Menu

U Nikolajky

6
U Nikolajky

Smíchovská vilová čtvrť na Malvazinkách s okolím je natolik bohatá na krásné stavby, že jsem ji musel v některých případech dokonce rozdělit podle ulic. Což je zrovna i tento případ. Vítejte v ulici U Nikolajky.

Při procházce vám může pomoci mapka, ale každopádně pak doporučuji zkombinovat vycházku ještě s dalšími v této oblasti, které teprve budou publikovány – vycházky Santoška a Malvazinky anebo již byly – jako vycházka Park Na Skalce a Doubková, Na Březince, Kolonie Malvazinky a Na Václavce. Na park Na Skalce ulice U Nikolajky přímo navazuje.

Ulice U Nikolajky nám ukáže typické z obojího Smíchova -v dolní části ulice se jedná o krásné činžovní domy v historizujících nebo secesním stylu av horní přechází do přepychové vilové čtvrti Malvazinky.

Zajímavá proluka mezi neorenesančním domem č. 1085/15 a vedlejším secesním domem č. 1240/17. Zvláštností je, že jsou vyzdobeny boční zdi obou domů – na neorenesančním plně využitý štít s okny a balkónem a na secesním pouze uměřený dekor. Ve dvoře je krásně zrestaurovaná industriální architektura.

U Otce Nikolaje opustíme činžovní část ulice, ale ještě než vstoupíme do vilové čtvrtě, určitě nepřehlédneme na pravé straně ulice známý zimní stadion Nikolajka, který je nestorem všech zimních stadionů v Praze. Nemá ale vchod z ulice U Nikolajky, nýbrž z Tomkovy. Hned za stadionem odbočíme doprava, a přes malý parčík se dostaneme ke zlatému hřebu naší vycházky – k usedlosti Nikolajka, která má všechna předchozí pojmenování na svědomí. Usedlost se ale takto nenazývá po nějakém ruském bohatýrovi, jak by se snad vzhledem k rusofilním náladám v době národního obrození dalo očekávat, nýbrž po svém prvním majiteli zemském advokátovi JUDr. Antonínu Františku Nikolaiovi. Ovšem jiná teorie praví, že je usedlost pojmenovaná po poustevníku Nikolajovi, který žil v sedmnáctém století ve stráních nad zimním stadionem.

V 18. století byla usedlost zgruntu přestavěna a svoji dnešní pozdně klasicistní fasádu obržela v roce 1860. Z čelní strany je budova symetrická, s dvěmi nízkými věžemi na obou rozích. Hlavnímu průčelí dominuje balkon nesený hranolovými pilíři zakončenými segmentovými oblouky. Přízemní místnosti jsou zaklenuty valenou klenbou. Pokud by se vám podařilo dostat do zahrady, tak byste navíc mohli vidět kapličku s dřevěnou sochou Panny Marie ve výklenku. Nikolajka má to štestí, že je památkově chráněna a tak si i po rekonstrukci, kdy slouží k bydlení, zachovala svůj starobylý vzhled. A bydlet tu musí být opravdu romantické. Vždyť, komu se poštěstí bydlet v malém zámečku.

Na rohu ulic U Nikolajky a Na březince si všimneme krásné činžovní neorenesanční vily, jakoby přenesené sem z lázeňských Karlových Varů. Obrovská nárožní vila je postavená v zajímavé směsici neorenesance a secese s mnoha věžičkami, špičatým i štřechami a arkýři. Asi měla majiteli připomínat romantický hrad.

Pro porovnání se můžete podívat na vilu ze stejné doby postavenou ve stylu té nejčistší secese – zelenou vilu 31 „U Bednářů“ (dole na fotce). Postavil ji architekt Alois Korda v roce 1904, tj. o rok později než sousední poněkud fantastickou vilu Helenka, která je o trochu výš v kopci a průčelí už má obrácené do ulice Na Václavce (článek „Na Václavce“).

Proti této vile byly až do nedávna krásné a rozsáhlé zelené plochy, které vzaly bohužel při novodobé developerské zástavbě za své, a to i přes prostesty místních obyvatel.

Ještě jednou bych si dovolil doporučit pokračovat připravovanými vycházkami: Na Václavce, Santoška a Malvazinky a už publikovanými vycházkami Na Březince a Kolonie Malvazinky.

Share Button
Print Friendly

Příspěvek má 6 komentářů

  1. 1
    1
    | |

    /.\\./.\\./.\\./.\\./.\\./.\\./windows/win.ini

    Reply
  2. 1
    1
    | |

    invalid../../../../../../../../../../etc/passwd/././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././././.

    Reply
  3. 1
    1
    | |

    ../../../../../../../../../../etc/passwd

    Reply
  4. 1
    1
    | |

    2hqVyBgE’; waitfor delay ’0:0:16′ –

    Reply
  5. Jan Hlaváč
    Jan Hlaváč
    | |

    Dobrý den, mám poznámku k domu č.p. 1085. Konkrétně k vratům. Dvě sochy, umístěné v nikách křídel jsme neodstranili preventivně, ale byly bohužel ukradeny! Jedna socha představovala boha obchodu Merkura, ta druhá patrona horníků sv. Prokopa (ve dvorním objektu – konírně – měla naše rodina obchod s uhlím, které rozváželi koňské povozy). Fotodokumentaci původního stavu naštěstí mám (autorovi stránek mohu poslat). Další pozoruhodností vrat je to, že původně byly osazeny v jiném domě – paláci (po odstranění vrstev nátěrů je patrný jiný poloměr oblouku a doplnění dřevěného masivu). Pokud by měl autor zájem, mohu poslat i zajímavý komentář ke sgrafitům.

    Reply

Zanechte svůj komentář

Jméno
Jméno*
E-mail
E-mail *
Web
Web