Největší pocit zmaru a pomíjivosti tohoto světa získá návštěvník areálu bývalého barrandovského plaveckého bazénu. Tento areál byl otevřen v roce 1930 jako součást tehdejší vyhlášené restaurace „Barrandovské terasy„, s níž byl spojen i schody vinoucími se po skalách. O restauraci britský novinář Sydney Morrell při návštěvě Prahy v roce 1938 řekl, že „Češi pod širým nebem postavili nejkrásnější restauraci v Evropě s bazénem v bývalém lomu“. Dopoledne byl bazén určen pro veřejnost a odpoledne a v podvečer pro plavecké závody. S horní restaurací byl spojen lanovkou, kterou se dopravovala jídla a nápoje pro hosty na plovárně. Dnes je tady pro účely občerstvení pouze malý „Šrekův stánek“, kde jsou ale i vystaveny dobové články a fotografie k otevření „Barrandovských teras“ a bazénu. Kromě hlavního bazénu se závodními drahami a skokanským můstkem tady bylo i brouzdaliště (dnes přestavěno na ohniště s posezením u kiosku), deset tenisových kurtů, loděnice s jachtami a kanoemi, písečná pláž s plovárnou, klubovna na pontonech, basketbalové a volejbalové hřiště. Tribuny nabízely při závodech místa až pro 4000 fandících diváků. Nevýhodou bazénu ale bylo, že ležel na západním břehu vltavského údolí těsně pod skalami, takže tam slunce mohlo jen dopoledne a po poledni se celý areál ponořil do hlubokého stínu a od skal zavanul silný chlad. Navíc bazén tehdejší doby nabyl stavěn v takových parametrech jako dnešní bazény – žádná ohřívaná, filtrovaná a chlorovaná voda – prostě a jednoduše se sem rourou přiváděla vltavská voda tak jak byla, spíš se tady ještě ochladila, protože tu nesvítilo slunce. Bazén byl tedy z dnešního pohledu taková lepší vybetonovaná požární nádrž na nevhodném místě. Ale plavci, závodníci a skokani byli tenkrát zvyklí jen na přírodní vodu v řekách a rybnících a tak byli značně otužilí a něco vydrželi, tedy i odpolední závody. Z důvodů výše uvedených byl proto bazén zavřený už dávno před restaurací a sice už v roce 1955 a pro nevhodnost umístění je tak prakticky neobnovitelný. Stávající stav areálu však umožňuje plně prožít mystiku místa a zvláštní pocit, když se procházíte po dně bývalého bazénu a při pohledu na vystavené staré fotografie u kiosku si v duchu představujete jak to tady žilo ve 30. letech… a docházíte k závěru, že vše je pomíjivé, vše vyšlo z přírody a nakonec se zase v přírodu navrátí…
Program
Poutavé vycházky Prahou s profesionálními průvodci, akce pro školy i teambuilding pro firmy a skupiny.
Česky a anglicky.
Že byl bazén zavřen roku 1955 byla falešná zpráva, kterou vypustili komunisti a je velice smutné jak dopadl první závodní plavecký bazén v tehdejším Československu
Dobrý den všem, kdo dnes nebyl na tomto místě.. chtěl bych všechny upozornit jestli si tam půjdete udělat nějaké URBEX fotky tak bacha nejspíš ten Kretén co tam žije v boudě pomazal vše výkaly.. omluvte ten výraz ale takhle ,,nasraný jsem dlouho nebyl.. doufám že mu to tam někdo vypálí..
Nemyslím si, že by byl areál tohoto bazénu neopravitelný. Kdyby byl opravdu zájem i dostatek finančních prostředků, určitě by se našel někdo, kdo by jej obnovil (i když asi ne v plném rozsahu jako ve 30.letech 20.století) a v chladné vodě nevidím zase takový problém. Například koupaliště na Divoké Šárce (U Veselíků) má také dost chladnou vodu a na návštěvnost to viditelně vliv nemá – ani pokud jde o nedostatek parkovacích míst, kde lidé nemají problém tam dojít po asfaltové silnici i kus pěšky, protože je to v chráněném území.
Pokud si najdete na internetu dobové fotografie, je z nich patrné, že na Barrandovském bazénu bývala vysoká návštěvnost a příliš se zřejmě neřešilo jak dlouho tam slunce přes den svítí nebo ne či jak je nebo není studená voda – v horkém létě je studená voda na osvěžení docela příjemná. Proto bych se neobával, že by to dnes bylo výrazně jiné a pokud to není památkově chráněné, pak by to opravdu bylo jen o chtění a dostatku peněz na případnou obnovu. Myslím, že vzhledem k předchozí proslulosti by bylo na co navazovat a nevěřím, že by nebyl u veřejnosti zájem – pamětníků je stále poměrně hodně a i zbytky stavby jsou stále častým cílem návštěv, protože leží v těsné blízkosti turistické trasy.
Určitým problémem by možná mohl být hluk z blízké železnice nebo silnice, ale když jsem byl osobně na místě, nezdálo se mi to nepřekonatelné. Sice nejsem ten, kdo by měl dostatek peněz, aby s bazénem mohl něco udělat, ale třeba tyto řádky mohou inspirovat někoho jiného, kdo disponuje patřičnými možnostmi.
Moc ráda vzpomínám na barrandovský bazén, naučila jsem se tam plavat, a pravda, voda tam byla vždy studená, ale nám to nevadilo. Myslím ale, že v článku je chyba. Bazén nemohl být zavřen v roce 1955, já tam plavala ještě v roce 1963-4….Je ještě někdo pamětník?
Ano naprosto s vámi souhlasím.
Také já jsem chodil do bazénu na Barrandově plavat,a v roce 1962 stále fungoval to mi bylo
13 let a bylo tam krásně.
Ale kde že to mládí je???
„Startovací můstky v mělké části bazénu, až je s podivem, že závodníci nenarazili při skocích na dno.“ To mě rozesmálo. Zřejmě jsi nikdy závodně neplaval. 🙂