Menu

Dolnopočernická masopustní veselice

0
Dolnopočernická masopustní veselice

S měsícem únorem se pojí mnohá moudra a lidové pranostiky, například: „únor bílý, pole sílí“, „v únoru když skřivan zpívá, velká zima potom bývá“, či „leží-li kočka v únoru na slunci, jistě v březnu poleze za kamna“. Letošní únor je zatím nadprůměrně teplý, takže uvidíme, které pranostiky nakonec letos vyjdou.

Ovšem počátek měsíce s sebou nese také přípravy na nadcházející období půstu, který by měl dle liturgického kalendáře trvat čtyřicet dní, tedy do Velikonoc. A stejně jako datum slavení Velikonoc je pohyblivé a řídí se lunárním cyklem, tak je pohyblivý i svátek masopust. Trvá celkem tři dny, od neděle do Popeleční středy, kdy už začíná půst. Neděle byla většinou zasvěcena lidovým zábavám, bálům a tancovačkám s ohledem na krajové zvyklosti. Vrcholem bylo právě úterý, kdy se již k oslavám sešla celá vesnice. Konaly se průvody skrze ves, které měly několik zastávek a zpravidla končily v obecní hospodě, kde pokračovala zábava. Dle tradice ale měla skončit o půlnoci s troubením obecního trubače. Pak se všichni měli rozejít do svých chalup a příbytků.

Postní období má svůj historický původ v křesťanských zvyklostech. Velikonoce jsou pro křesťany největším svátkem v roce, oslavou zmrtvýchvstání Ježíše Krista, a tak se na tyto svátky náležitě připravují právě oním půstem. Půst má tradici v mnoha zemích. Jistě si vzpomenete například na italský karneval s reji masek, což je vlastně obdoba našeho masopustu. Spojení slov carne vale znamená maso pryč, neboli pryč s masem. Toto období ale není jen o tom vzdát se masa, ale také vzdát se dalších nadbytečných věcí a zvyklostí, či smířit se se svými blízkými.

Toť, co se týká teorie, která je sice velmi vznosná a bohulibá, ale v praxi není tak zábavná. My se dnes zaměříme na samotné oslavy před nadcházejícím půstem. Kdy odedávna obyvatelé zasvětili několik dní zábavě, vesnickým průvodům v maskách a na konec samozřejmě nesměla chybět veselice. Možná byste se divili, ale na mnoha místech našeho území je tato tradice stále velmi živá a aktuální. Spíše se zábavy konají na vesnicích a menších městech, kde se lidé navzájem znají, ale naleznete je i v Praze. V posledních letech se znovu těší nebývalé oblibě občanů, kteří si rádi připomenou nejenom masopustní tradici, ale zejména se rádi pobaví. My se dnes vypravíme téměř na okraj Prahy – do Dolních Počernic, kde se koná pravidelně každý rok průvod vesnicí od živnosti k živnosti. Tento průvod je dodnes snad nejautentištější v Praze.

Jak to tedy celé probíhá?
Začátek průvodu se koná před místní základní školou, kde se letos shromáždila početná skupinka několika desítek obyvatel a také natěšených dětí. Odsud průvod vycházel v jednu hodinu po poledni. Samozřejmě musí být průvod organizovaný. Nejdříve zdejší pronóbus oficiálně obdržel atributy a povolení vést průvod od zástupce radnice. Pak už se dav začal šikovat. Vpředu roj otevíraly tři dámy na ořích – princezny Slunečnice, Měsíčnice a Větrnice, za nimi následovala dechová kapela, jež hrála po celý průvod svižně do kroku, následoval je pronóbus se svými cudnými mažoretkami a místní hospodyní, která dohlížela, aby nás v jednotlivých živnostech neodbyly. Od toho tady také byli obecní strážci zákona s pojízdnou šatlavou, kdyby se hostinští náhodou zdráhali.



Na šatlavu tentokrát došlo zřídka. Živnostníci byli již poučeni z let minulých, že pro obecné blaho musí svou živnost před davem vykoupit. Dav se většinou spokojí s něčím dobrým na zub a řízným mokem na zapití. Děti zase dostávají všelijaké sladkosti. Ovšem obecní kasa je ale obecní kasa a tak musí podnikatelé přispět i finančně. Od toho v kočáru seděl medvěd a po celou dobu hlídal kasu. Krom kasy mu na konci průvodu dělalo společnost i několik lahví všelikých pálenek, na které dojde ještě řada na bujaré veselici ve večerních hodinách. Na každé z jednotlivých zastávek vždy promluvil pronóbus řečí vázanou a přednesl dotaz, co dobrého si pro nás přichystali. Pakliže jsme dostali občerstvení, pronóbus jejich živnosti udělil oficiální požehnání, aby se dařilo i v dalším roce.

Provozovatelé živností si takto vlastně odedávna předcházeli svou klientelu. Když se o masopustu živnostník ukázal být grand, měl po zbytek roku o obchody postaráno. Kdo byl však skoupý, mohlo se mu stát, že mu zákazníci prořídli. Musím uznat, že v Dolních Počernicích jsme v naprosté většině dostali krásné pohoštění. O to veselejší atmosféra na místě byla.




Celkem průvod absolvoval na patnáct zastavení, od školy jsme pokračovali přes firmu Median k faře, kde se k průvodu připojili čarodějnice. Na každé další zastávce se dav zvětšoval a rostl a tak již po hodině bylo lidí více než dvojnásobek. Pouze na třech místech nás nepohostili. Jednou z takových zastávek byla překvapivě i počernická restaurace Léta Páně, kde nám nikdo neotevřel. Odešli jsme tedy zklamaní. Naštěstí jsme měli namířeno k další zastávce – k dětskému domovu. Zde jsme dostali domácí buchty jako od babičky a lahodný mok na zapití. I v restauraci Český statek se o nás postarali báječně. Řízné jednohubky doplnila domácí slivovice. Pokračovalo se na radnici, ani zde nechybělo pohoštění. A v tomto znění se nesl celý průvod. Na každé zastávce byly děti obdarovány sladkostmi, dospělí něčím na zub a ostrým mokem, živnosti bylo požehnáno. Ke všemu vyhrávala kapela, na zastávkách se tančilo a vznikal pestrý rej masek a pobíhajících dětí.

Počernický průvod je opravdu nevídaná událost a tak na několika místech musela pomáhat i místní policie a zastavovat dopravu. Řidiči však byli většinou shovívaví a pobavení. Dokonce jsme na chvilku zastavili provoz i na hlavní třídě, na Českobudějovické ulici. Mířili jsme totiž k malému krámku s oblečením Na konečné. Krámek tady provozuje sympatická paní Papežová, která se na nás krásně usmívala a už na nás byla nachystaná. Nabídla nám domácí rybízový likér a dala se s námi do tance, stejně jako její kolegyně. Na konečné je totiž obratiště autobusů, které náš průvod bleskurychle proměnil v taneční parket. Tančilo se krásně, ale ještě jsme toho měli hodně před sebou, tak nezbývalo než pokračovat.




Další zastávkou byla mateřská školka, kde už na nás čekaly děti, přestrojené v maskách. Poté jsme navštívili zdejší pneuservis, kde se nám dostalo servisu přímo královského. Stoly zde se přímo prohýbaly pod stříbrnými táci s obloženými chlebíčky a samozřejmě opět se připíjelo.

Nedaleko nádražní zastávky, na pomezí samých Dolních Počernic a Hostavic je nenápadný malý krámek, koloniál pana Janoty. Ač je již katastrem v Hostavicích, místní ho dobře znají. Pravidelně k němu chodí nakupovat a tak se musel tentokrát vykoupit pan Janota. Sice se výkupu nebránil, ovšem pro jistotu jsme ho na chvíli zavřeli do šatlavy, přeci jen konec průvodu se blíží, tak ať si to ještě užijeme. Směřujeme totiž k poslední zastávce. Řady dětí i dospělých značně prořídly, sem došli jen ti nejodvážnější. Konec masopustu byl v prvorepublikovém hotelu Svornost s hospodou a tanečním sálem, kde se konalo pokračování oslav se zabijačkovými pochoutkami a hudbou.


Počernický masopust se letos nadmíru vydařil, i když cestou trochu pršelo. Ovšem nálada byla znamenitá, průvod masek pestrý a lahůdky přímo vybrané. Takže se tam uvidíme zase příští rok!
A co vy, slavili jste letos masopust?

Share Button
Print Friendly, PDF & Email

Zanechte svůj komentář

Jméno
Jméno*
E-mail
E-mail *
Web
Web