka na vůz tažený koňmi s ledem do hospody.

  3. Jaroslav Buchta
    Jaroslav Buchta
    | |

    Odchován jsem Grébovkou a Botičem. Od r. 1967 žiju ve Vršovicích v domě v Košické ulici, který vlastní moje rodina víc než 120 let. Ve Vršovicích jsem se narodil, chodil do školy i na gymnázium, dodnes zde pracuji a asi i zemřu a budu pochován kde jinde než na Vršovickém hřbitově, jako všichni moji předci. Manželka je též z Vršovic a vychovali jsme dvě již dospělé děti, ale jedno z nich se z Vršovic odstěhovalo.
    Po přečtení všech předchozích komentářů se mi vybavuje celé dětství a i mladá léta. Prostě Vršovice. Můj dědeček mi vždy říkal, že když se osídlovalo okolí, tak někteří lidé se usídlili na Vinohradech, ale tam hodně foukalo. Někteří v Nuslích, ale tam je občas zasáhla povodeň. A ti nejchytřejší se usadili ve starých Vršovicích.

  4. Jana Koucká
    Jana Koucká
    | |

    Dobrý den, pátráme, kde se ve Vršovicích říká Komínkovy domy. Prý tam bydlel Václa Voska. Neví o tom někdo něco prosím?
    J.K.

Zanechte svůj komentář

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášeni. Přihlásit »