Menu

Zašlá sláva plaveckého bazénu pod Barrandovem

2
Zašlá sláva plaveckého bazénu pod Barrandovem

Největší pocit zmaru a pomíjivosti tohoto světa získá návštěvník areálu bývalého barrandovského plaveckého bazénu. Tento areál byl otevřen v roce 1930 jako součást tehdejší vyhlášené restaurace „Barrandovské terasy„, s níž byl spojen i schody vinoucími se po skalách. O restauraci britský novinář Sydney Morrell při návštěvě Prahy v roce 1938 řekl, že „Češi pod širým nebem postavili nejkrásnější restauraci v Evropě s bazénem v bývalém lomu“.  Dopoledne byl bazén určen pro veřejnost a odpoledne a v podvečer pro plavecké závody. S horní restaurací byl spojen lanovkou, kterou se dopravovala jídla a nápoje pro hosty na plovárně. Dnes je tady pro účely občerstvení pouze malý „Šrekův stánek“, kde jsou ale i vystaveny dobové články a fotografie k otevření „Barrandovských teras“ a bazénu. Kromě hlavního bazénu se závodními drahami a skokanským můstkem tady bylo i brouzdaliště (dnes přestavěno na ohniště s posezením u kiosku), deset tenisových kurtů, loděnice s jachtami a kanoemi, písečná pláž s plovárnou, klubovna na pontonech, basketbalové a volejbalové hřiště. Tribuny nabízely při závodech místa až pro 4000 fandících diváků. Nevýhodou bazénu ale bylo, že ležel na západním břehu vltavského údolí těsně pod skalami, takže tam slunce mohlo jen dopoledne a po poledni se celý areál ponořil do hlubokého stínu a od skal zavanul silný chlad. Navíc bazén tehdejší doby nabyl stavěn v takových parametrech jako dnešní bazény – žádná ohřívaná, filtrovaná a chlorovaná voda – prostě a jednoduše se sem rourou přiváděla vltavská voda tak jak byla, spíš se tady ještě ochladila, protože tu nesvítilo slunce. Bazén byl tedy z dnešního pohledu taková lepší vybetonovaná požární nádrž na nevhodném místě. Ale plavci, závodníci a skokani byli tenkrát zvyklí jen na přírodní vodu v řekách a rybnících a tak byli značně otužilí a něco vydrželi, tedy i odpolední závody. Z důvodů výše uvedených byl proto bazén zavřený už dávno před restaurací a sice už v roce 1955 a pro nevhodnost umístění je tak prakticky neobnovitelný. Stávající stav areálu však umožňuje plně prožít mystiku místa a zvláštní pocit, když se procházíte po dně bývalého bazénu a při pohledu na vystavené staré fotografie u kiosku si v duchu představujete jak to tady žilo ve 30. letech… a docházíte k závěru, že vše je pomíjivé, vše vyšlo z přírody a nakonec se zase v přírodu navrátí…


Share Button
Print Friendly

Příspěvek má 2 komentářů

  1. Pavla Krompolcová
    Pavla Krompolcová
    | |

    Moc ráda vzpomínám na barrandovský bazén, naučila jsem se tam plavat, a pravda, voda tam byla vždy studená, ale nám to nevadilo. Myslím ale, že v článku je chyba. Bazén nemohl být zavřen v roce 1955, já tam plavala ještě v roce 1963-4….Je ještě někdo pamětník?

    Reply
  2. Vašek
    Vašek
    | |

    „Startovací můstky v mělké části bazénu, až je s podivem, že závodníci nenarazili při skocích na dno.“ To mě rozesmálo. Zřejmě jsi nikdy závodně neplaval. :-)

    Reply

Zanechte svůj komentář

Jméno
Jméno*
E-mail
E-mail *
Web
Web