Menu

Vilové Strašnice

5
Vilové Strašnice

Strašnická vilová čtvrť je jednou z prvních vilových čtvrtí v okolí Prahy vůbec. Začala totiž vznikat už v době Rakouska-Uherska na samém úsvitu 20. století u statků tehdejší vesničky Staré Strašnice a pozemky se zastavovaly ještě za první republiky. Celá vilová čtvrť vznikla na pravidelném šachovnicovém půdorysu pravoúhle se křížících ulic. Směsice stavebních stylů je tu velmi pestrá, tak jako byla pestrá paleta vkusu tehdejších stavitelů. Proto tu najdeme vedle sebe historizující vily (hlavně v reprezentativní novorenesanci), secesní (přízemní i patrové) vily, významnou funkcionalistickou vilu zničenou při katastrofální „přestavbě“ a jednu slavnou pražskou stavbu ve stylu anglo-české folklórní secese. Ale jsou tady i domy s prvky kubismu a stylu art-deco. To vše doplňuje roztodivná směsice různých špičatých i kulatých věžiček, zdobených vikýřů, arkýřů a kdoví čeho ještě.

Jednou větou – strašnická vilová kolonie je jedinečná, a u mě osobně vždy vzbuzovala představy, jak ideální by tu bylo bydlet – ve vilové čtvrti a přitom u metra. Kolik takových míst v Praze je? Osobně vím jen o dvou dalších lokalitách u stanice metra Hradčanská, kde jsou dostupné Vilová čtvrť na hradebních baštách a bubenečská vilová čtvrť. Ale pokud se nám nepodařilo zatím žádnou vilku tady sehnat, pojďme se těmito krásnými místy alespoň projít, k čemuž nám může pomoci mapka.

Naši vycházku začneme na křižovatce v ulici Nad Primaskou č.4, kde se nachází rodinný dům projektovaný stavitelem Václavem Romováčkem v roce 1920. Na dnes trochu ponuré stavbě můžeme zahlédnou prvky ještě doznívajího kubismu.

Zato hned sousední rodinný dům č.2 byl sice původně stavitelem Antonínem Mazáčem v roce 1906 postaven jako secesní, ale pozdější zjednodušující úpravy ho natolik zjednodušily, že je dnes jeho secesní vzhled natolik očištěn, že už skoro ani není poznat :(

Přes ulici Nad Olšinami zabočíme do Vilové ulice, kde na počátku dvacátých let architekti František a Václav Benešové, s jejichž jmény se ještě ve Strašnicích (v připravovaném článku Rybníčky) setkáme, postavili tento zajímavý, téměř puristický rodinný dům č.2. Ten svými půlkruhovými okny připomíná budovy akcízů, které se tehdy stavěly na hranicích Velké Prahy za účelem výběru potravní daně.

Pokračujeme dále Vilovou ulicí, kde vily po levé straně ulice (lichá čísla) byly natolik postiženy novodobými „modernizacemi“, že se úspěšně podařilo zcela setřít jejich původní vzhled. Pokud se nám podaří tuto partii vilové čtvrtě bez úhony na našem estetickém cítění projít, čeká nás odměna, a to ne ledajaká. Na rohu s ulicí U Nových Vil s adresou Vilová 11 září jedna z perel na vilovém náhrdelníku Prahy – Trmalova vila, která si zasluhuje podrobnější popis, a je proto zpracována v samostatném článku.

…a bezprostředně za ní následují dvě sesterské vily ve folklorním pojetí historizujícího stylu s vyřezávanými štíty…

O kousek dál nás nečekaně překvapí velmi zajímavá stavba č.26, ve vilové čtvrti poněkud nečekaná. Nad portálem vidíme nápis s hebrejským pojmenováním chrámu Bét-el, což česky znamená Dům boží. Budova na první pohled sice vypadá jako kostel, ale má i své orientační a popisné číslo. Stojíme před modlitebnou evangelické církve metodistické (dříve názývanou též Betlémská kaple) podle projektu stavitele Rudolfa Sandholze z roku 1923. Vlastní stavbu prováděla renomovaná firma Matěje Blechy (tehdy již pod vedením jeho syna Josefa) a byla zahájena položením základního kamene 6.4.1924 a dokončena po necelých pěti měsících. Kaple je jednolodní, postavená v zajímavém mixu různých stavebních stylů, které se na úsvitu dvacátých let paralelně používaly, ať už dobíhajících, nebo nově nastupujících. Takže se tu kříží již odeznívající klasicizující moderna (celkové pojetí hmoty budovy, střešní římsa) a pozdní kubismus (tvar oken, dveřní portál) s novým módním stylem art deco (pilastry, lemování oken). Nad průčelím s gotizujícími okny je ještě věžička. Výsledná podoba stavby je proto rozhodně pozoruhodná.

Přes Starostrašnickou ulici zabočíme do Mrštíkovy ulice, kde nás hned na začátku na pravé straně očekává velká eklektická vila č. 23 s proskleným průčelím v obou podlážích, která je navíc zakončena věží s gotizující střechou. Svým vzhledem připomíná lázeňská letoviska u Baltského moře.

Na konci Mrštíkovy ulice zabočíme o kousek níže do ulice Nad Olšinami č.4, kde nás čeká velice smutná tečka na závěr. Jedná se o původně velmi cennou funkcionalistickou vilu s významnou historií, která byla při nedávné přestavbě totálně zničena. Věc je o to smutnější, že je v majetku hl. m. Prahy. Provedenou „modernizací“ vila přišla o svou autenticitu, kdy zastavěním své terasy byl její objem zarovnán do jednoduchého hranolu. Došlo k výměně oken a dům obdržel naprosto nevhodný nátěr s jakýmisi dlaždicovými „ozdobami“. Dřívější kultivované proporce a stavební detaily zmizely. Porovnat původní funkcionalistickou eleganci vily s dnešní cirkusovou křiklavě barevnou estrádou můžete na obrázcích níže.

Vilu postavil v letech 1926 – 27 architekt Jaromír Krejcar pro manžele Karla a Grete Reinerovi. V prvním patře byly reprezentační vzájemně propojené místnosti, druhé patro bylo ložnicové se vstupem na rozlehlou terasu. Manželé Reinerovi patřili k prvorepublikové pražské kulturní elitě. Vydavatelka a překladatelka Grete se proslavila prvním překladem Švejka do němčiny a pomocí emigrantům z hitlerovského Německa. Jejich vila se stala místem živých společenských setkání. Mezi častými hosty bylo možno potkat takové osobnosti jako kritika F.X.Šaldu, bojovnici za moderní umění a dobrý vkus a zároveň manželku architekta vily Milenu Jesenskou či historika umění Antonína Matějčka. Po nástupu Hitlera k moci začaly v ČSR hledat pomoc zástupy německých běženců. Grete se stala nejen členkou Šaldova Pomocného komitétu pro německé uprchlíky, ale i vydavatelkou jejich časopisu. Manželé před obsazením Českých zemí německým vojskem neodjeli do zahraničí a to se Grete stalo osudným. Kvůli svému židovskému původu byla odvlečena do Terezína a následně transportována do Osvětimi, kde v roce 1944 umírá. Dům zabralo gestapo. Po válce se vila stala majetekem hl. m. Prahy a konec její nešťastné historie už znáte. Vila patří k nejkřiklavějším případům zničení historicky cenných staveb, v tomto případě navíc spojeným s významným architektem i obyvateli domu. Tento případ by se měl stát mementem pro budoucnost a podnětem k záchraně ohrožených památek.


Share Button
Print Friendly

Příspěvek má 5 komentářů

  1. Iveta
    Iveta
    | |

    Nevadi mi moderni kriklave novostavby at jsou to obytne baraky ci vilky…
    Ale vadi mi jak tim nici historii a kouzlo mesta, jsou zkratka mista kam to nepatri a kde by mely byt zakony ohledne prestaveb a rekonstrukci domu prisnejsi….
    Vila manzelu Reineru je teda neco odpornyho a byl to skvost. :/
    Je tu preci i spousta casti s modernim novostavbami kam to zapada a neni to jak pest na oko :)

    Reply
  2. jana
    jana
    | |

    Byla jsem tam na procházce a ve Vilové je velká jáma a staveniště. Netuším, co tam bylo předtím a co zbourali. Vámi uvedené domy to nejsou, ty jsou na místě.

    Reply
    1. Vytek
      Vytek
      | |

      Pokud jde o jámu na konci u Starostrašnické (parcela 1068/2), tak tam nejspíš nebylo nikdy nic. Má vyrůst dům se 17 byty, 5 nadzemních podlaží.

      Reply

Zanechte svůj komentář

Jméno
Jméno*
E-mail
E-mail *
Web
Web