Menu

Staré Strašnice

14
Staré Strašnice

Název čtvrti zní poněkud strašidelně, ale  když se podíváme na jeho původ, není to tak “strašné”. Název Strašnice, čili “ves lidí” Strašnových, je od odvozen od osobního jména “Strašen”, což bylo velmi praktické jméno, neboť umožňovalo jeho nositeli odstrašovat zlé démony.

Hledat dnes stopy Strašnic jako původní vsi, je ještě těžší než u Vršovic. Zůstaly tu zachovány jen dva původní objekty, protože komunisté celou starou čtvrť s krásnými statky v 70. a 80. letech vandalsky zbourali a nahradili paneláky.

Ves se poprvé objevuje v písemnostech v roce 1185 a ve 14. století bychom tu nalezli dvě tvrze a tři dvory. O dvě století později přibyl poplužní dvůr, tři statky, tři chalupy, krčma a kovárna. V 18. století byla snaha získat více poddaných a tak byla v blízkosti vsi založena osada Nové Strašnice, o které bude pojednávat samostatný článek. Od té doby se původní ves začala nazývat Nové Strašnice a ze stejných pohunutek (více poddaných) se rozšířila až na 29 usedlostí. V roce 1908 sem byla zavedena elektrická dráha, což podnítilo další růst Strašnic a v 299 domech tak dosáhl počet obyvatel 4.000. Po připojení k Velké Praze v roce 1922 jako její XIII. čtvrtě, Staré i Nové Strašnice splynuly a čekal je rapidní rozvoj. V roce 1934 měly už 20.000 obyvatel. V době první republiky tu byla velká ruská komunita emigrantů před bolševiky. Československý stát je tehdy hojně podporoval, což jim umožnilo mít tady vlastní kostel, školy i gymnázium.

Jediná zachovalá usedlost, která vznikla na místě středověkého dvora, je Bečvářův statek ve Starostrašnické č.25/16, postavený roku 1830 v klasicistním stylu. Statek je patrový,  se středním rizalitem vrcholícím trojúhelníkovým štítem. Fasádu má pozdně klasicistní a přízemní místnosti jsou zaklenuté.  Za své jméno usedlost vděčí Tomáši Bečvářovi, který statek vlastnil od roku 1862. Za socialismu byl majetek rodiny Bečvářů včetně polností vyvlastněn a předán Státnímu statku Praha. Z dnešního pohledu se zdá statek vzhledem k okolí trochu utopený.  Je to tím, že  se původně nacházel pod hrází bývalého rybníka, který je dnes zasypán a v jeho prostoru se nachází areál volného času pro celou rodinu Gutovka s největší venkovní lezeckou stěnou ve střední Evropě.

Strašnický kotel Neposkvrněného Početí Panny Marie má za sebou dlouhou a svízelnou historii. Jak už víme, Strašnice začaly, tak jako spousta jiných čtvrtí Prahy, za první republiky rychle růst. Proto nepřekvapuje, že se snahy postavit tady kostel, objevují od poloviny dvacátých let. V roce 1930 se podařilo postavit v ulici Ke Strašnické funkcionalistickou budovu fary č. 10/1000, která sloužila i jako provizorní kaple, na což nás upozorní malá vežička se zvonicí.

Vlastní kostel se už za první republiky postavit nestihl. Doba po druhé světové válce pak církevním stavbám moc nepřála a tak jeho čas přišel až v roce 1992. Tehdy byl položen základní kámen, vysvěcený přímo samotným papežem Janem Pavlem II.  Samotný kostel postavený podle projektu Jindřicha Synka byl dokončený a vysvěcený v roce 1994 a získal tím pražské prvenství – první chrámová stavba dokončená po Sametové revoluci.

Kostel je založen na půdorysu čtverce s tím, že jedna čtvrtina chybí a prostor takto získaný slouží jako venkovní shromaždiště. Dynamičnost stavby je zdůrazněna jehlancovou střechou opět s chybějcí jednou čtvrtinou. Jehlan má základnu o stranách 30 metrů a výšku 25 metrů. Podobně výjimečně je řešen i interiér kostela. Uvnitř se nacházejí dvě kaple – sv. Anežky České a sv. Wolfganga  (řezenský biskup). Kostel byl totiž postaven nejen ze  sbírek věřících a sponzorských darů, ale i příspěvků diecéze v Řezně a Kolíně nad Rýnem. Jak se stavba povedla, posuďte sami. V bývalé farní kapli působí od roku 2000 Divadlo Miriam.

Na místě budovy bývalého kina Vesna, jehož ztrátu určitě mnoho Strašničáků právem oplakalo, stojí nepřehlédnutelná novostavba centrály systému platebních karet pro ČR. Stavba od architekta  Stanislava Fialy ve spolupráci s Danielou Polubědovou z let 1997 – 2000 je hodnocena jako jedna z hvězd na architektonickém nebi přelomu století. Dům dominuje různorodé okolní zástavbě, ale přesto se jí nesnaží nijak pokořit – dodržuje uliční čáru i výškovou hladinu zástavby. Skleněný plášť domu je pokryt různými žaluziemi, které se řídí počítačem podle směru větru a slunečního záření, takže se vzhled fasády neustále mění. Středobodem pozornosti je únikové točité schodiště s vysokou jehlou, Tato konstrukce působí, a to obzvlášť v noci při důmyslném nasvětlení, jako maják.

Tady se dá přirozeně navázat prohlídkou strašnické vilové čtvrti ,ale o tom až v samostatném článku.


Share Button
Print Friendly, PDF & Email

Příspěvek má 14 komentářů

  1. Marketa
    Marketa
    | |

    Dobry den,

    Ackoliv narozena v Praze (a to ve Strasnicich), od 14 let bydlim v Kanade. Rada se vzdycky potesim nejakym vasim clankem, ci zminkou o prochazce na Facebooku. Je to opravdu mile sledovat jak cela tato vase komunita ma Prahu a jeji pribehy tak uprimne rada. Az zase do Prahy zavitam, urcite se k jedne z prochazek pripojim! Dekuju za zahrati.

    Marketa

    Reply
    1. Věra Novotná
      Věra Novotná
      | |

      Dobrý den,

      mnohokrát děkujeme za tak milá slova. Jsme rádi, že vám můžeme dělat radost!

      Za tým PN,
      Věra N.

      Reply
  2. Zdeněk Bradáč
    Zdeněk Bradáč
    | |

    S radostí jsem se zahleděl na mně tak známé objekty na fotografiích,které všechny tak důvěrně znám.
    Přenesl jsem se do roku 1948,kdy jsme bydleli v krátké ulici naproti kinu Vesna a která se jmenovala V Olšinách(dnes za Vesnou) v čísle 1269. Ulice sestávala ze tří domů a na rohu prodával pečivo pekař Jančárek . Jinak samotná ulice V olšinách začínala v mistě, kde je dnes metro severně na ni navazovala ulice Starostrašnická. Začal jsem chodit do školy,kterou uvádíte jako Starou, na dvoře této školy stál americký tank a v roce 1945 byl v této budově revoluční výbor a pravděpodobně vysílačka.
    Z druhé strany školy byla Mrštíkova ulice (a je dodnes) kde na konci stojí Barča – dům Barikádníků.
    Ve Staré škole jsme od americké pomoci dostávali denně rybí tuk, někdy žerve,jogurt, mléko a to zadarmo. Později jsem přešel do školy V Pavilonech.která stála asi 300 metrů jižněji, hned vedle Zámečku,kde sídlil okrsek SNB, VB, kriminálka sídlila v ulici Vilová a navazovala na Starostrašnickou.
    Další škola byla v Dubečské ulici a jmenovala se Nová, nebo také Stalinova . Strašnice v 50 tých letech,byla skoro vesnice,kde se lidé dost znali navzájem,jako kluk jsem v létě běhal bos po Průběžné a honil ráfek od kola, v zimě jsme měli udělané boby ze šlajfek a sjížděli kopec Altán.
    Jako kluci jsme válčili s vršovičáky(a to dost tvrdě). Západním směrem Strašnice končily ulicí V Předpolí, za kterou bylo hřiště DTJ a dál zahradník Kefurt a začínala oblast V Zahrádkách,která sahala ze severu od dnešního Kubánského náměstí , na jihu vlakovou tratí a na západě pražským Edenem,severněji naproti Kubánskému náměstí končila tramvaj (č.1 ?). V samotných Strašnicích byla dvě kina VESNA a MÍR ( ten byl luxusnější – premierové kino) a byl naproti strašnické vozovně na Starostrašnické ulici . Jinak strašnický magistrát sídlil porůznu, něco a někdy na rohu Vinohradské a Starostrašnické,část také v pseudozámečku Na Výsluní. Později byly některé odbory ONV spojeny s Vršovicemi a sídlily v budově v parku na Moskevské ulici. Za Barčou a Starou školou začínala zástavba řadových domků SOLIDARITA. Tramvaje ve strašnicích končily na Černokostelecké (tramvaj č.11), v Zahradním Městě a Hostivaři ( č4) a u křižovatky do Koryt (č.10).
    Na konci Strašnic ,jak je dnes Kubánské náměstí, měl chalupu můj strýc , který choval koněa na jeho dvoře stála krásná vrba na kterou jsem lezl. Ta vrba tam stojí dodnes, ach jo…

    Reply
  3. Václav Klíma
    Václav Klíma
    | |

    Dobrý večer, napište prosím něco o místě Na Kovárně na Vinohradské třídě, a rohem Strašnické vozovny. Děkuji V. Klíma

    Reply
  4. Karel Duchek
    Karel Duchek
    | |

    Dobrý den, při přípravě podkladů ke knize vydané k 20. výročí posvěcení kostela Neposkvrněného Početí Panny Marie jsem narazil na další výklady vzniku jména Strašnice. Jeden skutečně mluvil o tom, že v okolí potoka, který protékal údolím byly mokřiny, bažiny, z nichž vystupoval bahenní plyn, který se v kontaktu se vzduchem samovznítí a vytváří plamínky – “bludičky”, což někteří lidé označovali jako strašení. Další výklad mluvil o tom, že název Strašnice vznikl ze slova strážnice, která zde stála a měla za úkol ochraňovat královskou cestu vedoucí z Prahy směrem na východ.
    Takže tři legendy, všechny hezké a jistě si každý vybere tu svou. A děkuji za velmi hezký článek.

    Reply
  5. Miroslav Smola
    Miroslav Smola
    | |

    Sdělte mi, prosím, ve které budově ve Strašnicích bylo ruské gymnasium.
    Děkuji Mir.Smola

    Reply
  6. Veronika Svobodová
    Veronika Svobodová
    | |

    Dobrý den, malá poznámka ke škole u stanice metra. Pravdu s názvem máte pánové oba. Na mapách z první republiky je označována jako “nová”, protože za starou školu se považovala ta, která byla svého času v “zámečku”. Po válce se pro krásnou seesní budovu ujal dnešní název “stará škola”. Důležitější než název však je, aby zase brzy sloužila svému původnímu účelu.

    Reply
  7. Jan Vlček
    Jan Vlček
    | |

    Na konci 80. let minulého století sídlil v Bečvářově statku PZO Art Centrum.

    Reply
    1. Růžena Dvořáková
      Růžena Dvořáková
      | |

      Povídání o starých Strašnicích, je moje srdeční záležitost. Jsem rodilá Strašničanka. Chtěla jsem jen dodat, že v roce1972 v Bečvářově statku byla otevřena Galerie Art Centra. Vystavovali tu naši i zahraniční výtvarníci, (zahajovací výstavou byla výstava slovenského malíře Ľudovíta Fully, pak výstavy grafických listů žáků grafika Sklenáře, bulharské užité umění aj.) . V Galerii se také konaly koncerty vážné hudby.

      Reply
  8. Ivan Kolomý
    Ivan Kolomý
    | |

    Několik poznámek k textu o Starých Strašnicích:
    - fotografie a obrázek školy se týká Staré Školy. Novou, v 80.letech komunisty pojmenovanou Stalinovou, je v meziválečné době vystavěná funkcionalistická budova nyní ve Voděradské ul. Zajímavým školním areálem byly “Pavilony” mezi strašnickou radnicí – zámečkem a tehdejším obecním dvorem.
    - foto “secesní detail” z ul. U Hráze se týká domu obývaného majitelem přilehlého velkého Jermanova zahradnictví, proto a bez souvislosti s ironicky zmíněným polopatismem “Květena”. Zahradnictví se rozkládalo od ul. U Hráze po úroveň ul. V Předpolí. V minulých týdnech se na části pozemku bouraly jednopatrové objekty jeslí a mateřské školky ze 70. roků a připravilo se tak staveniště pro dnešní dobu tak typický developerský projekt.
    Zdravím a děkuju za pěknou připomínku staré Prahy. ik

    Reply

Zanechte svůj komentář

Jméno
Jméno*
E-mail
E-mail *
Web
Web