Menu

Ochutnávka výletu na Zelenou horu a do Želiva

0
Ochutnávka výletu na Zelenou horu a do Želiva

V dnešním příspěvku se nezaměříme na žádnou z pražských zajímavostí, nýbrž si dovolíme vám představit ochutnávku našeho plánovaného výletu po stopách architekta Santiniho na Zelenou horu a do Želiva.

Každý takový výlet potřebuje přesný harmonogram a tak tedy i notnou dávku plánování, vymýšlení programu, ale hlavně také několikerou návštěvu míst, kam plánujeme vyrazit. My vám dnes poodhalíme, nejen jak takové plánování vypadá, ale i co na výletě uvidíme. Nejdříve přichází teoretická část, najít krásná místa, jež stojí za návštěvu a zjistit o nich do nejvíce, zkrátka bádat. Pak už přichází to nejzábavnější, navštívit všechny lokality, pátrat po místních zajímavostech, všechno projít horem a dolem, ale také třeba zkoušet místní restaurace a ochutnávat zdejší nabízené pokrmy, abychom se na výletu všichni dobře najedli. (To je velmi zábavná část, ale je to velmi náročné, neboť není v silách dvou lidí obejít všechny podniky ve městě a v každém něco ochutnat. My jsme se ale velmi snažili.)

Nyní už se s námi pojďte podívat co nás v září a v říjnu čeká…
Jako první zamíříme z Prahy na Zelenou horu, kde budeme obdivovat úchvatný poutní kostel zasvěcený svatému Janu z Nepomuku. Jedná se o práci Jana Blažeje Santiniho Aichela.

J. B. Santini Aichel byla velice mimořádná persóna české barokní architektury. Za svou více než dvacetiletou kariéru stihl postavit jedny z největších architektonických skvostů tohoto období, které k nám dnes jezdí obdivovat turisté z celého světa. Kromě vrcholného baroka se o něm říká, že byl představitel takzvané barokní gotiky. Oproti svým kolegům stavěl totiž v naprosto jedinečném stylu. Aichel se za svého života dostal k několika církevním zakázkám, které měli za cíl dostavbu již stojícího kostela či kláštera. Spousta jeho kolegů by volila celkovou barokní přestavbu, on však byl zastáncem toho, zachovat některé původní (gotické) prvky a dostavět stavu právě v barokně gotických rysech.

To ale nebylo jediné, čím se od svých kolegů znatelně odlišovat. Aichel byl totiž velmi dobrý matematik, ale také mystik. A tak v jeho projektech můžeme nalést mnoho symbolických odkazů, jak je křesťanské ikonografii, tak právě k matematickým posloupnostem. To je příklad i poutního kostela na Zelené hoře. Zde budeme po celou dobu narážet nejen na symboliku čísel tři a pět, ale také na všudypřítomné hvězdy.




Tento poutní kostel zde nechal postavit opat Václav Vejmluva ve dvacátých letech osmnáctého století. Santini zvolil velice zajímavý půdorys. Půdorys kostela a přilehlých kaplí totiž tvoří průniky mnoha a mnoha kružnic, z nichž je poskládána výsledná podoba projektu. Tato zvláštní matematická exaktnost v jeho díle dodnes nedá historikům a různým záhadologům spát. Jaký byl skutečný důvod pro volbu tohoto konceptu? Byl snad Santini ve spojení s ďáblem, jak se někdy říká? Faktem zůstává, že v barokní architektuře se půdorys založený na průniku kruhů a elips používal běžně, Santini však tento koncept dovedl k dokonalosti. Pro někoho až možná děsivé, pro jiné naopak přitažlivě magické…

Ono tajemno, které provázelo celou jeho osobu dozajista souvisí i s jeho nevšedním zjevem. Již od narození byl totiž na část těla ochrnutý a navíc ještě napadal na jednu nohu a musel chodit o holi. To je také důvodem, proč nepřevzal po otci kamenickou dílnu, ale stal se architektem. Kamenické řemeslo by fyzicky nezvládl. My ale díky jeho neobvyklému postižení, máme na našem území úchvatné stavby.

Santiniho stopu budeme dát objevovat v Želivském klášteře, mezitím si ale dopřejeme zasloužený oběd v nedalekém Ždáru nad Sázavou a poté již bude následovat přejezd do Želiva. Tam se Santiniho stopa objevuje po velkém požáru kláštera v roce 1712, kdy se ujímá dostavby vyhořelých částí a hlavně kostela. My zde ale nebudeme sledovat jen architektonické stopy, ale zaměříme se i na historii pivovarnickou.





Zdejší pivovar je připomínám již v roce 1617. Fungoval až do požáru v roce 1907 a poté se jeho produkce na mnoho desetiletí odmlčela. Zdejší mniši byli vyhnáni, na několik let zde byl internační tábor, poté psychiatrická léčebna. V roce 2003 byl ale provoz poprvé obnoven. Bohužel vybavení bylo velmi zastaralé a tak se pivovar dlouho neudržel. Návrat přichází až s kanonií premonstrátů a hlavně modernizací v roce 2010. Nyní můžete v klášterním pivovaru a přilehlé restauraci ochutnat hned čtyři klášterní piva. Světlou dvanáctku Haštala, pšeničného Jeronýma, dvanáctku Godšalka a na závěr velmi specifický černý speciál o čtrnácti stupních pod názvem Falco. My se necháme překvapit, jaké pivo bude pak sládek zrovna vařit, až se za ním přijedeme podívat…



Doufáme, že se na výlet již těšíte. Dozvíte se ještě spoustu zajímavostí, toto byla opravdu jen malá ochutnávka. A kdo by s námi ještě chtěl jet, může se hlásit na poslední volná místa 8. října. Hlásit se můžete na e-mailu info@prahaneznama.cz u slečny Svatavy Doubkové. Více se dozvíte zde. Ale nebojte, do měst neznámých (i pro někoho možná trochu známých), budeme vyjíždět i nadále.

Fotografie pro Vás s radostí pořídil Petr Ryska a Kateřina Racková

Share Button
Print Friendly

Zanechte svůj komentář

Jméno
Jméno*
E-mail
E-mail *
Web
Web