Menu

Heroldovy sady

1
Heroldovy sady

Heroldovy sady prošly za dobu své existence několikerou změnou názvu. Původně se prostě jmenovaly Městské sady (město Vršovice bylo hrdé, že je městem), později byly nazvány podle významného starosty Vršovic Josefa Herolda. Za minulého režimu bylo jméno změněno na Sady Naděždy Krupské, a to zřejmě jen z toho důvodu, že tato Leninova partnerka jednou navštívila sociálně-demokratického politika Modráčka v blízké Černomořské ulici. Politik František Modráček by jako politik možná zapadl v propadlišti českých politických dějin, ale zdá se, že toto řemeslo se v jeho rodině dědilo. Jeho pravnučkou je totiž sociálně demokratická politička přelomu 20. a 21. století Petra Buzková. Naštěstí se režim v roce 1989 změnil a Herold dostal své sady zpět.

Heroldovy sady nejsou velké, mají rozlohu necelých 1,5 hektaru (pro srovnání Karlovo náměstí má 8 hektarů), ale i tak můžeme pozorovat jejich rozdělení do dvou částí – rovinatou část pod Kodaňskou ulicí, která je lemována krajkovím okolních luxusních činžovních domů…

… a dolní svahovitou část u Rangherky (Vršovického zámečku).

Park má dlouhou historii. Ve 14. století tu byly vinice, tak jako všude ve svazích v okolí Prahy. V 18. století na místě dnešního zámečku stávala viniční usedlost Špendlikářka, z níž zůstala zachována část kleneb ve východním křídle zámečku v přízemí. Novější historie se začíná psát v roce 1842, kdy zdejší pozemky zakoupil Jiří Rangheri, který tu postavil továrnu na hedvábí.

Choval v ní bource morušového, pro něhož potřeboval potravu, a tak v okolí vysadil morušový sad. Zlomovým se stal rok 1882, kdy stále bohatnoucí Vršovice zřídily na místě vykáceného morušového sadu veřejný park. A udělaly to právě včas! Však také hned za tři roky, aniž ještě stromy v novém parku stačily pořádně vzrůst, byly povýšeny na městys. Vršovice už v té době nazývaly nově vzniklou zelenou plochu Městské sady. V nich se hned také konaly gigantické oslavy povýšení na městys a zásluh starosty Josefa Herolda. Na jeho počest vděční občané vztyčili jehlan, který je zde dodnes.

Po pár letech se ale začal zdát Vršovický park příliš velký, a tak byla za současné horlivosti po vzdělání zastavěna jeho severní část budovami škol. A že jich potřebovali hodně, počítejte se mnou a prohlížejte…

Bývalá, nyní již opuštěná továrna na hedvábí, byla v letech 1899-1900 přestavěna na zámeček ve stylu české neorenesance se zdobenou osmibokou věží. V budově našla své sídlo radnice města Vršovic, ale místo vyzbylo i na „letní“ byty pro Pražany (však byly Vršovice daleko za Prahou). Své prostory tu svého času našly dívčí, obecná i měšťanská škola, muzeum a obecní opatrovna mládeže „nejjasnější korunní princezny Štěpánky“. Krátce tu bylo i působiště farního úřadu. Za první republiky tu našla útočiště tuberkulózní stanice Masarykovy ligy, a protože tehdejší republika byla demokratická a myslela skutečně na veškeré občanstvo, tak tu byla zřízena i bezplatná protialkoholní poradna, kterážto byla jistě vzhledem k blízkým chudinským koloniím hojně navštěvována. Po druhé světové válce tu pak byla vyhlášená obřadní síň. Radnice, tentokrát už Prahy 10, zde sídlila až do roku 1974. V 80. letech 20. století byla potom budova Vršovického zámečku opuštěna a sloužila jako skladiště. Provoz nově zrekonstruované Rangherky byl zahájen na jaře 2014. V zámečku jsou dnes nabízeny komplexní celoroční pobytové služby seniorům. Třešničkou na dortu je reprezentativní obřadní síň se speciální skleněnou plastikou nasvícenou podle přání svatebčanů s až 1000 barevnými odstíny, které také mohou být synchronizovány s hudbou.

Na jižním svahu u zámečku vzniklo monumentální dvojramenné podkovovité schodiště, takže budova začala připomínat skutečný zámek.

Později Vršovičtí zřejmě zalitovali svého unáhleného rozhodnutí – nechat zastavět část parku školami, a rozhodli se jej naopak rozšířit směrem ke Kodaňské . Tak vznikla v letech 1905-06 podle městského zahradníka Františka Zítka druhá část parku a současně byla upravena i starší část u zámečku. Tím dosáhla plocha parku dnešních rozměrů.

V roce 1908 se navíc Vršovickým začalo zdát, že jeden památník pro tak význačného starostu jako byl František Herold je pro 1,5 hektarový parčík málo, a jak k tomu vlastně přijde, že v nové části parku nemá nic. To byla výzva pro místní vršovickou organizaci Národní strany svobodomyslné, jejíž agilní členové dlouho neváhali a vysadili tu Heroldovu lípu. A protože se jim i to pořád nezdálo úplně dostatečné, tak k ní umístili ještě další starostův památník.

V roce 2013 byla v parku zpřístupněna první „parková“ knihovna ve Vršovicích. Každý má možnost sem přinést své knihy a odnést si svazky, které by chtěl darovat dalším čtenářům. Případně si tu náruživý čtenář rovnou nějakou tu hezkou knížku může vypůjčit a přečíst si ji hned vedle na lavičce. S obdobnou knihovnou jsme se už setkali při naší procházce Zahradním Městem, takže to bude zřejmě nějaké nová specialitka Prahy 10.

Na závěr se ještě podívejme na krásně opravenou dolní část parku u Vršovického zámečku.

Tuto procházku lze krásně zkombinovat s procházkou Noblesní Vršovice, která je v samostatném článku. A jestli stále nebudete unaveni, podívejte se i do Starých Vršovic.


Share Button
Print Friendly

Příspěvek má 1 komentář

  1. Robin Karel Popper
    Robin Karel Popper
    | |

    Díky tomu, že Rangherka byla opuštěna a neudržována od 1974 do 2014, tak zchátrala tak, že to byla již ruina. Rekonstrukce z těchto důvodů musela být několikanásobně dražší, než by bývala byla, kdyby se Úřad městské části Praha 10 choval způsobem řádného hospodáře!

    Po otevření a době víc jak 1 roka nenajdete kolem Rangherky ani v okolních cestách v parku „jediný koš na odpadky“ !!! Chucpe !!!

    Reply

Zanechte svůj komentář

Jméno
Jméno*
E-mail
E-mail *
Web
Web