Menu
Program
Program

Poutavé vycházky Prahou s profesionálními průvodci, akce pro školy i teambuilding pro firmy a skupiny.
Česky a anglicky.

Vycházky s Prahou Neznámou jako dárek
Vycházky jako dárek

Zakupte svým blízkým unikátní dárek - poukaz na vycházku s Prahou Neznámou.

Santini v Praze
Santini v Praze

Seznamte se s nesmazatelným stylem slavného italsko-českého architekta v Praze

previous arrow
next arrow

Jak se stal Břevnov omylem městem

Břevnov je jednou z nejstarších pražských čtvrtí vůbec. Jako ves je zmiňován už v roce 993 v souvislosti se založením Benediktinského kláštera. Dlouho byl malou vsí, kde byla většina statků soustředěna kolem návsi se zvoničkou. Náves i s okolní vzácně neporušenou zástavbou byla až na drobné výjimky barbarsky zbořena komunisty v 70. letech 20. století. Uprostřed paneláků dnes smutně mezi dvěma stromy stojí pouze zvonička.

Ale vraťme se více do historie – kromě vlastního Břevnova okolo návsi, který se nazýval Velký Břevnov, vzniknul i Malý Břevnov u Bílé Hory a osada Tejnka, která na rozdíl od Velkého Břevnova zůstala zachována do dnešních dnů. Kromě těchto vsí a osad byla na území dnešního Břevnova spousta usedlostí, z nichž většina již zanikla. Namátkou jmenujme alespoň Kajetánku, Závěrku, Marjánku, Ladronku… Ke konci 19. století začal počet obyvatel Břevnova růst a začal se měnit i charakter zástavby – přibývaly domy městského a maloměstského charakteru. Břevnov se pomalu stával pražským předměstím – jeho rozvoj ovšem nebyl tak bouřlivý jako například Žižkova nebo Vinohrad na pravém břehu Vltavy, jejichž růst podnítilo bezprostřední sousedství s obchodním centrem města. Břevnov byl od živého centra Prahy poněkud oddělen – jak terénně, tak i poněkud uzavřenějšími čtvrtěmi – Malou Stranou a Hradčany.

Nicméně v dubnu 1907, když přijel na návštěvu císař František Josef I. a měl proslov ke shromážděnému lidu, měl Břevnov již 9 000 obyvatel. Císař byl s návštěvou Břevnova spokojen a chtěl shromážděným poděkovat. Protože však, jak známo, příliš česky neuměl, spletl se a omylem řekl, že děkuje za krásné přijetí ve městě(!) Břevnově. Situace pohotově využil tehdejší starosta a okamžitě odpověděl, že děkuje jeho císařské milosti za to, že ráčil ves Břevnov povýšit na město. Nešlo již nic dělat, co bylo řečeno se nedalo vzít zpět – představitelé obce si s odvoláním na císaře požádali o vydání dekretu stvrzující povýšení na město a úřady ho musely vystavit. Občané Břevnova si však samostatného města dlouho neužili – k 1.1. 1922 byl Břevnov připojen k Praze jako její XVIII. čtvrť. Pod Břevnov potom patřily ještě Střešovice a Veleslavín. Za první republiky zde byla postavena řada činžovních domů a především rozsáhlé vilové čtvrtě. Později se stal Břevnov součástí Prahy 6 – říká se, že nejkrásnějšího pražského obvodu. Jen malý cípek zasahuje do Prahy 5.

Share Button
Print Friendly, PDF & Email

Příspěvek má 5 komentářů

  1. Adolf TOMS
    Adolf TOMS
    | |

    Jsem břevnovský rodák a na své rodiště nedám dopustit, i když mne osud zavál poněkud dál. Jsem ročník 1941 a přesně to, jak jsme zde žili, popsala paní Procházková. Rád bych našel své spolužáky i kamarádky, ti, se kterými jsem se stýkal již nejsou. Bylo by hezké se po letech setkat.

  2. Eva Kittnarová
    Eva Kittnarová
    | |

    A já jsem ze Záběhlic a bydlím na Žižkově a za vodou to moc neznám. Ráda jsem si početla…

  3. Dana
    Dana
    | |

    Také jsem z Břevnova a i když bydlím mimo Prahu, do Břevnova se ráda vracím, ale vždy jen na pár dní . Tak si aspoň takhle připomínám místa svého dětství – klášter, starou náves, Ladronku (v té původní podobě!!), Kajetánku… Naprosto souhlasím s paní Procházkovou – je to opravdu kouzelném místo.

  4. Věra Procházková
    Věra Procházková
    | |

    Jsem rodačka z Břevnova (*1947). Dětství nás, břevnovských dětí, bylo kouzelné, skoro jako na venkově. Ať už to byla Kajetánka, okolí kláštera, sokolské a dětské hřiště na Marjánce nebo okolí naší školy v Meziškolské ulici (včetně původní Radimovy ulice a Petynky) – vše poskytovalo dostatek prostoru k dětským hrám v létě i v zimě. Bylo to ideální spojení Prahy s částečně venkovským prostředím. I teď je Břevnov hezké místo k životu a já můžu zdejším obyvatelům jen závidět, protože už tady nebydlím (i když bych ráda). Kajetánka je konečně opravená, klášter byl po rekonstrukci slavnostně otevřen k miléniu v roce 1993 (právě včas, kdy se vrátil z emigrace arciopat Anastáz Opasek), nedávno byla dokončena rekonstrukce klášterní oranžerie, tramvajové koleje na Bělohorské ulici jsou snad už konečně taky opravené. Dokonce nám tam nechají i autobus 174 do Motola, což je i pro mě důležité, protože v našem bývalém bytě žije teď náš syn a tak tam občas pobývám.

Zanechte svůj komentář

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášeni. Přihlásit »