Menu

Pás břevnovských usedlostí u potoka Brusnice

0
Pás břevnovských usedlostí u potoka Brusnice

Zlatou oblastí břevnovských usedlostí je Radimova ulice, kde potkáme (aspoň zatím) 4 usedlosti – Kajetánku, Malou Kajetánku (kaple ze 17.století a břevnovský mrakodrap s nejasným budoucím osudem), Schleiferku a Petynku (její život visí na vlásku). Mají podobnou historii, ale různou přítomnost.

Při poznávání usedlostí nám může pomoci mapa

Kajetánka

V těchto místech bývala vinice, pak zahrada. V roce 1666 tady Bernard Martinic postavil klášter  s kaplí, která byla přesnou kopií románské kaple Panny Marie v bavorském Altöttingu (takže nejde o další originální pražskou rotundu, jak by se mohlo na první pohled zdát). Rotunda má dvě podlaží stejného půdorysu, přízemní vysoké 8 metrů a podzemní vysoké 3 metry. Bývala zde hrobka a kostnice. Konstrukce a konstrukční prvky zachovalé rotundy jsou na českém území zcela neobvyklé. Klášter pak věnoval řádu Kajetánů, kteří dali místu dnešní název. V roce 1783 byl klášter Josefem II. zrušen a zůstala z něj jen kaple. Poté byla Kajetánka přestavěna na zámeček,  později k ní ještě přibyl anglický park. Potom měla Kajetánka pohnuté osudy. Byla v ní fabrika na voskovaná plátna, ta vyhořela a stala se z ní výletní restaurace. Na začátku 20.století patřila starostovi Břevnova Kolátorovi. Ten ji chtěl nechat celou rozparcelovat a zastavět výnosnými činžovními domy. Památkou na tuto dobu je secesní takzvaný „břevnovský marakodrap“ z roku 1912 – první a asi i jediný vysoký činžovní dům v Břevnově (cedulka o Radimovi na první fotogarfii je právě na tomto činžáku). Ten ale zůstal osamocen a další výstavbě zabránil Klub za starou Prahu. Na tomto činžáku je vidět, jak byla tehdejší doba necitlivá k památkám – dům stojí těsně u kaple. Za minulého režimu pak Kajetánka sloužila jako obvodní Dům dětí a mládeže. V roce 1963 se stala kulturní památkou,  to však nezabránilo, aby usedlost byla vrácena rodině Kolátorů v hodně špatném stavu. Nedávno proběhla rozsáhlá rekonstrukce záměčku, revitalizace zahrady a celková přeměna areálu a na luxusní obytný komplex.

Za krásných dnů je přijemné si sednout na zahrádku Restaurace „Vila Kajetánka“ před zámečkem u rybníka se zurčícím vodotryskem.  Kuchyně je italská, ale nevšední zajímavostí jsou i speciality německé a rakouské kuchyně, jako třeba tyrolský špek nebo originální norimberské klobásky. Kde jinde byste v Praze našli Vídeňský řízek přímo tak, jak ho dělají ve vyhlášené vinárně Figlmüller ve Vídni? A k tomu navíc rakouský bramborový salát?

Petynka

Petynka má podobnou historii jako Kajetánka, zdá se, že však ne tak zářivou přítomnost a hlavně budoucnost. Vznikla rovněž na místě původní vinice v roce 1650, kdey ji nechal postavit hrabě František Eusebius Pötting z Persingu, mimo jiné místokancléř království českého. Z české výslovnosti jména Pötting – Petynk vznikl i název usedlosti Petynka. Původně barokní stavba byla v 19.století přestavěna nejdříve klasicistně a poté ve stylu anglické novogotiky. Tak ji můžeme vidět i dnes, nebo spíš tušit, protože její dnešní stav není zrovna nejlepší. V 19. století se Petynka podobně jako mnohé další usedlosti v okolí Prahy stala oblíbeným výletním hostincem, kde se pořádaly i různé slavnosti. Po smrti posledního z Pöttingů, hraběte Emanuela přešla usedlost do rukou dobročinné organizace Vincentinum. Ta Petynku využívala jako ústav pro pro nevyléčitelně choré,  přes válku v něm bylo na 500 pacientů. Ústav zanikl společně se zrušením  spolku Vincentinum v roce 1949. Potom usedlost zabrala armáda a některé části Petynky byly zbourány, další přestavěny na garáže. Mimo tyto „krásy“ můžeme vidět zchátralou, opuštěnou dvoupatrovou budovu s přízemním přístavkem a zanedbaným okolím. V roce 1999 vznikl nadační fond, který použil jméno původního spolku – „Vincentinum“, za účelem obnovení usedlosti. Fond získal budovu bezplatně od Ministerstva obrany v roce 2006. Petynka však zdařile pokračovala v chátrání a památkáři vydaly v roce 2012 souhlas s demolicí. Fond Vincentinum a společnost Geosan Kappa plánuje na místě usedlosti postavit komplex s téměř 140 byty s péčí o seniory. Proti tomu byla sepsána petice občanů. Klub za starou Prahu navrhoval kompromisní řešení – ponechat alespoň nejcennější střední novogotické křídlo. Společnost Geosan navíc přikoupila i přilehlé pozemky se secesním břevnovským mrakodrapem a rovněž plánuje jeho demolici. Osud Petynky tak visí na vlásku.

Schleiferka, též Šlajferka nebo Šleiferka

O usedlosti je zmínka už v 16. století. Název získala po rodině Filipa Adolfa Schleicherta, které patřila v 18. století.  V roce 1922 koupila Schleiferku Kongregace školských sester řádu sv. Františka, která zrealizovala rozsáhlou přestavbu budov pro účely výuky a ubytování kongregačního gymnázia. V té době byla zřízena i kaple. V druhé polovině 20.století tady byla po nějakou dobu kulturní síň Obvodního národního výboru, známý Klub Na Petynce a také nahrávací studio. Dnes, po zdařilé rekonstrukci, slouží Schleiferka jako charitní dům opět Kongregaci řádu sv. Františka. Usedlost obklopuje park a ovocný sad, naproti vchodu je zahradnictví se skleníky. Budova má po přestavbě ze čtyřicátých let 19.století klasicistní vzhled.

Za Schleiferkou najdeme tuto malebnou hospodářskou usedlost těsně přiléhající ke střešovické Malovance – viz článek Střešovická romantika


Share Button
Print Friendly, PDF & Email

Zanechte svůj komentář

Jméno
Jméno*
E-mail
E-mail *
Web
Web