V dnešním článku zabrousíme téměř na okraj Prahy, do bývalé vesničky Liboc. Když se sem vydáte, dýchne na vás typická venkovská atmosféra i dnes. Prohlédnout si můžete zbytky zdejší návsi, malebné prosté domečky v uzoučkých uličkách ve svahu, ale také luxusní předměstské vilky, které si zde nechali stavět zámožní Pražané jako svá letní sídla.
Jedna z těchto krásných vil se nachází v ulici, jen kousek pěšky od letohrádku Hvězda. Bohužel však má tato krásná přepychová stavba své nejlepší časy za sebou, jelikož je opuštěná a chátrá. My se ale podíváme na okolnosti jejího vzniku, pro jakou osobnost byla postavena a kdy.
Celý příběh se začíná psát již začátkem sedmdesátých let devatenáctého století, kdy zde velmi úspěšný právník Eduard Schubert von Solden kupuje pozemek pro stavbu příměstské vilky, určené k rekreaci v duchu volání doby „pryč z ruchu velkoměsta“. Stavbou pověří svého bratra – architekta Zdenka Schuberta von Soldern. Tento, v našem prostředí ne úplně známý architekt, měl bohaté architektonické vzdělání. Vystudoval akademii ve Vídni, po které následovala studijní cesta za památkami do Itálie. Právě tam ho naplno oslovila italská renesance a mohl zde shlédnout příměstské vily, jenž se mu později staly inspirací pro libockou realizaci. Je to vůbec jeho jediný počin na našem území, pokud byste chtěli vidět jeho další díla, nejblíže byste se museli vydat do Vídně, kde několik solitérních objektů stojí ve čtvrti Wieden.
Zdenko Schubert je ale s Prahou spjat více než by se mohlo zdát. Neboť když v roce 1903 odchází architekt Zítek z profesorského postu na pražské německé technice, střídá jej právě Zdenko Schubert.
Spříznění s hlavním městem je patrné i u zadavatele projektu, jeho bratra. Ač byl profesně uznávaným právníkem, měl velmi blízký vztah i ke kultuře a dalším společenským odvětvím. Od roku 1850 působil jako kurátor sbírek České spořitelny, angažoval se ale i jako politik. Od šedesátých let devatenáctého století zastával funkci poslance Českého zemského sněmu a Říšské rady. V roce 1875 si dokonce za své zásluhy vysloužil povýšení do rytířského stavu.
Vraťme se ale k výstavbě jeho venkovského sídla. Návrhy na vilu byly hotové již v roce 1871, stavba začala o pár let později. Vyrostla zde krásná prostorná vila na půdorysu písmene L, která mohla pojmout velkou rodinu Eduarda Schuberta. Vila si dodnes ponechává svůj typický charakter ve stylu toskánské renesance, nechybí ani sgrafitová výzdoba vnějšku budovy. Autorem sgrafit je další z členů Schubertovic rodiny, syn majitele Victor. Když se pozorně podíváte na ony ozdobné pásy, můžete zde popatřit motiv „tři časy roční, jež měšťáci tráví v letohrádcích“. Je tedy vidět, že autor i zadavatel měly smysl pro humor. Nahoře ve štítě se zase dřív nacházelo zpodobnění Fauna s bakchantkami, to už zde dnes ale nelze najít, kvůli špatnému technickému stavu objektu.
Bohužel sám majitel si vilu užíval pouhých pár let, neboť v roce 1879 umírá ve věku 79 let. Po něm se majitelé často měnili. Je velká škoda, že současný majitel nejspíše k budově úzký vztah nemá, neboť objekt velmi chátrá. Je to smutné, protože Schubertova vila je jedna z nejkrásnější neorenesančních realizací v Praze. Až se tedy budete pohybovat nedaleko, vypravte se na ni podívat a zkuste si ji představit v době kdy byla stavěna, kdy kolemjdoucí udivovala natolik, že se sázeli, co za objekt zde vyroste. Kromě katolického kostela, byla mezi tipy i synagoga. Čím více se však dostavba blížila, tím bylo jasnější, že jde o palácovou vilu italského typu. Přesto ohromovala nadále.
|Fotografie: archiv autorky, pkmodels.cz, sites.google.com|
