Menu

Staré Jinonice

0
Staré Jinonice

Jinonice se původně jmenovaly Ninonice a poprvé se objevují v zakládací listině vyšehradské kapituly už roku 1088. Majitelé se potom často střídali, až Jinonice koupil Albrecht Pfefferkorn z Ottopachu a přišel pro obec zlomový rok 1610, kdy je nový majitel spojil s vedlejšími Butovicemi. Obě vsi pak byly součástí jednoho panství a měly také společné osudy. Roku 1685 Jinonice přecházejí do rukou Schwarzenbergů, kterým patřil zdejší statek až do roku 1945.

V polovině 18. století tady kromě panského dvora, mlynáře v pronajatém panském mlýně a kováře v panské kovárně, bylo sedm hospodářů, ale už o sto let později zde žilo 181 obyvatel ve 20 domech. V té době byl také vydán obecní zákon a Jinonice a Butovice byly spojeny v jednu politickou obec Jinonice. To se na první pohled zdá dost podivné, protože Butovice v té době byly asi 3 x větší než Jinonice a měly jak kostel tak i školu, o čemž se Jinonickým mohlo jenom snít. Nicméně Jinonice držely v ruce jeden obrovský trumf, a sice, že právě v nich bylo sídlo schwarzenberského panství – dnešní zámek. Ve spojené obci nebyl žádný průmysl. Většina obyvatel pracovala na vlastních polnostech, nebo na schwarzenberském statku, jen málokdo chodil za prací pěšky do Prahy. Obec proto rostla jen pomalu a když byla v roce 1922 připojena k Velké Praze jako její XVII. čtvrť, žilo tady 2 294 obyvatel.

Při procházce nám může pomoci plánek.

Jinonický dvorec, který je chráněnou kulturní památkou České Republiky, si zachoval styl raně barokního velkostatku. Původně na tomto místě stávala až do třicetileté války, kdy byly Jinonice zpustošeny, tvrz. Hned po zakoupení jinonického panství v roce 1685 Schwarzenbergové na místě tvrze nechali postavit jednopatrový zámek s rozsáhlým areálem hospodářských budov. Na začátku 19. století byl celý barokní komplex klasicistně přestavěn a na severu rozšířen o další dvorní křídlo. Byl postaven i patrový altán, který byl společně s kašnou asi před deseti lety se svolením magistrátu zbytečně zbourán. Dvorec dnes představuje dobrý příklad dochovaného ranně barokního velkostatku.Ve dvoře býval i malý pivovar, zrušený už v roce 1890.

Když se v roce 1865 stal vlastníkem jinonic Jan Adolf, kníže ze Schwarzenberga, a v místě bývalé jinonické tvrze byl vystavěn kromě zámku také komplex nových hospodářských budov, vznikla větší potřeba na zásobování zámku vodou. Do té doby se datují prvopočátky vodovodu ze svahu Vidoule. voda byla do zámku přiváděna dřevěným potrubím, které až v 19.století nahradily trouby železné.

V zámku měl své sídlo nejen správce celého jinonického panství, ale byla tu zároveň i fara, kde měl svůj byt i duchovní správce kostela v Butovicích. Tady bydlel v letech 1804-5 národní buditel, kněz, básník a jazykovědec Antonín Jaroslav Puchmajer, který tu vydal první česky psanou učebnici ruštiny : „Pravopis česko-ruský“. Zde také vzniklo první dílo o romském jazyce na území Čech, psané ještě německy -  čeští národní buditelé museli asi paradoxně psát především německy, aby jejich díla někdo vydal a četl.

Pokud máme ještě další chuť pokračovat můžeme navázat procházkou do Butovic.


Share Button
Print Friendly, PDF & Email

Zanechte svůj komentář

Jméno
Jméno*
E-mail
E-mail *
Web
Web