Vršovický zámeček byla původně továrna na hedvábí a v Heroldových sadech se pěstovala moruše. V roce 1842 zakoupil místní pozemky Jiří Rangheri (odtud také používaný název Rangherka), který zde postavil továrnu na hedvábí. Choval v ní bource morušového, pro něhož potřeboval potravu, a tak v okolí vysadil morušový sad. Továrna tu však neměla dlouhou historii a na konci 19.století byla přestavěna na neorenesanční budovu typu zámeček.

V budově pak našla své sídlo radnice města Vršovic, ale místo vyzbylo i na „letní“ byty pro Pražany (však byly Vršovice daleko za Prahou). Své prostory tu svého času našly dívčí, obecná i měšťanská škola, muzeum a obecní opatrovna mládeže „nejjasnější korunní princezny Štěpánky“. Krátce tu bylo i působiště farního úřadu. Za první republiky tu našla útočiště tuberkulózní stanice Masarykovy ligy, a protože tehdejší republika byla demokratická a myslela skutečně na veškeré občanstvo, tak tu byla zřízena i bezplatná protialkoholní poradna, kterážto byla jistě vzhledem k blízkým chudinským koloniím hojně navštěvována.

Podívejme se na srovnání obrázků…

A ještě o 6 let zpátky…

Od roku 2014 jsou v zámečku nabízeny komplexní celoroční pobytové služby seniorům. Třešničkou na dortu je reprezentativní obřadní síň se speciální skleněnou plastikou nasvícenou podle přání svatebčanů s až 1000 barevnými odstíny, které také mohou být synchronizovány s hudbou. Jak vidíte, skoro celý objekt musel být vystavěn znovu…