Menu

Stará Hostivař – uličky a náves

1
Stará Hostivař - uličky a náves

Tak když už jsme zdařile zvládli všechny hostivařské statky, které se nám do dnešních dob zachovaly, můžeme se ponořit do nitra domkářské vsi. Z ulice K Horkám zabočíme do ulice Selské, která byla dříve, než byl vybudován obchvat, zdejší hlavní průjezdní komunikací, což si dneska už ani neumíme představit. Ale moc si ji neužijeme, hned vlevo vystoupáme po chodníčku nahoru…

…do úzké bezejmenné spojovací uličky a z ní pak hned na prvním rohu ostře zabočíme doprava do ulice Mezi Potoky (i když nevím, že by tu byl ještě nějaký jiný potok kromě Botiče). Všímáme si, že charakter zástavby se nezměnil, ocitli jsme se ve spleti malebných uliček mezi domky drobných chalupníků.

Ocitáme se uprostřed dnešní památkové zóny u okolí kostela na druhotně vzniklé návsi. Ve svahu všude kolem nás je spousta prostých domků a chalup, ke kterým se hodí i dnešní názvy ulic v této oblasti – Domkařská, Chalupnická, Selská, Mezi Potoky.

Tak třeba roce 2007 byly objeveny v klenbě apsidy části nástěnných maleb z konce 13. století. A to ještě není všechno – už v roce 1984, když archeologové dohlíželi na úpravy kostela, tak byly na jeho jižní straně objeveny dvě pískovcové náhrobní desky. A to ne ledajaké, jsou totiž starší než vlastní kostel, takže ten tu mohl mít svého ještě staršího předchůdce, jehož základy by mohly být skryty někde pod podlahou. Orientační průzkum z roku 2008 tuto možnost, zatím, neprokázal.

Zmínka o první faře v Hostivaři je již z roku 1352. Farnost tu byla až do třicetileté války, obnovena v roce 1702, kdy byla umístěna ve svahu pod kostelem v domě čp.21/1, jehož původní barokní podoba je už dnes setřena.

Je to jedna z nejstarších dochovaných zvonic v Čechách a pochází ze 16. století. Její staré zvony z let 1823 a 1853 byly zrekvírovány za první světové války a v roce 1957 je nahradily nové – zasvěcené sv. Václavu a Panně Marii. Zajímavostí je fakt, že celá zvonice měla namále, když ji v roce 1905 místní „Okrašlovací“ spolek chtěl zbourat, aby nehyzdila náves. Tehdejší místodržitelství mělo naštěstí dost rozumu a demolici zvonice nepovolilo.

Stoupáme nahoru po návsi, respektive v těchto místech širší Chalupnickou ulicí, dříve pokračování hlavní průjezdní silnice Hostivaří, což naznačuje i dlažba, která se dřívě dělávala na hlavních silnicích.

V těchto místech můžeme odbočit na prohlídku hřbitova viz. článek Stará Hostivař  – hřbitov

Můžeme vystoupat po schodech k Toulcovu dvoru, který je rovněž součástí vesnické památkové zóny Stará Hostivař a o kterém bude kvůli jeho významu a rozsahu pojednáno v samostatném článku. Na protější straně Kozinovy ulice, kde je dnes areál „socialistických“ škol, stávaly ty nejkrásnější hostivařské statky, které byly i s hostincem U Koruny vandalsky zbourány. Raději zabočíme do Selské ulice, kde si hned na rohu všimneme dalšího uměleckého kovářství a zámečnictví – Beran v domě č. 1/ 22 s krásným vývěsním štítem.

Kousek pod návsí bývala stará hostivařská škola č. 11/84. Historie škol v Hostivaři je vůbec zajímavá a souvisí s ozvojem obce. Nejstarší školu, ještě dřevěnou z roku 1702, bychom původně našli naproti. Sloužila až do roku 1839, kdy ji zbourali a hned v příštím roce už děti navštěvovaly zbrusu novou zděnou školu v klasicistní budově, před kterou stojíme. Původní klasicistní fasáda ale bohužel při pozdějších oblíbených „modernizacích“ vzala za své. Budova sloužila škole až do roku 1895, kdy vznikla nová velká škola v historizujícím slohu na Trhanovském náměstí. Ale o tom až v samostaném článku Na Plískavě.

Na jejím konci dorazíme na prapodivné Kozinovo náměstí, jenž vlastně ani náměstím není, ale jen velmi úzkou uličkou na břehu Botiče, který vlastně tvoří většinu plochy náměstí:)

Možná jste si cestou ve starých uličkách všimli zajímavých svítidel. Ty zde byly osazeny v roce 2000 společně s celkovou rekonstrukcí vsi, aby vynikla její historická hodnota. V té době byly i nezáživné běžné svítilny ze šedesátých let nahrazeny historizujícími replikami původních plynových lamp, které kdysi v Praze svítily na všech předměstích.

Dnes je v nich sice elektrický proud, ale tvar zůstal zachován. Tato svítidla můžete vidět na historických místech i na jiných předměstích Prahy – například na Náměstí Míru nebo v Letenských Sadech. Podle mého názoru se opravdu povedla, jen nevím proč mají tak dlouhou „nohu “ – neodpovídá to původním plynovým lampám a navíc je to proti současnému trendu obecně snižovat výšku pouličních lamp, aby nesvítily lidem do oken a světlo se tolik nerozptylovalo.

Po stezce podél Botiče se dostaneme zpátky k zastávce busu u Selského dvora. Komu z procházky vytrávilo může se tu občerstvit a potom dále pokračujeme Pražskou ulicí směrem k Hostivařskému náměstí. To bývalo kdysi, jak už jsme se dozvěděli, hlavní hostivařskou návsí s velkými statky, jež byly většinou za socialismu zlikvidovány. Zbytky původní zástavby (s prolukami) dnes můžeme vidět jen po levé straně Pražské ulice, nicméně i ta je zařazena do památkové zóny Stará Hostivař.

V Pražské ulici se se starou Hostivaří rozloučíme a máme to jen kousek na tramvaj.


Share Button
Print Friendly

Příspěvek má 1 komentář

  1. Pension Rosa
    Pension Rosa
    | |

    Moc děkujeme za milá slova, právě jsme tento článek objevili! Pension Rosa

    Reply

Zanechte svůj komentář

Jméno
Jméno*
E-mail
E-mail *
Web
Web