Menu

Malešická botanická zahrada

1
Malešická botanická zahrada

V Praze jsou všeobecně známé dvě botanické zahrady – jedna Na Slupi a druhá v Tróji. Nicméně Praha má ještě jednu, poněkud skrytou botanickou zahradu, a sice na poněkud zvláštně znějící adrese Praha 9 – Malešice. Skoro celé Malešice jsou přitom na Praze 10, jen malinký cípek na jihozápadním úbočí vrchu Tábor, těsně přiléhající k Hrdlořezům, patří do Prahy 9. A právě ten cípek vyplňuje areál botanické zahrady, oficiálně nazývané Botanická zahrada Střední odborné školy stavební a zahradnické. Tvoří ji arboretum, vřesoviště, alpinum, pěstební část a provozní zahrada.

Malešická botanická zahrada má tu obrovskou výhodu, že se tu většinou pohybujete zcela sami, maximálně potkáte jen několik místních sportovců či vycházkářů. Jak se v těchto odlehlých místech (navíc v blízkosti hostivařsko-malešické průmyslové oblasti, kde by jej nikdo něčekal) tento unikát objevil?

Nakoukněme trochu do historie. Kdysi v těchto místech stávala usedlost Josefa Havlíčka, k níž néležel ovocný sad a zelinářská zahrada. V místech dnešní vily se nacházely jen bouda pro hlídače vinice a sklad zemědělského nářadí. V 19. století se bouda rozšiřováním mění postupně na obytný dům. V roce 1889 nechává další majitel Rudolf Egbert přestavět dům na nádhernou reprezentativní novorenesanční vilu, připomínající slavný palác Livadia v Jaltě na Krymu. Palác Livadia, sloužící jako letní sídlo carské rodiny, vznikl ale o dost později než malešická vila, až v roce 1911. To ovšem neznamená, že by se car jel inspirovat při výstavbě svého sídla do Malešic. :) Kupodivu zvolil vzdálenější Itálii.


Rozměry má sice malešická vila značně menší než její krymský protějšek, ale na české poměry přesto působí impozantně – v ose zahradního průčelí se nachází rozměrná terasa, k níž bylo po stranách zbudováno dvojramenné reprezentativní schodiště.

Vila je natolik honosná, že jí malešičtí občané začínají přezdívat zámeček, i když svůj skutečný zámeček mají na návsi, takže dodnes dochází v tomto směru k záměnám. Není divu, opravdový zámeček na návsi je značně skromnější.

Na přelomu 19. a 20. století zakupuje celý areál movitý průmyslník Jirásko, vlastnící mimo jiné například továrnu na nábytek, ale i lihovar a spoustu statků. Pochlubit se mohl zejména největším obchodem s uhlím v celé Praze. Tento slovutný pán nejenže dává vile své jméno, ale zároveň samozřejmě nelenil a rozhodl se okolí své rezidence značně vylepšit. Za tímto účelem oslovuje v roce 1920 nejlepšího zahradního architekta tehdejší doby v Českých zemích, který má zkušenosti z Paříže a Vídně. Aby ani Praha o nic nepřišla, zadává mu velmi lukrativní zakázku na vytvoření přepychového parku kolem běloskvoucí vily. Ze stejné doby pocházejí i originálně ztvárněné skleníky ve svahu, umístěné tak, aby využívaly co nejvíce slunečního svitu.

Park byl osázen vzácnými dřevinami, z nichž se do současnosti dochovala bohužel jen část. Celková koncepce a krajinná scenérie parku však zůstala v původní podobě.

V době druhé světové války zámeček obsazují Němci a sídlí zde Gestapo a lazaret. O park v té době nikdo nepečuje a tak začíná zarůstat náletovými dřevinami, původní vzácné naopak hynou. Ještě než Němci uprchnou, zmizí i originální sochařská výzdoba zámečku. Okupanti sebou při útěku berou i veškerou historickou dokumentaci zámku a parku a ta už pak nikdy není nalezena.

V roce 1946 je vila vyvlastněna a o rok později se do ní stěhuje Zahradnická škola. Ta už má v té době za sebou bohatou historii. Vznikla již v roce 1909 a původně sídlila na Královských Vinohradech. V současné době ke Střední odborné škole stavební zahradnické patří botanická zahrada, v níž se nacházíme, a pracoviště odborného výcviku.


Od vyvlastnění nebyl areál udržován a park značně zpustl. Jen v roce 1982 byly částečně opraveny historické tropické skleníky. Po roce 1990 se z areálu stává školní botanická zahrada, která je členem Unie botanických zahrad České republiky. Samotná zahrada se rozkládá na ploše 11 hektarů a skleníky z ní zabírají plochu 2.000 metrů čtverečních. Je tudíž mnohem větší než staroslavná botanická zahrada Na Slupi a plochou skleníků je jednoznačně největší pražskou botanickou zahradu (skleník Fata Morgana v Troji má „pouhých“ 1.700 metrů čtverečních). Celkovou plochou téměř 30 hektarů sice Troja Malešice předbíhá, zdejší zahrada má ale jednu velkou přednost, neplatí se zde vstupné. Musíte si sem však zajít jen ve všední dny od 7:00 do 18.00 hodin. To je možná ten důvod, proč ji ještě neznáte :(







Po roce 1990 se do botanické zahrady značně investuje a tak je v roce 1994 rekonstruováno alpinum, které bylo postaveno z devonských vápenců přivezených z blízkého okolí Prahy. Na alpinum se spotřebovalo dohromady 500 t vápence a byl zde vytvořen i umělý vodopád s jezírkem. Na alpinu zaujme bohatá sbírka různých druhů skalniček. V roce 2008 pak proběhla revitalizace parku.



V jižní části zahrady je umístěna její pěstební část, kde se pěstují a rozmnožují rostliny určené pro doplňování vegetace vlastní botanické zahrady.








Na vrchu kopce Tábora je provozní zahrada, která se zabývá pěstováním rostlin určených k prodeji do velkoobchodu i drobným obchodníkům. Zároveň je odsud realizována i výsadba v pražských zahradách.




Náhledové foto – fotozdroj: http://www.skolajarov.cz/botzahr.php

Share Button
Print Friendly

Příspěvek má 1 komentář

Zanechte svůj komentář

Jméno
Jméno*
E-mail
E-mail *
Web
Web