Jméno Butovice je odvozeno od osobního jména Buta. První písemná zmínka o Butovicích pochází obdobně jako u Jinonic ze zakládací listiny vyšehradské kapituly z roku 1088. Butovice mají vůbec svůj osud těsně spjatý se sousedními Jinonicemi, s nimiž byly spojeny v roce 1610, a kde sídlila správa celého rozsáhlého panství. Bylo tam i sídlo faráře, který působil v butovickém kostele sv. Vavřince. V polovině 19.století, v době vzniku samostatných obcí, byly připojeny k Jinonicím jako jejich osada. I když byly větší, měly kostel a  už od roku 1714 školu, zřízenou pod patronací Schwarzenberků, do nichž chodily i děti z Jinonic. A Jinoničtí spadali i pod zdejší faru, zřízenou ve stejné době jako škola. Ale nic naplat, sídlo panství bylo v Jinonicích a tak se Butovičtí staly občany Jinonic. Jak se později dovíme, Butovice mají mnohem starší historii než jejich „nadřízené“ Jinonice.

Procházka Butovicemi může navázat na Jinonickou procházku u sokolovny, a můžeme využít plánek

Význam Butovic jako kulturního střediska celých Jinonic podtrhuje i dům městského typu ve stylu geometrické secese, kde býval hostinec na Staré se sálem a kino. Je zajímavé, že budova stejného typu, stavebního slohu i se stejnými funkcemi je i na úplně opačném konci Prahy v Bohnicích.

Kdybychom šli rovně podle parčíku s pomníkem do kopce, přišli bychom k Záchranné stanici zvířat, kde zachraňují už přes rok všechny volně žijící zvířátka, kromě medvěda, vlka a rysa. Ke světýlku zkusíme radši stoupat ulicí U Opatrovny, kde je na nároží s ulicí Pod Vavřincem, zachovaný zajímavý detail na starém, ale rekonstruovaném domě.

Při vstupu na hřbitov míjíme dřevěnou zvonici se zděnou dolní částí, jsou v ní tři staré  zvony z roku 1574, 1615 a 1733. Ten prostřední byl v polovině 19. století ukraden, zloději byli pak chyceni, ale zvon byl nalezen už rozbitý. Proto ho museli ulít znova, ale asi ne moc dobře, protože za 30 let pukl a v roce 1890 ho museli ulít zase znovu, tentokrát asi byli pečlivější, anebo už se zvon tolik nezlobil a tak vydržel až dodnes.

Mystiku celého místa zvyšuje okolnost, že poblíž kostela byly nalezeny stopy pravěkého osídlení, které později využili Slované a založili na něm v  9. století (stejně jako Pražský hrad) hradiště, které mohlo souviset se stavbou kostela. Hradiště zaniklo už v 11. století, ale stopy po něm jsou dodnes patrné a přímo k němu nás zavede žlutá turistická značka. Protože místo není zalesněno, je z jeho akropole pěkný výhled do Prokopského údolí,  kam potom v případě, že máme ještě dost sil, můžeme pokračovat.