Vycházka „Atentát na Heydricha-po stopách parašutistů a jejich spolupracovníků“ se věnuje operaci Anthropoid, jejímž cílem bylo odstranění Reinharda Heydricha – zastupujícího říšského protektora, šéfa RSHA a také jednoho z hlavních organizátorů vyvražďování Židů.
Seznámíme se s důvody proč došlo k její realizaci, s parašutisty Josefem Gabčíkem a Janem Kubišem, kteří tento nejvýznamnější čin československého odboje provedli, ale také se stovkami jejich spolupracovníků – celých rodin, bez kterých by v Protektorátu neměli šanci přežít. Tito lidé, z velké většiny sokolové, ale také například rodiny bývalých důstojníků československé armády a další vlastenci, zajišťovali parašutistům konspirační byty, potravinové lístky (bez kterých nešlo prakticky sehnat jídlo), oblečení a vůbec veškeré krytí a podporu.
První zastávkou je osudová zatáčka, kterou Jan Kubiš a Josef Gabčík vybrali pro splnění svého vojenského úkolu. I dnes ústí do ulice V Holešovičkách, nicméně jinak je zcela odlišná. Na přelomu 70. a 80. let bohužel zcela zmizela v důsledku výstavby mimoúrovňové křižovatky. Soudruhům bylo zkrátka jedno, podobně jako v mnoha jiných případech, že ničí naprosto unikátní místo…
Jan Kubiš a Josef Gabčík zde přijeli 27.května 1942 před devátou ráno na kolech a čekali na cíl své vojenské operace. V 10:35 bomba vyrobená z britského protitankového granátu zasahuje pravé zadní stupátko Heydrichova mercedesu a kat českého národa, ale také organizátor vyvražďování evropských židů, je zraněn. Kus plechu z karoserie či střepina z bomby mu prorazila bránici a uvízla ve slezině.
Dnešní Gabčíkovou ulicí dále kopírujeme trasu, po které posléze utíkal Josef Gabčík pronásledován Heydrichovým řidičem Kleinem a také závozníkem Tomášem Grosslichtem, kterého Klein donutil běžet s ním.
Dorážíme k místu, kde bývalo řeznictví Františka Braunera. Do něj Gabčík vběhl. Myslel si zřejmě, že má krámek zádní východ, a že dotírajícímu Kleinovi uteče přes zahrady. Nicméně se mýlil a ve chvíli, kdy před krámek dorazil Klein, byl v pasti. Jak ovšem píše gestapo ve svých interních dokumentech, Klein nemohl střílet neboť si špatnou manipulací zablokoval již v zatáčce pistoli (zřejmě si mírně vysunul zásobník). Gabčík situaci vyřešil tou svou. Kleina postřelil a podařilo se mu uniknout…
Třetím zastavením je chirurgický pavilon nemocnice Na Bulovce, kde zastupujícího říšského protektora dovezla dodávka firmy Holan. Zde byl operován, hospitalizován a ráno 4.června 1942 v pracovně tehdejšího přednosty tohoto pavilonu MUDr. Walthera Dicka, přeměněné na jeho prominentní nemocniční pokoj, zemřel. Je zajímavé, že Heydrichův pitevní protokol byl veden velice atypicky, a navzdory vlastnímu závěru neposkytuje nálezy, jež by vedli k určení přesné příčiny smrti.
Pokračujeme k řeznickému krámku rodiny Vosmíkových, kteří, mimo další odbojovou činnost, prostřednictvím svého spolupracovníka hostinského Františka Jarolímka (jehož dodnes fungující restaurace je další zastávkou) zásobovali parašutisty jídlem. Zde si pro ně také později v důsledku zrady bývalého parašutisty Karla Čurdy přijelo gestapo. Majitel krámku Bohumil Vosmík starší se s gestapáky pral holýma rukama a jeden z jeho synů Oldřich se nedaleko odtud pokusil z obklíčení prostřílet. Prakticky celá rodina byla popravena na Kobyliské střelnici.
Následujícím zastavením je dům, ve kterém bydleli Bohumil a Marie Strnadovi. Pan Strnad byl náčelníkem libeňského sokola a patřil k hlavním organizátorům pomoci parašutistům. Sháněl pro ně potravinové lístky, poukázky na koupi šatů, ale také finanční prostředky (prostřednictvím sbírek mezi členy předsednictva libeňské jednoty). Přičiněním Karla Čurdy, když gestapo postupně odkrývalo síť spolupracovníků Anthropoidu, byli zatčeni, brutálně vyslýcháni a posléze popraveni v koncentračním táboře Mauthausen.
K posledním stanovištím patří škola, do které chodila Jindřiška Nováková, čtrnáctiletá hrdinka, nerozlučně spjatá s příběhem Anthropoidu. Dále bývalá prodejna firmy Baťa, kde zakrvácený Jan Kubiš dojel po atentátu a opřel zde své kolo. Právě odtud ho po chvíli odvezla Jindřiška, jež díky své odvaze a důvtipu dokázala setřást dvě dotírající a přehnaně zvídavé svědkyně. Pro gestapo mohlo být dané kolo významnou stopou.
Celá procházka končí v ulici, kde býval jeden z konspiračních bytů parašutistů, bydliště sokolské rodiny Novákovi. Místo, kam po atentátu dorazil Jan Kubiš, kde si oblékl čistou košili a byl alespoň základně ošetřen. Krátce nato ovšem musel odejít, jelikož byl stále poměrně blízko místu útoku. Zde Jindřiška dovezla jeho kolo, které potom odvezli další spolupracovníci. Nutno dodat, že tento dům, ze kterého byla posléze v červenci 1942 rodina Novákova odvlečena gestapem, již nestojí – musel ustoupit stavbě metra v 80.letech a později byla na jeho místě postavena novostavba. Nicméně jméno ulice ale také pamětní deska umístěná na vedlejším činžáku upomíná na nezměrné hrdinství této rodiny.
Jak říká jeden moudrý citát „zlo vyhrává, když dobří lidé nedělají nic“. Kubiš, Gabčík, Vosmíkovi, Strnadovi, Novákovi ale také Fafkovi, Moravcovi, Zelenkovi, Khodlovi a stovky dalších spolupracovníků paravýsadku Anthropoid proti nacistické hydře bojovali. A navzdory tomu, že většina z nich zemřela v důsledku zrady Karla Čurdy, jejich odkaz žije a bude žít. Padli, ale nad nacisty morálně zvítězili.
„Češi se nevzdávají“ – poslední slova, která zazněla z obléhané krypty kostela svatého Cyrila a Metoděje, kde parašutisté odolávali 18.června 1942 obrovské přesile vojáků Waffen SS, gestapa a protektorátních hasičů, jsou hlavním odkazem Anthropoidu. Příběhu plného hrdinství a obětavosti, ne nepodobnému antickému dramatu. Příběhu lidí, kteří navzdory obrovskému riziku aktivně bojovali za svobodu Československa.
Autor článku: Marek Melša
Barevné fotografie: Karolína Košařová
Dobrý den.Jsou plánované termíny pro tento okruh?
Děkuji
Dobrý den,
na vypsání nových termínů pracujeme. Sledujte prosím náš program na webu.
Přeji hezký den
Dobrý den,
bude se ještě někdy tato vycházka opakovat?
díky
Jana
Dobrý den paní Halířová,
vycházku určitě zopakujeme, sledujte, prosím, naše webové stránky 🙂