Menu

Libeň Hrabalovská

4
Libeň Hrabalovská

Když jsem pojmenovával tento článek Libeň Hrabalovská, tak jsem rozhodně neměl na mysli nějaké hluboké pátrání po stopách spisovatele Bohumila Hrabala v této čvrti. Spíš jsem se chtěl podívat na Libeň tak trochu jeho očima. Libeň je emotivní pražská čtvrť a tak by měl být tento článek hlavně prožitkový. O historii a monumentálních budovách Libně bude pojednáno jinde. Tady se seznámíme s Libní jako předměstím plných nízkých jednopatrových a kolikrát i přízemních domečků a přitom čtvrtí plnou přírody a hlavně vody.

Libeň je skutečně vodní čtvrť, vodu tu najdeme úplně všude – ať už mohutnou Vltavu nebo zdánlivě klidnou (ale o to víc zrádnější) Rokytku. Voda tuto čtvrť oživuje a rozveseluje, ale zároveň Libni dokáže i ubližovat při povodních:

Rokytka se kdysi dávno jmenovala Rokytnice a je po Vltavě a Berounce největším tokem v Praze. Pramení u Říčan a během své pouti dlouhé 36 kilometrů několikrát mění svou podobu – od horské bystřiny s peřejemi až po znečištěnou stoku v napřímeném a vybetonovaném korytě.

Bohumil Hrabal prožil značnou část svého života  v Libni v ulici Na Hrázi 24/326 (poeticky nazývané Na Hrázi věčnosti). V Libni se odehrává děj hned několika jeho pábitelských knížek, jako třeba  Svatby v Domě a Něžný barbar. Zástavba byla na jedné straně ulice Na Hrázi včetně Hrabalova domu zbytečně zbourána a nahradila ji zeď autobusového nádraží, které nebylo nikdy využívané. V roce 1999 byla zeď na místě domu č.24 pomalována motivy z Hrabalových knížek, o což se zasloužila umělkyně Tatiana Svatošová, která projekt navrhla i provedla. Zdi vévodí 5,5 metru vysoká podobizna Bohumila Hrabala, psací stroj značky Perkeo a 16 koček, které Hrabalovi za jeho života dělaly společnost. Na zdi jsou také vyobrazeny úryvky z Hrabalových děl, hlavně těch, které se týkají ulice Na Hrázi. Zajímavostí jsou i domovní čísla zbouraného domu – popisné i orientační.

Hrabalova vzpomínka na tuto čtvrť „Moje Libeň“ z knihy „Život bez smokingu“ : …mě fascinovala Libeň…ulička Na hrázi, hlavní třída, postranní uličky vedoucí do Židů, ulice Bratrská…a hlavně potok Rokytka, to všechno mě uvádělo v úžas, procházel jsem se i v noci, tak jsem se nemohl nasytit poezie této periférie, …a pokaždé jsem byl zasažen bleskem, tak zamilovaný jsem byl do této periférie, rámované Maninami a Vltavou a její navigací, nad kterou se tyčily vrchy Bulovky a Hájku s Červenou bání.“

Hrabal měl Libeň rád… Jak ji prožíval, můžeme procítit i v jeho knížce „Svatby v domě“, která je vlastně vzpomínkou na jeho libeňskou životní etapu. Ale je napsána nezvykle z úhlu pohledu jeho ženy Pipsi: “ …tak krásná mi připadala tahle Hlavní třída. A tak jsem četla jména hostinců, a četla jsem si Automat Svět, a pak u Sokola, a potom u Zeleného stromu, a pak u Libuše, a zase na Staré base, a pak zas u Žebráka, a u Karla čtvrtého, a u Erbu, a u Ferklů, a nakonec bistřičko Na Kovárně“.


Share Button
Print Friendly, PDF & Email

Příspěvek má 4 komentářů

  1. Honza
    Honza
    | |

    Dnešní Libeň vyžaduje na jejím návštěvníkovi opravdu hodně fantazie (a snad i nějaké halucinogenní látky), aby odhalil její skrytou krásu. Hrabalovi by z dnešního stavu bylo nejspíš do pláče. Ostatně skutečnost, že na tom ke konci svého života nebyl psychycky dobře, byla značnou měrou zapříčíněná faktem, že jeho milovaná Libeň tak jak ji znal dřív, již neexistovala. Z Libně zbyly do dnešních dnů jen trosky, které dohromady netvoří funční a kompaktní celek. Koncem osmdesátých let zbyl z Libně nemocný mrzák, který nějakým způsobem přežívá a trápí se až dodnes. Poklidné maloměstské kouzlo, které kdysi tolik lákalo filmaře k natáčení historických filmů je dávno pryč. Nahradil ho puch a neosobní ruch odvrácené strany velkoměsta se všemi jeho negativy. Špína, posprejované zdi, podezřelé existence, bezdomovci, smažky, ulice připomínající vylámané zuby, zastavárny, herny… Prostě čtvrť, kam byste neposlali hrát si svoje děti. Myslím, že Libni by prospělo udělat za její malebnou hrabalovskou historií tečku a začít znovu. Investovat do ní a přetvořit ji v něco jiného a moderního, co bude sice postrádat její původní poetiku, ale jako celek alespoň bude fungovat.

    Reply
  2. krysarr
    krysarr
    | |

    Moc hezky clanek, diky za nej!

    Jen mam prosbu, a urcite nejen ja. Z nejakeho duvodu nektere clanky Prahy nezname totalne blokuji prohlizece. Predpokladam, ze jsou fotografie i v nahledech v plne velikosti a kdyz se jich nate vic, je to peklo :) Diky!

    Reply
  3. Čejka
    Čejka
    | |

    Dobrý den, výborný článek. Libeň má bohatou historii. Já také sám bydlím v Libni v ulici Pivovarnická. Bohužel se však Praha 8 o úklid moc nestará. Lidi si ničeho neváží. A ještě Vás chci upozornit na chybu v textu (velké písmeno). Libeň !h!rabalovská ale Hrabalova Libeň. Přídavná jména se píší s malým písmenem (když nejsou na začátku vlastního slova). Například Univerzita Karlova, Karlova univerzita, nebo karlovská (třeba nějaký typ univerzity) univerzita. Díky za přínosné články pro lidi, kteří nepovažují Prahu jen za přínos peněz.

    Reply

Zanechte svůj komentář

Jméno
Jméno*
E-mail
E-mail *
Web
Web