Menu

Studentské koleje ČVUT Podolí

3
Studentské koleje ČVUT Podolí

Jako fata morgána se uprostřed vilové čtvrti v Podolí náhle objeví kousek Havířova či Ostravy-Poruby – celá malá čtvrtička sorely.

Sorela neboli socialistický realismus v Praze? Jednoduše zvláštnost. V padesátých letech se stavělo hlavně v hornických a průmyslových oblastech jako na Ostravsku a v severozápadních Čechách, kde v tomto stylu vznikala celá města.

Situační mapka studentských kolejí

Odborníci na architekturu se k tomuto stylu stavějí dosti odmítavě, protože ho považují vzhledem k funkcionalismu první republiky za krok zpět. Na druhou stranu je ale dobré si uvědomit, že funkcionalismus, tak jak jsme si o něm pověděli u Zelené Lišky, vlastně vyústil v bezduchou výstavbu sídlišť bez ulic a náměstí, kdy jsou domy stavěny v řádcích a někdy ani to ne. Zdají se, jako by malé dítě bez ladu a skladu rozházelo kostky. Sorela možná proto, že je zpátečnická anebo monumentální anebo obojí, má naopak ráda tradiční zástavbu do bloků s repre náměstími a se širokými bulváry v čele s dominantami či triumfálními oblouky, obelisky a podobně. V parterech domů jsou restaurace, obchody a služby. Proti funkcionalismu je rozhodně víc městotvorná. Samozřejmě je to tu samý pilastr, sloupoví, arkády, někdo by řekl kýčovitá přezdobenost.. O pěticípých hvězdách, srpech a kladivech umístěných v erbech a v hlavicích korintských sloupů ani nemluvě.

Názory na sorelu můžou být různé, ale každopádně na každého nějak působí. A je dobře, že v Praze máme ukázky všech stylů, ačkoliv zrovna sorela se zde vyskytuje v mikroskopickém rozsahu. Takže i tento „největší“ urbanistický soubor v Praze se skládá z vrátnice, budovy menzy a dvou řad po třech domech, symetricky seřazených podél osy.

Výstavba celého komplexu na okraji prvorepublikové vilové čtvrti a u podolského hřbitova Na Klaudiánce začala v roce 1953 výkupem pozemků soukromých majitelů. Projekt byl vytvořen kolektivem pod vedením Ing. Krásy přímo u zdroje – na ČVUT, pro celkový počet 1500 studentů budovy.

Už samotný vstup do areálu působí monumentálně, za vrátnicí je rozsáhlý dvůr, v ose s budouvou menzy, uvnitř s velkým sálem a původním okénkm bufetu v dřevěném ostění.

V době zprovoznění kolejí měli studenti a studentky k dispozici i širokou škálu služeb jako pánské a dámské kadeřnictví, pánského a dámského krejčího, prádelnu a žehlírnu. Nezapomínalo se ani na případné zanedbání antikoncepce při společenském setkávání studentů a studentek – takže tu byla i kočárkárna, ale o tom, že by tu byly i dětské pokoje, není nikde zmínka. Vypadá to, že projektanti i tady (stejně jako na Zelené Lišce za první republiky) měli na mysli výstavbu jakéhosi prototypu kolektivního domu.


Share Button
Print Friendly

Příspěvek má 3 komentářů

  1. Gozonová
    Gozonová
    | |

    Na podolských kolejích jsem bydlela 5 let (od roku 1968 do roku 1973). Prožívali jsme tam slavná vítězství našich hokejistů na mistrovství světa. Byla tam úžasná atmosféra ke studiu i relaxaci, v příjemném prostředí klidu a pohody. Vůbec jsme nevnímali historii budov, bylo nám to jedno. Hlavně že tam bylo fajn a že se dařilo dobře studovat a žít, přestože doba byla nešťastná. Ale byli jsme mladí, užívali jsme si radosti a respektovali svoje povinnosti s cílem dostudovat.

    Reply
  2. Vladivoj
    Vladivoj
    | |

    Yay, nase koleje jsou na PN! Na standardy Sorely mi prijdou znacne strizlive, ale moc se mi libi ta pochoden nad vchody.

    Reply
  3. lindiste
    lindiste
    | |

    Korintská hlavice zdobená pampeliškovým listem…
    O tomto komplexu jsem neměla ani tušení, díky za přiblížení včetně zachycení detailů. Je to šílenost, ale ráda se tam někdy zastavím.

    Reply

Zanechte svůj komentář

Jméno
Jméno*
E-mail
E-mail *
Web
Web