Snad na žádnou stavbu v Praze ještě nebylo vypsáno tolik architektonických soutěží jako na dostavbu Staroměstské radnice. První soutěž se konala v roce 1899. (Suchým výčtem, další se konaly v letech: 1905, 1909-10, dvě ve třicátých letech, 1947 po vyhoření východního křídla, 1967 a nakonec 1987-88.)

V soutěžích se téměř vždy sešel pestrý mix prací, jak od uznávaných architektů, tak od jejich méně známých současníků. Přehlídka to vždy byla zajímavá. Od umírněných návrhů, přes gigantické naddimenzované projekty. Některé respektovali gotickou a neogotickou původní podobu, jiní (většina) se pokoušeli původní historickou architekturu konfrontovat s moderní dostavbou. V soutěži se tak objevily snad všechny myslitelné architektonické styly, některé stavby svou odvážnou koncepcí předjímaly budoucí formy architektury. Ironií je, že ze stovek projektů formujících se téměř po jedno století nakonec nebyl žádný realizován.

Když se vrátíme do minulosti, idea založit radnici v místech bývalého Velkého trhu pochází již ze třináctého století. Povolil ji však až Jan Lucemburský v roce 1338. Koupil tehdy rohový gotický dům na náměstí a nechal k němu přistavět téměř sedmdesát metrů vysokou radniční věž. K dalším stavbám přizval věhlasného architekta pražské gotiky, Petra Parléře. (Stavitel katedrály Sv. Víta na Pražském hradě.) Parléř do věže vestavěl soukromou kapli a přistavěl k ní gotický arkýř, který můžeme obdivovat dodnes. Další nástavby a přestavby vznikaly v průběhu dlouhé a bohaté historie.

Nyní ale zpět k soutěžím…

Zajímavé je, že soutěže se konaly, i když byla radnice vlastně v kompletní podobě. Východní neogotické křídlo (které později vyhořelo) ještě stálo. Obyvatelé Prahy totiž s touto importovanou stavbou zrovna moc nesouhlasili. Zřejmě se jim také nelíbilo, že její projekt byl svěřen vídeňským architektům Pavlovi Sprengerovi a Petrovi Nobilemu. Také se jim křídlo budovy zdálo již od dostavění nedostačující pro potřeby pražských radních. Takže již od počátku dvacátého století se přemýšlelo, jak s křídlem naložit. V prvních soutěžích ještě byla podmínka jeho zachování a pouze dostavění, v dalších se tento „problém“ vyřešil již sám.

Již na těchto ranných pracech vidíme, jak moc se projekty ve svých ideích rozcházely.

Výsledky soutěží byly mezi laickou i odbornou veřejností přijímány spíše rozpačitě. Téměř nikdy nebyla udělena první cena. Porota se vždy zřejmě obávala ušlapání ze strany rozvášněného davu, kdyby nějakou moderní stavbu povolila. Zajímavé je, že tato nechuť k moderní architektuře se v dnešní době mezi veřejnost opět vrací.

Jedna výjimka se však stala. Po vybombardování a následném vyhoření radnice při Pražském Povstání dne 8. května 1945 snahy radnici dostavět nebývale vzrůstají. Soutěž konaná v roce 1967 skončila obsazením všech příček, měla tedy i vítěze. Byly jimi architekti Ladislav Vrátník a Jaroslav Šusta se svým návrhem. Porota se s ním sice zcela neztotožnila, co však bylo důležité, širokou veřejností byl přijat velmi kladně. Avšak zřejmě dostavbě radnice nebylo shora přáno, a tak po srpnové invazi v roce 1968 došlo k pozastavení stavby, které se postupně protáhlo natrvalo. Nová podoba Staroměstské radnice tedy zůstala pouze na papíře.

Poslední soutěž se konala v roce 1988. Toho roku se také Staroměstské náměstí upravilo na pouze pěší zónu. Další soutěž měla být vyhlášena za panování primátora Béma, ale nakonec k ní nedošlo. (Zřejmě peníze na dostavbu spolkl projekt Opencard.) Můžeme se nechat překvapit, zda se nějaká taková soutěž bude konat v budoucnu. Pravdou ovšem je, že pro mnohé architekty je to obrovská výzva. Nové projekty vznikají rok co rok téměř na všech fakultách architektury po celé zemi. A stejně jako vždy v historii, jsou to projekty velmi odvážné a inovativní.

(Fotografie jsou přebírány z původního dobového tisku, zde použité elektronické podoby jsou z těchto zdrojů: tyden.cz, archiweb.cz, milujuprahu.cz, krizovatkyarchitektury.cz, obnovastaromestskyradnice.cz, stratil.blog.idnes.cz, novinky.cz, beua.wgz.cz, prazskenovinky.cz a z vlastního archivu)