Menu

Lunapark Eden – dnes ani památky

3
Lunapark Eden - dnes ani památky

Je to neuvěřitelné, ale kousek od chudinských kolonií na a pod Bohdalcem, na samém konci Vršovic, byl na samém úsvitu dvacátých let nákladně vybudován gigantický zábavní park Eden s kolotoči, tobogány a veledlouhou horskou dráhou. Jeho ruch se v době největší popularity blížil vídeňskému Prátru, podle jehož vzoru byl také postaven.

Lunapark byl umístěn mezi Vršovickou a železniční trať kolem tehdejšího rybníčku pod Bohdalcem, kterému se později říkalo adekvátnějším pojmem „laguna“. No představte si, že by byl v Edenu „rybník“… Na laguně se tak třeba dalo hrát i divadlo nebo povozit své děvče na lodičce. A večer pak na vodní hladině pozorovat odlesk pravidelných ohňostrojů.

Do parku vedla vstupní brána, kde si mohli Pražané pořídit lístek za 1,20 Kč na celodenní řádění.

Teď pojďme popořadě k atrakcím…

Horská dráha, samozřejmě největší a nejdelší dominanta, přesahovala 5 km. Což je asi tak 12ti násobná délka horské dráhy na současném výstavišti (440 m).

V parku se myslelo i na obrovskou tančírnu – Kolosseum, ke které se přicházelo širokou alejí lemovanou stromy. Konaly se tam kromě tanečních událostí karnevaly nebo tomboly.

Pro znavené rekreanty byla k dispozici i terasovitá kavárna…

Eden navštívili dokonce černoši z Habeše, kteří postavili v parku napodobeninu domorodé vesnice a za drobnou úplatu předváděli užaslému obecenstvu domorodý život.

Jak se občané Prahy bavili, se můžete podívat v krátkém úryvku z filmu Muži v offsidu.

Jenže Edenu se nedařilo, lidé sem chodit nechtěli, nejen kvůli zákazu zábavy a tance v dobách německých porážek za druhé světové války. Ale také proto, že kolonka s obyvateli se špatnou pověstí byla hned za rohem. Konec konců i v současné době tu můžete zaslechnout, už se špetkou pýchy, že tady bydlelo v jednu chvíli celkem třináct odsouzených vrahů. A tím pádem i v Edenu koncentrace lidí z galerky značně přesahovala pražský průměr. Lidi to na tuhle stranu Prahy prostě netáhlo, takže velkorysý zábavní park začal upadat už ve třicátých letech, v roce 1935 byla zbourána většina atrakcí a v roce 1946 pak hygienik hlavního města nařídil park uzavřít. Nové činžovní domy se tady raději vůbec nestavěly, zatímco nouzová kolonie jen prosperovala.

A tady je smutný pohled na opuštěný cyklodrom Čertovo kolo zarůstající podobně, jako dnes zarůstá Výstaviště, které se navíc ani v době rozmachu nemohlo s velkolepým Edenem ani srovnávat…

fotozdroj: archiv Sřediska územního rozvoje ÚMČ Praha 10 a archiv obyvatel Prahy 10


Share Button
Print Friendly

Příspěvek má 3 komentářů

  1. Jana Bukovská
    Jana Bukovská
    | |

    Začátkem 50. let jsem chodila s tátou do Edenu na kolotoč.Obsluhoval tam nějaký pán, měl poraněnou nohu a taťka chtěl abych mu poděkovala slovensky.Netuším kdo to byl.A taky si pamatuju na arénu ve které jezdily motorky po stěně ve tvaru válce.Dělalo to pekelný rámus a já se moc bála že ten jezdec spadne.Mám doma mapy Vršovic nejspíš z přelomu dvacátých a třicátých let.Je zajímavé vidět jak měly podle představy architektů vypadat a jak vypadají dnes.Děkuji za pamětnické fotky.

    Reply
    1. Petra
      Petra
      | |

      Byli bychom moc rádi za zapůjčení či oskenování jakýchkoli fotek či map Vršovic/Edenu? Petra D.

      Reply
  2. václav štros
    václav štros
    | |

    Dobrý den, dovolil bych si upozornit, že kromě atrakcí, restaurací, byly v Edenu různé manéže a divadélka. Například zde bylo loutkové divadlo pana Pospíšila, kde se hrálo pro děti i dospělé s 50 cm velkými loutkami. Do divadlo se vešlo 200 diváků a ve zděné části byl velký byt o čtyřech místnostech a kuchyní. Pan Pospíšil s manželkou vlastnil“ První dámský orchestr.“ Orchestr vystupoval Nejen v Koloseu, v divadélku nebo u laguny, ale po celé Praze. Dokonce moje máti, které bylo v té době patnáct let a byla u Pospíšilů na vychování (hrála v orchestru také) byla první ženou hrající ze stanu ve Kbelích do rozhlasu. Kromě loutkového divadla v budově byl ještě velký podlahový kolotoč pana Jirkovského s kočím v nadživotní velikosti uprostřed a různými postavami klečícími na podlaze. (Vyráběl je můj otec.) Na nich se za jízdy sedělo. Kolotoč byl v uzavřené hale, kde se v zimě topilo! U kolotoče byl i obrovský orchestrion. Dílo Jindřicha Ecka, význačného výtvarníka. V ceně vstupenky do divadla byla jedna jízda na kolotoči. V padesátých letech 20 stol. tam ještě Pospíšilovi bydleli. Z kolotoče se pak udělal rozebírací a ještě mnoho let se objevoval na Matějské pouti a i jinde. Bohužel nevlastním žádné fotky. Když jsme v roce 1953 s mojí maminkou u vdovce pana Pospíšila v Edenu byli, už zde stála jenom zděná budova s kolotočem, kde pěstoun maminky bydlel. Slíbil nám, že připraví nějaké fotky. Přišli jsme za 14 dnů a Pospíšil byl po smrti. Nemaje oficiálních dědiců. Vše někam vyhodili nebo ukradli. Nemáme nic. Byly zde stohy notového materiálu, rozepsaných loutkoher, starožitných automatů, jak herních tak na občerstvení. Škoda! ZDRAVÍM ŠTROS

    Reply

Zanechte svůj komentář

Jméno
Jméno*
E-mail
E-mail *
Web
Web