Menu

Starý Motol

0
Starý Motol

Motol, dříve též Motoly, je stará zemědělská a sadařská obec, jejíž území využívali zemědělci již v pravěku. Zabírá široké údolí motolského potoka i s přilehlými stráněmi – na slunných jížních byly vinice. Připomíná se již v roce 1146 jako majetek svatojiřských řeholnic. Většinou je ale historie Motola spjata, jak dál uvidíme, s řádem maltézských rytířů. Podél motolského potoka procházela ve středověku významná obchodní cesta, táhnoucí se k brodu přes Vltavu a dále údolím Botiče. Vznik názvu Motol, jak už je pravidlem, má opět několik teorií – podle první byl název odvozen od rozšířeného slovanského mužského jména Motol, podle druhé se jedná o odvozeniny od starého slovanského výrazu pro motýla a podle třetího vysvětlení vzniknul název Motol od slovního kořene mot = bahnitý, kalný což by mohlo souviset se znečištěním motolského potoka. Motol byl vždy jen malou vsí v údolí, což potvrzuje i to, že v době svého připojení k Praze v roce 1922 měl Motol něco přes dvacet domů s 350 obyvateli.

Významnou historickou událostí na území Motola byla poprava vojína Josefa Kudrny v roce 1915. Kudrna byl v době první světové války neprávem obviněn, že se dopustil vzpoury. Vojáci totiž křičeli a nadávali, když jim velitel zakázal rozloučit se před odjezdem na frontu s rodinami, které za nimi přijely, a tak byl Kudrna pro výstrahu popraven. Jeho manželka zůstala se sedmi dětmi bez jakékoliv podpory a proto se ze zoufalství oběsila. Na připomínku této události vytvořil v roce 1935 legionář Rudolf Březina bronzovou sochu. Událost se stala na motolském cvičišti, které se nacházelo v areálu dnešní motolské nemocnice a tam dneska pomník najdete.

Starý Motol nejlépe poznáme při krátké procházce podle plánku

Vyjdeme ze zastávky tram “Motol” a jdeme směrem do ulice Za Opravnou, kde nás na začátku malého historického jádra přivítá po levé straně krásný klasicistní dům.

Po pravé straně určitě nepřehlédneme krásný novogotický zámek v ulici Za Opravnou čp. 4, který je chráněn jako kulturní památka. Zámek je dvoukřídlý s romantizující fasádou, dominuje mu nárožní věž s cimbuřím. Kdysi tady stávala středověká tvrz, až tady na konci 17. století nechal Kryštof Vratislav z Mitrovic podle navrhů dvorního stavitele Canevalleho a štukatéra Spazia postavit jednopatrový barokní zámeček. Zámek v dnešní podobě nechali vystavět ve druhé polovině 19. století malostranští Johanité (Maltézští rytíři). Od přelomu 19. a 20. století zámek sloužil jako dělostřelecká kasárna. Dnes je objekt nepřístupný a sídlí tady pražský inspektorát Státní zemědělské a potravinářské inspekce a Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský.

Po chodníku dojdeme až k bývalému malému pivovaru, kdysi známému svým černým ležákem, který byl jediným průmyslovým podnikem ve starém Motole. Na jeho místě je už v roce 1607 zmiňován hostinec, který byl po převzetí motolského panství  řádem maltézských rytířů ve druhé polovině 18. století přestavěn na pivovar. V majetku řádu byl až do roku 1922, kdy celé motolské panství odkoupila pražská obec a následující rok výrobu v pivovaře zrušila. Při rozšiřování Plzeňské silnice byly části pivovarských budov postupně ubourávány, naposledy v sedmdesátých letech 20.století. V roce 2001 byl současný areál prohlášen památkově chráněným objektem a v letech 2003 – 2006 velmi zdařile rekonstruován na restauraci a hotel.

Pokračujeme dál podél vysoké skály až ke starému maltézskému mlýnu. Tomuto nejstaršímu řádu na světě samozřejmě patřil i tenhle starobylý mlýn pod skalou, jako v Motole ostatně všechno. Zmiňovaný je poprvé v roce 1574. Za třicetileté války ovšem zpustnul. Dnešní pozdně barokní podoba pochází z druhé poloviny 18. století, fasáda je klasicistně upravená. Jde o krásnou ukázku hospodářské stavby vhodně zasazené do krajinného prostředí ve svahu kolem obdélného dvora. Dvorní část domu je patrová s osmitabulkovými okny. Část přízemí má dřevěný trámový strop. Střecha je valbová. Ve směru od Plzeňské silnice je mlýn zakryt navážkou, takže je z něj vidět jen první patro, navíc bez oken. Mlýn dnes slouží jako obytný dům a není přístupný veřejnosti. Nemá už ani funkční vodní motor.

Vylezeme nahoru, projdeme po hrázi a celý rybník obejdeme až na protější břeh, odkud je krásný výhled na přirodní památku Kalvárie v Motole. Lokalita je známá skálou, která  se vypíná nad rybníkem a je ukončena křížem. Kalvárie se skládá ze dvou navzájem odělených skalních území po obou stanách Plzeňské ulice. Dřív to tady vypadalo samozřejmě mnohem krásněji, soutěska byla úzká a místo hodně romantické, ale při rozšiřování ulice v osmdesátých letech 20. století byla část Kalvárie odstřelena. Pro svoje původní půvaby bývala Kalvárie už v 19. století moc oblíbeným místem pro výlety. Chodívali sem například Pavel Josef Šafařík a Karel Havlíček Borovský. Místo samozřejmě nevynechal ani Joachim Barrande, který tady objevil dvě naleziště svých oblíbených zkamenělin.

V lesním údolí vzniklo v roce 1954 krematorium podle návrhu architekta Říhy s areálem urnového háje koncipovaným jako lesní hřbitov. Před obřadní síní byl zrekonstruován rybníček, v jehož okolí jsou pietní loučky rozptylu popela a nově zbudované kolumbárium. Celý prostor urnového háje působí velmi pietním a uklidňujícím dojmem. Motolské krematorium se stalo v 50. letech místem, kde byli zpopelňováni političtí vězňové, kteří zahynuli v koncentrácích a věznicích. Našly se tady i urny s popelem vězňů, které skončily v hromadném hrobě. Tuto tragickou dobu připomíná malý pomník u vchodu do krematoria.

Vycházku můžete ukončit u stejnojmenné zastávky tram, nebo v případě další chutě navázat procházkou po Stodůlkách – Hájích.


Share Button
Print Friendly, PDF & Email

Zanechte svůj komentář

Jméno
Jméno*
E-mail
E-mail *
Web
Web