Menu

Václavské náměstí

0
Václavské náměstí

Václavské náměstí, původně Koňský trh, založený již se vznikem Nového města, je v Praze centrem nejstřednějším, vlastně jediný pražský bulvár 750 metrů dlouhý, se stromořadím  a širokými chodníky vydlážděnými pražskými (terminus technicus) kostkami sestavenými do mozaik. Je to střed pražského obchodního, zábavního, společenského a politického života, a také shromaždiště obyvatel při důležitých historických událostech. Nemá příliš cenu na stránkách “Prahy neznámé” popisovat Václavské náměstí, ale zaměřil jsem se na detaily zajímavých budov, interiéry budov a pasáže, prostě zvláštnosti, okolo který často chodíme, ale nevšimneme si jich.

Jednou z nepřehlédnutelných dominant Václavského náměstí je komplex tří multifunkčních domů, tvořících nároží Václavského náměstí a Štěpánské ulice. Tento soubor byl vystavěn v letech 1912 – 16 podle návrhů významného architekta období secese a kubismu Emila Králíčka. Ten projektoval pod hlavičkou stavební firmy Matěje Blechy, proto také trvalo delší dobu než mu byly připsány jeho realizace (buď se uváděl autor neznámý anebo byla jeho tvorba připisována jiným architektům). Tento komplex je často uváděn pod jménem Šupichovy domy. Tato stavba se vyznačuje směsicí geometrické moderny s  prvky kubismu, které můžeme vypozorovat na výrazných průčelích objektu. Kontrastním se potom stává řešení dvorních průčelí, jež jsou velmi střídmá. Střídají se tu partie z režného zdiva s plochami z drsné omítky s jemným geometrickým dekorem. Zvenčí působí budovy až brutalistním dojmem a máme pocit, že by tyto budovy mohly být klidně postaveny v tehdejší době v New Yorku. Uvnitř bloku nalezneme rozsáhlý systém pasáží, ať už pasáž Rokoko inklinující ke geometrické moderně, zejména svými zastřešujícími prosklenými kupolemi, nebo pasáž Lucerna postavenou ještě v již odcházející secesi.

Hotel Jalta byl postaven v roce 1958 podle projektu Antonína Tenzera ve stylu pozdního socialistického realismu s vlivem funkcionalismu. Socialistický realismus ve své pozdní fázi již pro dekor nepoužívá socialistickou symboliku, ale vkusné geometrické tvary. Jedná se o velmi zdařilou budovu v kvalitním provedení. Unikátem je i vlastní protiatomový kryt, tajně skryt ve 2.suterénu se silnými stěnami, které by měly zabránit průniku radioaktivnímu záření.

Na konci 19. století se Nové Město stalo centrem rozvíjející se Prahy. Ale založením středověké nemohlo svými ulicemi stačit potřebám moderní metropole a nárokům na vzrůstající obchodní síť. Proto vznikl pražský fenomén – obchodní pasáže. Ty umožnily vznik nových obchodů, restaurací, kaváren a zábavních podniků bez  nároku na další uliční prostor.

Na rohu Václavského náměstí a Vodičkovy ulice je nápadný dům. Na tomto místě stával původně starobylý dům s pivovarem, jež nechal zbourat architekt Antonín Wiehl,  který byl paradoxně funkcionářem mnoha památkových institucí. Náhradou ovšem nechal postavit v letech 1895 – 96 jeden z nejhezčích domů české novorenesance s bohatou žánrovou malbou Mikoláše Aleše a Josefa Fanty, která představuje cyklus života bohatého obchodníka. Antonín Wiehl dům odkázal České akademii pro vědy, slovesnost a umění.

……..a hned za rohem  jiný svět – klidná, k odpočinku lákající Františkánská zahrada s vyhlídkou na chrám Panny Marie Sněžné a komplex bývalého františkánského kláštera. Kostel Panny Marie Sněžné byl založen římským císařem a českým králem Karlem IV. v roce 1347 jako chrám určený ke korunovacím. Kostel měl být větší než samotný chrám sv.Víta, dlouhý 100 m s výškou lodi 40 metrů. Husitské války však realizaci smělého projektu přerušily a podařilo se realizovat pouze presbytář. I jeho rozměry nám však dokážou naznačit, jak velkolepý měl kostel být.


Share Button
Print Friendly, PDF & Email

Zanechte svůj komentář

Jméno
Jméno*
E-mail
E-mail *
Web
Web