Menu
Program
Program

Poutavé vycházky Prahou s profesionálními průvodci, akce pro školy i teambuilding pro firmy a skupiny.
Česky a anglicky.

Vycházky s Prahou Neznámou jako dárek
Vycházky jako dárek

Zakupte svým blízkým unikátní dárek - poukaz na vycházku s Prahou Neznámou.

Santini v Praze
Santini v Praze

Seznamte se s nesmazatelným stylem slavného italsko-českého architekta v Praze

previous arrow
next arrow

Stará Hostivař – historie a statky

11
Stará Hostivař - historie a statky

Původní ves Hostivař leží na severním svahu údolí Botiče a patří k nejstarším vesnicím v Praze vůbec. Katastr Hostivaře byl nepřetržitě osídlen už od mladší doby kamenné. Ves představovala sídelní útvar mimořádné hodnoty až do sedmdesátých let 20. století, kdy přišla katastrofa. Během následujících dvaceti let byla totiž vandalsky zlikvidována nejcennější zástavba. Tak byla především zdemolována celá západní strana Kozinovy ulice pod Toulcovým dvorem, kde stávaly ty největší statky.

Dalším velkým zásahem do stávající zástavby bylo zbourání celé severní, východní (kde stával i rodný statek Antonína Švehly č.p.2) a částečně i jižní strany Hostivařského náměstí, kde byly místo historické zástavby postaveny nekvalitní paneláky, které naprosto narušily urbanismus místa a jeho malebný vzhled. Ani sídliště Košík přiléhající těsně k Toulcovu dvoru panoramatu vsi (rozložené ve svahu jako betlém) příliš neprospělo.

Takže to, co dnes můžeme obdivovat, je jen prostřední, původně nejchudší část vsi, která společně s dodatečnou návsí vznikla až dodatečně v 18. a 19. století a byla vždycky zastavěna jen malými domkařskými a chalupnickými stavbami.

Z velkých statků zůstal zachován jen pás v údolí Botiče podél ulice K Horkám. Jak se ale sami brzy přesvědčíte, i přes demoliční katastrofu je stále ve Staré Hostivaři na co se dívat. Také proto se Stará Hostivař stala v roce 1993 vesnickou památkovou zónou.

První zmínka o Hostivaři je v Kosmově kronice z roku 1068, kdy v blízkosti vesnice tábořilo vojsko bratrů knížete Vratislava II. Z roku 1364 pak pochází zpráva o hostivařské tvrzi. Historii jednotlivých hostivařských domů můžeme sledovat od roku 1567, kdy byla založena zdejší nejstarší dochovaná pozemková kniha. Tehdy do ní bylo zapsáno 19 poddanských usedlostí. V dnešní ulici K Horkám v roce 1567 stálo a bylo obydleno celkem sedm usedlostí. Většina těchto usedlostí (kromě dvou) se v půdorysu (budovy byly nově vystavěny po třicetileté válce) dochovala do dnešních dnů. Co je zajímavé, že se v Hostivaři nevyskytují původní stavby z doby před bitvou na Bílé Hoře. Nejstarší stavby, co najdeme, jsou barokní, ale většinou se jedná o stavby klasicistní a historizující.

Naši procházku začneme u zastávky busu č.177 a 181 „Hostivařské náměstí“, ale dojít se sem dá velmi dobře i od zastávky tram č.22 a 26 „Na Groši“ .

První objekt, který navštívíme, je na levé straně ulice K Horkám č. 56/47 – Koukalův statek. Je poprvé uváděn v roce 1567 a jeho současný vzhled (byť bohužel novodobě nevhodně upravený) je výsledkem klasicistní přestavby z přelomu 18. a 19.století. V dnešní době se v těchto historických prostorách nalézá hotel Selský dvůr s výbornou restaurací (i když je na jídlo ještě trochu brzy, ale po procházce se dobrý typ vždycky hodí:)).

Vedlejší statek Černých v ulici K Horkám č.54/46 vznikl už ke konci 14. století. Za třicetileté války byl, jak jinak, pobořen. Potom usedlost postihlo několik požárů, a tak se v roce 1793 o statku uvádí, že se v něm mimo jiné nachází: „chlív pro hovězí dobytek, 4 svinské chlívky, 1 maštal, ovčín, 1 komora pro čeleď„, ale všechno prý ve špatném stavu. V dobrém stavu byla jen stodola. V polovině 19. století už dispozice statku vypadala jako dnes, jen v té době statek přišel o svoji barokní podobu. Dobu tehdejší přestavby dnes připomíná vyznačený letopočet 1838 na trámu a rok 1875 na kolně. Majitelem statku byl v 19. století první hostivařský starosta Prokeš. Obytná budova tehdy získala krásně zdobenou klasicistní fasádu, která však byla poničena při novodobých úpravách a tak dnes dům vypadá „oholeně“ a smutně.

Mimořádně hodnotná stavba protějšího Dolejšího Mlýna č. 23 /16, stojící na rohu Botiče a ulice K Horkám, měla ve 14. století ještě staršího předchůdce. K roku 1567 je jako majitel stávajícího mlýna v pozemkové knize uveden Matěj Mlynář.

Mlýn měl na jižní straně náhon, vedoucí od Hořejšího mlýna, o kterém se více dozvíme za chvíli. Podél náhonu stávalo obytné stavení a k němu kolmo přiléhala mlýnice. Obytná část byla tvořena dvěma spojenými patrovými budovami. Čelní část domu (žlutá) přiléhající k ulici má klasicistní ráz a zadní část (zelená) s mlýnicí byla přestavěna v historizujícím duchu ve druhé polovině devatenáctého století.

Za bývalým náhonem je Dvořákův statek č.21/19. První zmínka o této usedlosti pochází (jak jinak než opět) z roku 1567. Stabilní katastr v roce 1841 zachycuje 3 objekty, odpovídající zhruba dnešnímu stavu usedlosti. Obydlí a sýpka jsou hodnotné stavby s klasicistními jádry. Celý objekt byl ve dvacátých letech 19. století přestavován, což dokládá datum 1829 na domovním štítu. Z původní klasicistní podoby toho ale moc neuvidíme, protože byl dům ve třicátých letech 20. století přestavěn. V této usedlosti se narodil a žil katolický básník a spisovatel František Xaver Dvořák, profesor náboženství na Vyšší dívčí škole a přední představitel Katolické moderny, který je pochován na zdejším hřbitově.

A zdejší perlu č. 52/45 si dáme na konec našeho putování po zachovaných usedlostech v ulici K Horkám. Když se totiž otočíme zády k Černým, tak stojíme přímo před statkem nejslavnějšího hostivařského rodáka, prvorepublikového ministerského předsedy Antonína Švehly, podle nějž je dnes pojmenována hlavní hostivařská ulice a s jehož jménem se při putování různými místy Hostivaře ještě několikrát setkáme. Pozemek dnešního domu čp. 45 tvořil kdysi celek s přilehlým Švehlovým mlýnem čp. 44 a ještě s dvojicí domů čp.43 a čp.134, které byly v sedmdesátých letech při stavbě nové komunikace zbourány.

Na tomto místě jsou původně zmiňovány dva grunty, jejichž založení souvisí patrně se vznikem hostivařské tvrze v druhé polovině 14. století. Roku 1600 byly spojeny. Na konci sedmnáctého století bychom v usedlosti mimo jiné našli ovčín, vinopalnu, flusárnu a jeden mlýn. Roku 1881 se stal majitelem usedlosti Antonín Švehla starší a v letech 1881 až 1933 zde žil a zemřel již zmíněný Antonín Švehla junior. Dnešní budovy jsou v jádru barokní a pocházejí většinou z konce 18.století. Později byly klasicistně přestavěné. Postupné přestavby, zejména v roce 1932, ale úplně setřely jejich vnější historický vzhled.

Do areálu Švehlova statku je doslova vklíněn Švehlův mlýn nebo také Hořejší mlýn, který už má ale kupodivu adresu v jiné ulici – Selská č. 36/ 44, i když, jak už víme ,byl původně součástí sousedního Švehlova statku.

Její současná podoba vznikla až přestavbou za první republiky. Předtím, už na začátku 17.století tady stávala starší budova. Dnešní stavba v půdorysu odpovídá té původní – má dvě křídla – východní byla mlýnice a západní obytná budova s branou v průčelí. Stavba ve tvaru L byla vestavěna do ohybu náhonu, tvořeného ramenem potoka Botiče.

V zahradě za mlýnem stojí dub letní, památný strom, pod jehož korunou sedávali ministerský předseda Antonín Švehla a prezident Masaryk. Oba pánové se vzájemně často navštěvovali, jak píše Masaryk ve svých pamětech – někdy v Praze (míněno Pražský Hrad) a jindy v Hostivaři (míněn Švehlův statek).


Share Button
Print Friendly, PDF & Email

Příspěvek má 11 komentářů

  1. Hana Zelbová
    Hana Zelbová
    | |

    Super! Moc děkujeme za informace, dnes jsme byli s manželem u vás na procházce.

  2. 8 ball
    8 ball
    | |

    I really enjoyed this site. This is such a Great resource that you are providing and you give it away for free.

  3. Ján Puškár
    Ján Puškár
    | |

    I já jsem rád za tento článek. Dokonce i za komentovanou chybu. V historické Hostivaři jsem byl včera poprvé v životě, přestože jsem „Pražák“ přes 50 let (jinak náplava), a k textu jsem se dostal, protože jen letmá návštěva nestačila. Nevím, autore.-), jestli pokračujeTE, ale pokud Vám kritik sebral kousek chuti, nenechte se odradit. Jednak to jistě nemyslel zle a za druhé – dějiny nejsou jména ani letopočty. Představují celek s případnými mezníky a etapami. Mně se ten celek ve vašem podání líbí, nehledě na to, že i král Václav II. tu (ve své etapě) jistě byl, jen se zatím neví, kdy a proč, takže se jeho přítomnost nestala mezníkem.

  4. Jakub
    Jakub
    | |

    Vážený autore tohohle zajímavého článku dopouštíš se chyby když tvrdíš že tu v roce 1068 bylo vojsko bratrů Václava II !

    Správně je že podle Kosmy roku 1068 se usadil na poli u vsi Hostivaře Vratislav II tehdy když byl ještě knížetem a řešil zde spor o volbě pražského biskupa. Vratislav chtěl dosadit svého oblíbence avšak proti tomu byly dva bratři a to Konrád a Oto kteří se domáhali aby na biskupský stolec usedl nejmladší bratr Jaromír. Jak píše Kosmas Vratislav to schválil a tím spor byl ukončen !

    Laskavě si to přepiš a neměň dějiny a historické osobnosti !

    1. Radek Koňařík
      Radek Koňařík
      | |

      „Vážený autore- ty?“ Poučování by vám šlo, ale chování teda moc nemáte.

  5. Jiřina Bischoffiová
    Jiřina Bischoffiová
    | |

    Dobrý den,
    jsem ráda za tento článek. Můj táta ( ročník 1921) byl rodákem z Hostivaře. Jeho dědeček byl známým stavitelem ( jmenoval se Antonín Aron) a podle vyprávění mého táty postavil v Hostivaři i jinde v Praze dost domů. Rodina Aronů měla ve vlastnictví také největší obchod v té době v Hostivaři. Má prababička údajně ( podle vyprávění mého táty) věnovala značnou sumu na pozlacení oltáře v místním kostele a je prý někde zapsána mezi donátory onoho kostela. Rodina Aronů má hrob na místním hřbitově , několik let se tam chystám ho najít, i když nevím jestli ještě existuje…. Zemřeli oba na začátku 2. sv. války – tak byli ušetřeni nejspís represí proti židům..
    Tak to jen kdyby náhodou někdo o té rodině něco věděl… nebo o staviteli Aronovi

Zanechte svůj komentář

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášeni. Přihlásit »