Menu

Estetika brutalismu a hotel Intercontinental

2
Estetika brutalismu a hotel Intercontinental

Dnešní příspěvek se týká budovy, která u diváků většinou budí rozporuplné emoce. Na jedné straně je považována za pozůstatek komunistické éry, na straně druhé ceněna z hledisky progresivního stylu, ve kterém je postavena. Jedná se o jeden z nejluxusnějších pražských hotelů na konci Pařížské ulice, který je nepřehlédnutelnou dominantou vltavského nábřeží. Mluvíme o hotelu Intercontinental.

Pravdou je, že pokud bychom považovali architekturu hotelu Intercontinental za zpátečnickou tendenci ovlivněnou stavitelstvím Sovětského svazu, budeme se poněkud mýlit. Vlivy totiž pochází zejména z evropského prostředí. Po plodném funkcionalistickém období, na konci šedesátých let začíná slavný architekt Le Corbusier tvořit architekturu, která se časem vžila pod názvem brutalistní. V Anglii se objevují přibližně ve stejnou dobu podobné tendence. Odráží je například projekt školních budov v Hunstatonu od architektonického dua Alison a Peter Smith.



Název brutalismus vlastně velmi přesně vystihuje, v čem spočívá podstata samotné architektury. Je odvozen z francouzského béton brut neboli drsný beton, což je jeden ze signifikantních prvků tohoto směru. Jemné náznaky použití „brutálního“, pohledového betonu, můžeme ale například v díle Le Corbusiera najít již mnohem dříve. Architekt úmyslně nezakrýval stopy technologie lití betonu na svých stavbách již od konce třicátých let. Nejčastěji se můžeme setkat s typickým „šalováním“, kdy je na povrchu betonu znát otlaky dřevěných prken, či jiných materiálů, do kterých byl mokrý beton vléván. Na architektonických plochách tak vzniká specifická struktura, která než by byla opatřena omítkou a důsledně zahlazena, zůstává cíleně obnažená.

S tímto prvkem se setkáváme i na budově pražského hotelu Intercontinental. Dalším výrazným rysem je členění hmoty fasády keramickým obkladem a rytmizace svislými pilastry, které horizontálně působící budovu dynamizují.

Hotel vzniká v době, kdy po tuhém období komunistického útlaku nejen ve společnosti, ale i v architektuře, nastává krátké uvolnění. Vzniká novostavba Ruzyňského letiště, v té době velice moderní, a do popředí se nenápadně dostávají i soudobé zahraniční architektonické tendence. Toho využilo projektantské duo Karel Filsak a Karel Bubeníček z ateliéru Delta architekts. Do soutěže vypsané v roce 1964 přihlašují svůj projekt a vyhrávají ji. Vlastní stavba probíhá mezi lety 1968 až 1974, což vzhledem k rozsahu hotelového komplexu není tak dlouho. V Praze tak vzniká typická ukázka mezinárodních architektonických tendencí. Není zde osamocena. Ze stejného období pochází i obchodní dům Kotva od manželů Machoninových a nebo například břevnovský hotel Pyramida, které je též do dnešních dnů přijímán velmi rozporuplně. Zajímavé je, že stavba Intercontinentalu je z evropského kontextu mezi odborníky oceňována.




Brutalistická architektura má někdy tendenci působit tvrdě a nepřístupně. Což je její rys spíše na první pohled. Je tomu tak i zde. Oproti strohému exteriéru stavby se vyjímají citlivě zařízené interiéry, na kterých ve své době spolupracovalo mnoho předních umělců. Obrazy jsou od Františka Ronovského, o unikátní skleněné plastiky se postaralo trio Čermák, Čermáková, Jíra, lustry byly svěřeny Renému Roubíčkovi. Nešetřilo se ani na vybavení zdejší restaurace Zlatá Praha, která po nedávné rekonstrukci znovu omračuje své návštěvníky, nejen kvalitou pokrmů, ale také nádherným výhledem na Prahu skrz velká skleněná okna. Věčnou škodou je, že mnoho uměleckých děl z itineráře hotelu bylo ztraceno při četných přestavbách.

Poslední z nich proběhla poměrně nedávno a spíše než o přestavbě zde mluvíme o nutné rekonstrukci. Hotel po materiálové stránce stárne, střecha již nebyla v dobrém stavu a začalo do ní zatékat. Zejména tento problém musel být vyřešen. V roce 1996 byla střešní krytina sanována a společně s tím proběhlo několik dalších úprav, přispívajících k udržení stavu objektu.


Ať už jste zastánci proudu obdivovatelů brutalistní architektury, či spíše odpůrci, pro zajímavost se můžete podívat jak se hotel měnil v čase v několika českých filmech. Namátkou je to Zítra vstanu a opařím se čajem z roku 1977, kde si hotel střihl roli společnosti Universum, organizující lety časem. K dalšímu využití na filmovém plátně došlo roku 1981 ve filmu Buldoci a třešně. Dobový interiér restaurace je zachycen ve snímku Faunovo velmi pozdní odpoledne od Věry Chytilové. A schválně, uhodnete kde se točila scéna módní přehlídky z filmu S tebou mě baví svět?:)

/fotografie: archiv autorky, novinky.cz, urbanophil.net, brutalismus.com, len-k.cz/

Share Button
Print Friendly, PDF & Email

Příspěvek má 2 komentářů

  1. Klikarová
    Klikarová
    | |

    Říkám si, próóóč jste se tak naštvala nad velmi zajímavým článkem, ve kterém nám slečna průvodkyně poutavě přibližuje další zajímavosti z architektury minulého století.

    Reply
    1. Tomáš Vejmelka
      Tomáš Vejmelka
      | |

      Dovolím si odpovědět za sebe – protože dokonalost se skládá z maličkostí. A u tak kvalitního webu, plného zajímavých článků, je to dvojnásobná škoda…

      Reply

Zanechte svůj komentář

Jméno
Jméno*
E-mail
E-mail *
Web
Web