Menu
Program
Program

Poutavé vycházky Prahou s profesionálními průvodci, akce pro školy i teambuilding pro firmy a skupiny.
Česky a anglicky.

Vycházky s Prahou Neznámou jako dárek
Vycházky jako dárek

Zakupte svým blízkým unikátní dárek - poukaz na vycházku s Prahou Neznámou.

Santini v Praze
Santini v Praze

Seznamte se s nesmazatelným stylem slavného italsko-českého architekta v Praze

previous arrow
next arrow

Industriální Holešovice

11
Industriální Holešovice

Holešovice jsou čtvrť, která vždy žila svým vlastním životem, stranící se ostatních pražských částí. Holešovice jsou na jedné straně uvozovány zelení Letenských sadů a dlouhou cestou do luxusního Bubenče. Na straně druhé obtékány meandrem řeky. Toto výhodné postavení je přímo předurčilo, aby se staly přístavní čtvrtí, městem ve městě. Již od konce 19. století zde byly budovy továrny, fabriky a průmyslové prostory. Překladiště a doky. Počátkem 20. století pak bylo prohloubeno říční koryto a vznikl přístav.

Po vzniku přístavu se Holešovice mění v rušné mraveniště nakládek a vykládek s neustálým stavebních ruchem. Přesídluje sem čím dál více podnikatelů s jejich leckdy zpočátku malými firmami, které zde rozkvétají jako exotické rostliny.

Čtvrť se postupně proměňuje a vyrůstají zde desítky věží. Narozdíl od ostatních pražských částí, jsou to charakteristické věžičky továrních komínů, ze kterých stoupá namodralý dým a zahaluje Holešovice do nostalgické mlhy.

Někteří továrníci své provozy neuhájili a byli nuceni zavřít, ať z důvodu krize ve třicátých letech, nebo jiných. Štěstěna je vrtkavá i v podnikání. Definitivní zkázou však bylo hromadné znárodňování po roce 1948, kdy, zejména v Holešovicích, nezůstal kámen na kameni.

Znárodnění postihlo snad všechny továrníky, kteří zde do té doby pěstovali svůj byznys a kultivovali okolí. Fabriky byly vytrženy ze svých přirozených kořenů, původní výroba byla měněna. Tovární objekty začaly chátrat, zet prázdnotou a rozpadat se. Jiné přežívaly ze své dobré prvorepublikové pověsti a některým se dařilo i nadále.

Po revoluci se haly, objekty a skladiště vrací svým původním majitelům (a dědicům), kteří vlastně zahajují druhou Holešovickou etapu výstavby. Většinu budov obdrželi ve smutném stavu a tak je třeba renovovat, rekonstruovat a rekultivovat. Holešovice se opět pomalu probouzejí k životu a mění svou tvář.

Nastavují ji do moderní doby. Některé továrny jsou měněny na kanceláře a byty. V jiných sídlí architektonická studia, či designéři. Vzniká zde řada klubů, restaurací a prodejen. Holešovice ožívají. Přeměnu umocňují i kulturní instituce využívající bývalé výrobní haly a objekty, jako je divadlo La Fabrika nebo centrum umění Dox.

Kromě revitalizace stávajících budov, vzniká mnoho nových objektů. Od roku 2000 se zde rozjel rozsáhlý stavební boom. Holešovice se zbavují svého zaprášeného vzhledu a začínají se čím dál více blýskat novotou. Vznikají zde nové developerské projekty nájemních domů s byty, plánovaná je i stavba mrakodrapů a luxusní úprava stávajícího přístaviště.

Navštivte i vy Holešovice a nechejte se okouzlit industriální atmosférou, syrovostí přístavních doků a nebo naopak jemnými liniemi činžovních domů a výrobních hal, které si svá místa zde drží již déle než sto let.

V tomto článku se zaměřuji na nejvíce průmyslovou část Holešovic. Vymezuji ji na malé výjimky Argentinskou ulicí, která protíná celé Holešovice na jedné straně a ohybem řeky s přístavem na straně druhé. Kromě továrních objektů upozorňuji i na některé obytné stavby a zajímavosti, které by bylo škoda minout. Pomyslný okruh začínám na Ortenově náměstí.

Více, viz mapa níže. Pokud si chcete užít atmosféru industriálních Holešovic bez starostí o trasu, mohu Vás tudy provést na komentované vycházce.

Z Ortenova náměstí se vydáme do ulice Osadní, kde si, než odbočíme, můžeme všimnout domovních znamení ve stylu sorely, neboli socialistického realismu.

Pak pokračujeme stále Osadní ulicí, kde po levé straně vidíme
funkcionalistické nájemní domy, které nechala postavit ve třicátých letech Pražská obec, aby reagovala na nedostatek bytů. Mělo tak vzniknout přes 2000 nových bytů, zejména pro sociálně slabé občany. Soutěž byla vyhlášena již v roce 1930 a vítězi se stali architekti F.A.Libra a Jiří Kan (podobné sídlištní domy si můžete pamatovat z vycházky po Zelené Lišce v Krči).

Na ně navazovaly sociální nájemní domy od F. M. Černého a Kamila Ossendorfa z roku 1937. Výměra bytů je zde ještě menší než u domů jejich kolegů popsaných výše. Byly realizovány také na náklady města.

Naproti nim na rohu už na nás z dálky vykukuje Centrum současného umění DOX. Současné využití je skvělou ukázkou revitalizace továrních objektů v Holešovicích pro nové, tentokrát kulturní potřeby.
Původně se zde od roku 1921 nacházel provoz továrny na stoje Rossemann a Kühnemann. V devadesátých letech se uvažovalo, jak s chátrajícím objektem naložit. Zvolena byla varianta, která předčila všechna očekávání. K projektu byl přizván minimalistický architekt Ivan Kroupa, který do exteriéru továrny vsadil důmyslně na sebe navazující vnitřní prostory. V roce 2008 byl DOX otevřen veřejnost a od té doby hostí krátkodobé výstavy zaměřující se na moderní umění.

Kdybyste se vydali dále ulicí Poupětovou, naleznete objekt s logem SKF na fasádě, původně to bývala továrna na kuličková ložiska, kterou roku 1928 projektoval Josef Blecha.

Když budete pozorní, všimnete si po levé straně revitalizované továrny, jejíž dvůr je volně přístupný. Byla zde provedena zajímavá rekonstrukce, která spojuje ducha starého továrenského objektu s novou architekturou. Nyní jsou zde kanceláře a byty společnosti M Factory. Jestli Vám název evokuje smíchovskou galerii Meet Factory, nejste vůbec daleko od pravdy. Původně měla totiž Meet Factory sídlit právě zde. Dokonce pro ni byl objekt uzpůsoben, avšak nakonec z projektu sešlo a tak nyní musíme za uměním na Smíchov.

Na rohu ulice Osadní a U průhonu s číslem 21 najdeme netypickou realizaci od Josefa Chochola. Když bychom šli ulicí U průhonu směrem na západ (k ul. Argentinská), můžeme se kochat řadou krásných činžovních domů.

V minulosti se zde nacházely opět i fabriky. V místě dnešního moderního domu s číslem 12 býval komplex Chemické továrny, o něco později pak závod J. Eliáše na keramické obklady. Když nahlédneme skrz průchod moderní budovy, uvidíme ještě pozůstatky této fabriky.

Dále tu sídlila továrna na korkové zátky. Objekt byl postaven roku 1900 Matějem a Aloisem Blechou (jejich stavební firma projektovala po celé Praze, ani Holešovice tedy nebyly výjimkou). V roce 1911 bylo přistavěno skladiště a když byla továrna v roce 1929 zásadně modernizována, byla vybavena elektrickými výtahy. Po znárodnění se stal objekt součást ČKD.

Kancelářský dům s číslem 10 pochází z roku 1905 a je připisován Emilu Králíčkovi. Stavěla ho opět firma Matěje Blechy, u které byl Králíček zaměstnán jako projektant.

Když se vrátíme zpět do Osadní ulice, zaujme nás bývalá továrna Rössler a Fischer, jejíž fasáda je členěna cihlovými prvky.
Zde jste mohli pocítit vůně dálek…Tato firma se totiž specializovala na míchání koření. Projektantem budovy byl Antonín Žižka. Po znárodnění zde sídlila společnost Fruta, od roku 1972 byl objekt rekonstruován pro n.p. Konzervárny a lihovary.

Koření nebylo to jediné, co vonělo holešovickými ulicemi.
V minulosti zde voněla i (dnes už téměř legendární) pražská šunka, která se zde vyráběla od konce 19. století do roku 1930. Po druhé světové válce byla továrna znárodněna a výroba se specializovala na vybrané lahůdky pouze pro ústa členů vlády. Rovněž zde byla zřízena restaurace. Dnes tu sídlí architektonické studio Olgoj Chorchoj.

O něco dále se nachází podobná budova, která se specializovala na výrobu železného nábytku. Továrnu si nechal postavil jeden z největších výrobců kovového nábytku Hynek Gottwald na počátku 20. století, na pozemcích mezi ul. Osadní a U průhonu. V roce 1998-99 zde proběhly zásadní přestavby, které umožnily vznik proslulého klubu Mecca

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Na levém nároží na skví bývalá továrna na laky, fermeže a barvy Materna. Tato krásná továrenská budova s číslem 20 vznikla v roce 1881. Nejvyšší část výrobních objektů vyhlíží do ulice modernistickou fasádou s kubizujícími prvky. Původně byl architektem celého objektu Alois Špalek (který se na tovární objekty v Holešovicích přímo specializoval), přestavba předního průčelí je dílem Rudolfa Stockara (mimo jiné člena pražského Artělu). Byla uskutečněna v roce 1922 a díky ní máme v Praze o jednu kubizující budovu více. Firma se ve třicátých letech přesunula do závodu v Hostivaři, kde funguje dodnes, objekty byly naštěstí zachovány v téměř nezměněné podobě a nyní slouží prodejním účelům. Původní fasáda nesla název svého majitele F. J. Materna, k čemuž, když se pozorně zadíváte, odkazuje i vchod, ve tvaru písmene „M“.

Naproti, již v ulici Dělnická, stojí sedmipatrový nájemní dům od Josefa Chochola z roku 1939. Nad vstupem je umístěn reliéf s dvěma dívčími akty trhající hrozny.

Další nárožní budova, tentokrát při střetu ulic Tovární a Osadní, původně sloužila jako noclehárna.
Jednalo se opět o městskou stavbu, postavena byla v roce 1926 a projektoval ji Jaroslav Paleček, jež byl architektem stavebního úřadu. Dnes je zde Lékařský dům.

Když budeme pokračovat za Lékařský dům nalezneme několik rondokubistických domů ve veselé barevnosti se zajímavými detaily na fasádě. Domy jsou navíc opatřeny dvorky skýtající oázu chladu a zeleně v parných letních dnech.

Budeme li držet původní směr podél Osadní ulice, ocitneme se před areálem dnešní holešovické tržnice. V minulosti tento areál sloužil podobným účelům.

Areál je důkazem, že se v Holešovicích nenacházeli pouze tiskárny a průmyslové podniky. Dle zahraničních vzorů byla na přelomu století vybudována hlavním městem jatka a dobytčí trh právě na tomto místě. Potřeba zřídit jatka byla pečlivě podložena statistickými daty o spotřebě masa mezi pražským obyvatelstvem. Areál měřil zhruba 450 na 250 metrů.

Městská jatka byla v provozu od roku 1895. Vstup zajišťovaly dvě brány s plastikami býků od sochařů Bohuslava Schnircha a Čeňka Vosmíka. V objektu se nacházel i hostinec, burza, reprezentativní sály a samozřejmě masný trh.

Před užitnými budovami byla postavena vodárenská věž, aby hromadila užitkovou vodu z místní studni. Pitná voda sem byla zavedena až v roce 1920. Areál fungoval v provozu až do osmdesátých let, poté co byly otevřeny masokombináty v Čakovicích a Písnici. Později zde bylo zřízeno divadlo, které projektoval architekt Jaroslav Pizinger a dnes se tu nachází divadlo Rock Opera.

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Od areálu tržnice jsme již na dohled ostrova Štvanice s vodní elektrárnou. Můžete si tedy procházku trochu prodloužit a pokochat se výhledem na řeku.

Tato v Praze netradiční stavba je viděna z mnoha míst na pražských březích. Možná jste si někdy říkali, jak dlouho zde asi stojí. Je už to docela dáma v letech, nachází se zde od roku 1911, kdy ji vyprojektoval František Sander a Maxmilián Dlabač jako součást projektu splavnění Vltavy. Elektrárna pracovala v původním stavu až do roku 1972, v letech 1984-87 proběhla rekonstrukce a modernizace. Po poslední rekonstrukci, po povodni roku 2002 dostala nynější zelený nátěr.

Nyní jsme již na Bubenském nábřeží, doporučuji si trochu zajít a navšívit budovu, která sloužila potřebám firmy Vaněk.

Jedná se o prodejnu a výrobní prostory v té době největšího pražského semenářství.
Budova je v secesním stylu, projektoval ji architekt Emil Králíček. I jeho majitel byl zajímavá osobnost. Stavitelem byl pan Alois Vaněk, člen a rada pražské plodinové burzy a Akademie zemědělských věd.V roce 1900 se s rozvojem zemědělského průmyslu rozhodl založit vlastní společnost. Tento velkoobchod se semeny původně sídlil v domě U Zlaté husy na Václavském náměstí. Jen o několik let později se firma tak rozrostla, že zaměstnávala na 120 lidí a dokonce sídlila v pěti objektech. Proto v roce 1911 vzniká tato budova, která byla schopná produkci firmy pojmout. Je postavena v krásném slohu geometrické secese, kterou architekt Králíček předvedl i na několika dalších svých realizacích (například dům Diamant ve Spálené ulici). Dodnes na její fasádě nalezneme upomínku na původní podnik, nápis „Vaňkovo semenářství“.

Znárodnění se bohužel nevyhnulo ani tomuto podniku, čemuž jeho zásadový majitel nedokázal přihlížet, a tak si raději vzal život. Smutnou ironií je, že architekt Králíček totéž učinil již o několik let dříve, v roce 1930. Alespoň se tak nedožil zestátnění své architektonické kanceláře, kterou vedl s architektem Rudolfem Šolcem.

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Vrátíme-li se zpět, před areál bývalých jatek, na nároží ulice Tusarova a Komunardů se v zeleni skrývá další továrenský objekt. Je to jedna z nejzajímavějších a nejoriginálnější holešovických industriálních budov. Nechal ji vystavět továrník Adolf R. Pleskot.

Původně se pan Pleskot zabýval zpracováním železa. Roku 1910 přesedlal jeho podnik na výrobu vodoměrů, v čemž dosáhl nebývalého úspěchu. I dnes nalezneme v rámci objektu na jedné z budov nápis, pyšnící se svou historií „první česká továrna na vodoměry“. V roce 1912 byl areál rozšířen o vedlejší pozemky, které byly zakoupeny pro stavbu továrních skladišť. Architektem objektu byl Josef Vaňha. Nyní zde sídlí dvě architektonická studia. Rekonstrukce se totiž ujal potomek původní zakladatele, architekt Josef Pleskot. Práce jeho AP Atelieru patří dnes k nejlepším a nejprogresivnějším realizacím. Namátkou si připomeňme třeba rekonstrukci zámeckého pivovaru v Litomyšli, nebo pražskou realizaci průchodu valem Prašného mostu z roku 2002.

Nyní odbočíme z ulice Komunardů do Tusarovy. Ještě předtím si však můžeme povšinmout nárožního funkcionalistického domu od Františka Magnuska a Rudolfa Winternitze.

Další industriální objekt, který navštívíme, je nízká stavba, která v minulosti fungovala jako továrna na rukavice. Vlastnili ji bratři Fischerové od roku 1922. V minulosti se vyobrazení jejich výrobního artiklu objevovalo i na fasádě, dnes už tuto nápovědu nenajdeme.

Hned naproti ní je dílo naprosto unikátní. Možná se vám tak podle strohé fasády nezdá. Může to vypadat jako obyčejná, několikapatrová budova, která mohla sloužit jako fabrika, prodejna či sklady.
Ale tato architektura měla funkci naprosto odlišnou a v době stavby téměř revoluční. Jednalo se totiž o patrové garáže.

Mohlo by se zdát, že takové patrové garáže jsou zajisté vynálezem posledních dekád, kdy nejen u nás začala vyrůstat obchodní centra jako houby po dešti. Zde však máme zářný příklad toho, že problémy s parkovacími místy sahají hluboko do třicátých let. Tyto patrové garáže totiž vznikají již v letech 1926-27 podle projektu stavební firmy Brázdil a Ješ. S tehdejší kapacitou 120 vozů se jednalo opravdu o grandiózní projekt. Dokonce zde nabízeli možnost servisu a součástí byla i čerpací stanice.

V letech 1997-98 proběhla přestavba objektu pro potřeby kanceláří a dalších provozů. Dnes tu sídlí část české firmy ALO.

Když se pozorně podíváte na fotografii výše, po levé straně objevíte roztaženou markýzu. Ona markýza skrývá malou vinárničku s venkovním posezením a výborným vínem (pivem též). Pro jistotu je hned vedle pivnice. Pokud jste tedy cestou již znaveni a potřebujete odpočinek, zde si můžete ve stínu stromů krásně vychutnat holešovický kolorit. Možná vás napadne, že vás šálí zrak, když kolem vás po první skleničce projde prase na vodítku se svou majitelkou. Neděste se, toto prasátko Hector k zdejšímu zátiší patří stejně tak, jako industriální architektura.

V ulici Komunardů, kudy již náš okruh nevede, se nachází mnoho dalších zajímavých objektů. Zmíním alespoň některé.

Jedním z nich je továrna postavena 1909 pro účely výroby kotlů a tlakových nádob. Jemná fasáda byla původně ve stylu druhého rokoka. Po válce zde mělo sídlo družstvo Napako. Od 1997 zde proběhla konverze, nyní zde sídlí design café Holport a prodejna Vitra.

Další je továrna na lučební výrobky a barvy R. Englerta a Dr. E. Beckera
Tito dva chemici založili tuto společnost již roku 1882. Postupně vznikají nové a nové kancelářské i výrobní haly dle plánů Jana Seiferta a Antonína Žižky. Zajímavostí je zřízení vodovodu v roce 1914, který bral vodu pro provoz fabriky přímo z řeky Vltavy.

Nebo třeba firma Roubiczek & Fischer nedaleko, která se zabývala zpracováním žíní pro sedlářské a brašnářské účely, založení 1893. Na přelomu století zásobovala celé Rakousko-Uhersko. Od roku 1936 v objektu sídlila chemicko – farmaceutická společnost.

Mimo jiné se v okolí nacházely sklady známého železářství V. J. Rotta, které projektoval mezi lety 1916 a 1917 architekt F. Schlaffer, Dokonce sem vedla z přístaviště vlečka s točnou – pro snadnější manipulaci se zbožím.

Je-li libo kulturu, nabízí se Divadlo La Fabrika.
Divadlo se nachází v samém centru našeho okruhu, v ulici Komunardů, 30. Obývá prostory bývalé zámečnické dílny a slévárny na výrobu heverů Františka Richtera.

Experimentální divadlo vzniklo v objektech bývalých výroben v letech 2007-2009. Přestavby se ujali architekti atelieru KAVA se snahou maximálně respektovat ráz a atmosféru tohoto místa. Do části budovy včlenily jeviště s hledištěm, bar a další divadelní zázemí. Dále se zde nacházejí kanceláře designérů a několik bytů.
I zde je patrný posun Holešovické čtvrti, která se postupem času stále více otvírá (nejen) svým obyvatelům.

Za rohem od La Fabriky, v ulici Dělnická, se od konce 19. století nacházela Perutzova přádelna bavlny. Roku 1912 zde vzniká nová dvoupatrová budova ze železobetonu. Její vzhled přetrval v téměř nezměněné podobě až dodnes, pouze továrna byla v roce 2004 adaptována na kanceláře a obchody.

Samozřejmě, že název ulice Dělnická má zde své opodstatnění. V této dlouhé ulici vedoucí až na Libeňský ostrov sídlilo fabrik hned několik. Nacházela se zde továrna Mordstadt nebo továrna na stroje Friedricha Haaga (roh Dělnická a na Maninách), kde se za války vyráběly karburátory. Aby pracovníci z fabrik měli zajištěné svačiny, nesměly chybět pekárny, jak jinak pojmenované, než „Dělnické“.

My ale pokračujeme ulicí Tusarovou, až k nárožnímu objektu ulice Jankovcova,
kde uvidíme objekt, který v minulosti sloužil jako závod k nakládání a uzení ryb.

Kdybyste šli k objektu z druhé strany, ulicí Jateční, mohli byste po cestě minout
dřevěné rozpadající se silo na nábřeží, které zde odolává zubu času.
Ovšem od sila na druhou stranu, je již při letmém pohledu patrno, kudy se bude vyvíjet holešovická čtvrť.

Na rohu ulic Jankovcova a Tusarova se nachází bývalá továrna na rybí konzervy, po znárodnění národní podnik Rybena. Po roce 2000 byl objekt přebudován na sportoviště a kanceláře. Kdybyste si tedy v Holešovicích chtěli zahrát squash, zamiřte právě sem.

Kousek odsud se nacházela továrna na plechové plakáty a obaly.
I přesto, že se specializovala na tak krásné odvětví, fungovala pouhých 17 let. Založil ji Alois Pelz roku 1902. V roce 1919 byla přejmenována na PLUTO. I tento objekt byl konvertován, roku 2003 ho přestavěla architektonická kancelář v čele s architektem D. Chisholmem.

Vůně vody nám již prozradí, že se nacházíme nedaleko přístaviště. Pokračujeme tedy ulicí Jankovcova až do Českých přístavů, kde se můžeme nechat okouzlit nejen původními přístavními budovami, ale i novostavbami bytových domů, které tu nedávno vznikly. První z komplexů bytů se nazývá River Lofts a jsou to několikapatrové barevné domy, kterým pak sekundují oranžové loftové domy Prague Marina přímo v přístavu.

Nové byty jsou doplněny i o moderní architektonicky řešené kanceláře a další prostory. Myslí se i na občanskou vybavenost, takže zde vznikají nové a nové restaurace, bary a obchody.


Dokonce je plánován i projekt dvojice holešovických mrakodrapů, které by se měly v budoucnu stát dominantou této čtvrti. Mají měřit na české poměry neuvěřitelných sto padesát metrů.

To však stále není vše, plány na rozvoj Holešovic jsou více než ambiciózní a zahrnují také úpravu stávajícího přístavu a jeho přestavbu na luxusní port pro jachty v ceně více než padesát milionů dolarů.

My ale uděláme ještě jednu malou odbočku od přístavů do malebného centra této čtvrti a ocitneme se ve stínu klidného a majestátního holešovického pivovaru.

Pivovar se nachází v ulici U Průhonu 13/800. Byl založen již na konci devadenáctého století. Stavbu realizovala velká pražská firma architekta Nekvasila, strojní zařízení dodala firma Ringhoffer a Křižík. Pivovar byl otevřen po necelých dvou letech od počátku výstavby a téměř ihned po otevření byl nadále rozšiřován a modernizován. Toho se ujaly Škodovy závody.

Když se vrátíme do historie pivovaru, za jeho založením nestojí pouze jeden člověk, ale hned celá plejáda vážených měšťanů. Byli jimi pánové Černohorský, Janatka, Mayr, Neubert , Novák, Tereba, Tichý a Tvrzský. Úplně první várka zlatavého moku byla uvařena dne 28. května 1897. Zřejmě měla u konzumentů úspěch, protože se od té doby pivovar stabilně rozrůstal. Smutné časy mu začaly až po druhé světové válce, kdy byla prosperující firma (tak jako téměř všechny perspektivní podniky) znárodněna. Pivovar byl včleněn do skupiny Pražské pivovary, přičemž podnázev byl „závod Holešovice.“

Po převratu se pivovar k tradici vaření piva vrátil, ale již pod jiným majitelem. Dokonce zavedl mnoho inovací jako například ocelové sudy namísto hliníkových. Akorát už zde nevařil pivo český majitel, ale britská firma. Ta i přes slibné vyhlídky tradici roku 1998 ukončila a objekt byl přebudován na kanceláře, byty a obchody. Do areálu přibyl nový moderní objet završený věží. Takže v pivovaru to žije dál…

Naproti pivovaru se nacházely Závody pro uměleckoprůmyslové práce kovové Franty Anýze. Závody, pocházející z let 1910-12 jsou jedny z mála, které dodnes plní původní výrobní funkci. František Anýž, jenž je založil, nebyl pouze továrníkem, ale věnoval se i umělecké tvorbě šperků. Továrnu navrhl tvůrce dejvického urbanistického plánu Antonín Engel a realizovala ji firma Matěje Blechy. Do druhé světové války byla firma jedna z největších producentů osvětlení pro veřejné budovy.

Od pivovaru přejdeme přes ulici U Uranie, kde se až do 50. let nacházelo divadlo. V 50. letech však lehlo popelem. Smutné je, že jej zapálil neznámý žhář úmyslně.

Nebyly nalezeny žádné obrázky

Přes tuto odbočku se již dostáváme do jádra Holešovického přístavu. Jak je vlastně starý?

Přístav byl vybudován v několika fázích, přeci jen se jednalo o konstrukčně nelehký úkol. Vodní koryto zde muselo být prohloubeno, byl tu vybudován jakýsi přístavní „bazén“ a také koleje pro překládání nákladu, které vedly z nedalekého nádraží v Bubenči. Počátek stavebních prací sahá do let 1892-1895, poté je průběžně pokračováno. V roce 1911-13 se budují plavební komory, k nimž přiléhal i domek plavebníka, který dohlížel na přístav a chod zdymadla. Autorem projektu je František Sander, který měl s obdobnými realizacemi své zkušenosti. (Projektoval mnoho zdymadel, například také vodní elektrárnu v Hradci Králové. Je to on, kdo upravoval pražské ostrovy na Vltavě: Střelecký, Slovanský a Dětský.) Zajímavé je, že Sander sám rád cestoval po řekách a moři, dokonce se v mládí plavil zaoceánským parníkem, možná tedy i z této cesty čerpal inspiraci pro své projekty.
Stavby v přístavišti jsou v secesním stylu a zjemňují tak atmosféru továrních Holešovic. V jejich těsné blízkosti se můžeme přesvědčit o tom, že Holešovice žijí čilým ruchem nadále. Nedávno zde bylo postaveno několik nových objektů pojímajících byty a kanceláře. Idea je to krásná, jen těch kanceláří by snad v Praze mohlo být trochu méně.

I přístav prochází proměnami a konverzemi. A právě v souvislosti s jednou z nich zde vzniká malý pivovar Marina v původním přístavním domku. Je zde možné nejen ochutnat jeho pivo v prostředí stylové restaurace, ale také se zde dá dobře nasytit.

Téměř co by kamenem dohodil, na dohled od Pivovaru, se nacházejí bývalé parní mlýny. Tato holešovická fabrika nedaleko, v těsné blízkosti holešovického přístavu, byla denně schopná umlít až 200 tun obilí. Objekt reflektuje vídeňské architektonické vlivy, neboť jej postavil roku 1909 Bohumil Hübschmann (někdy psáno počeštěně jako Hybšman) a Josef Vaňha, který se podílel na technické stránce. Fasáda je značně dekorativní, k čemuž přispívá i její barevné členění, jehož je docíleno použitím režného zdiva. Do dáli je vidět její majestátní věž.

Objekt byl postupem času elektrifikován, dnes však svůj účel již neplní. Prošel přestavbou a revitalizací, jehož autory jsou opět jako u holešovického pivovaru CMC Architects. Objekt byl změněn na kanceláře, plánované je i začlenění luxusních bytů.

Poloha přístavu určuje i typ dalších objektů. Jedná se o prostory skladů.
Nacházelo se jich zde hned několik. Byly tu sklady jednoty hospodářských družstev. Komplex se sýpkou zde vznik v letech 1920-22. Fasáda je připisována architektovi Emilu Králíčkovi, jež v té době pracoval u stavební firmy, která sklady realizovala.

Na nábřeží byla vyprojektována velkokapacitní veřejná skladiště již v roce 1926. Navrhuje je architekt František Bartoš jako železobetonový skelet s vahou snesenou na hřibovitou konstrukci, jež vyplývá i z členění průčelí budov. Sklady jsou využívány dodnes.

Kousek dál se ulicí Jankovcovou necháme zavést k firmě velmi známé do dnešních dnů. Jsou to Pražské pekárny a sodovkárny.

Zakladatel firmy Judr. Ferdinand Zátka rozjel svoji první firmu již v Karlíně, původně se jednalo pouze o pekárnu. Postupem času svůj podnik rozšířil a přenesl do Holešovic, kde začal kromě pečiva vyrábět sodovky a populární ochucené limonády, ale také hořčice a další potraviny. Zajímavé je, že podnikání s potravinami měl Zátka v rodině. Pocházel od Českých Budějovic, kde jeho rodina vlastnila kromě mlýnu a rozsáhlých pozemků i továrnu na těstoviny.

Po válce opět zabaveno, sídlil zde podnik Pražské cukrárny a sodovkárny, který vyráběl napodobeniny různý limonád, v Čechách tenkrát tak oblíbené. (Citrocola, Arocola.) Firma byla po revoluci navrácena rodině.

V roce 2003 zde probíhá rekonstrukce na sídlo reklamní kanceláře Ogilvy a Mather, což je důvod, proč je dnes celá fasáda pokryta dekorativními podpisy Ogilvy.

Ulicí U Pergamenky se dostaneme až k bývalé přádelně bavlny.

Přádelny jsou z architektonického hlediska vůbec zajímavé objekty. V minulosti v nich totiž velmi často docházelo k masivním požárům, vlivem použitých procesů při spřádání. Jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré. Tyto požáry totiž podnítily snahy architektů přijít s takovou stavební konstrukcí, která by požárům odolala. Od prvotních experimentů s litinovými a ocelovými konstrukcemi na prádelnách v bývalých anglických docích, se postupně technologie posunula až k užití železobetonové konstrukce. Tento vynález vlastně pomohl na svět výškovým stavbám po celém světě.

Tato přádelna nachází v sousedství Holešovického přístavu.
Při její stavbě roku 1889 ještě byla použita litinová konstrukce. Byla vybavena na svou dobu velice moderními kotli značky Ringhoffer a dokonce měla odpadní potrubí vedeno přímo do řeky. Tenkrát se na chemikálie v odpadech zřejmě ještě tolik nehledělo. Nynější podoba pochází z počátku 20. století, kdy firma změnila majitele a dnes v ní má své sídlo Česká pošta.

Na rohu U Pergamenky a Argentinské (40) se nacházela stará papírna.

Tato původně přízemní budova s dřevěnými krovy zde stála již od konce 19. století pod názvem Pergamen-Papier Fabrik. Vlastnil ji továrník Emil Hirsch. Zřejmě prosperoval, protože i tato továrna byla v průběhu let rozšiřována. Ve třicátých letech byla natolik zmodernizována, že dnes již pramálo připomíná svou původní podobu.

Kdybychom si opět trochu zašli až k ulicím U vody, Varhulíkové, Jankovcova a U Pergamenky, nalezli bychom další realizaci architekta Josefa Chochola. Projektoval zde roku 1928-29 celý blok nájemních domů.

Další funkcionalistické nájemní domy, tentokrát z roku 1936, se nacházejí přímo v ulici Ortenovo náměstí 8 a 10. Architektem je Evžen Rosenberg (autor budovy Erhartovy cukrárny v ulici Milady Horákové).

U Pergamenky 9a a 9b, opět nalezneme realizaci Josefa Blechy mladší, z let 1936-37.

Čímž už jsme se dostali nakonec našeho holešovického okruhu. Pokud byste však chtěli pokračovat, nabízejí se ještě další možnosti. V Holešovicích je stále co prozkoumávat. Na závěr tedy poslední typ. V křížení ulic Jankovcova a Plynární se nachází legendární pražský club Cross. Tématicky je samozřejmě celý industriální. Nabízí i příjemné venkovní posezení ve stínu stromů a výběrem lahodných moků. Může tedy posloužit jako skvělá tečka.

Odbočka, aneb co se do okruhu nevešlo…

Pokud byste i po zhlédnutí všech výše uvedených objektů byly stále lační po dalších,
můžete si ještě procházku rozšířit o pražskou Ústřední elektrickou stanici (původně ještě s dodatkem královského hlavního města Prahy). Je o kus dál na nároží Plynární a Partyzánské.

Stavba této elektrické stanice, která tvořila nejdůležitější pilíř pražské elektroenergetické soustavy, byla započata již na přelomu století.
Ve své době se jednalo o velice moderně vybavenou stanici, která hrála v Praze významnou úlohu. Zásobovala jak veřejné osvětlení, tak soukromé odběratele a dokonce i vozy elektrických drah. Palivo do obrovských kotelen obstarával vlakový spoj z nedalekého nádraží Holešovice Bubny. S narůstajícím odběrem elektřiny v Praze se stanice stále rozšiřovala, až do konce dvacátých let, kdy byly budovány nové elektrárny mimo Prahu, které částečně odlehčily zdejšímu provozu.

K elektrárně přiléhá transformační stanice, postavená roku 1937, podle návrhu Josefa Mlíka.

Jen o kousek dál v ulici Za papírnou se nacházela tiskárna Autotyp.
Autorem je Alois Špaček. Budova vzniká v roce 1920, průčelí čtyřpodlažního objektu je členěno zajímavými kubizujícími okenními parapety.

Tiskáren, kartounek a továren na papír zde rozhodně nebylo málo. Dalším příkladem je továrna na výrobu barevných a chromových papírů v ulici U papírny. Tu nechali vybudovat podnikatelé Albert Emmrich a Hugo Urban již v letech 1881 – 1887. Později k výrobním prostorám přibyly také kanceláře a dokonce i byty pro zaměstnance firmy. Je dochována dodnes.

V Holešovicích naleznete samozřejmě mnohem více zajímavostí, budov i továrních objektů. Některé budou brzy zpracovány v dalších článcích a příspěvcích.
Další objevování již nechám na Vás. Vyrazte se kochat atmosférou holešovické čtvrti, která se dynamicky rozvíjí…užijte si nynější holešovické kouzlo, které se pomalu proměňuje a nasajte zdejšího ducha.

A nebo s námi vyražte na procházku…:)


Share Button
Print Friendly, PDF & Email

Příspěvek má 11 komentářů

  1. Karel
    Karel
    | |

    V článku se píše, že koleje do přístavu vedly z nedalekého nádraží v Bubenči.
    Nesmysl.
    Koleje do přístavu vedly z Buben, ne z Bubenče.
    Ulicí Železničářů a od křížení s ulicí Plynární až do přístavu Jankovcovou.

  2. Ondra
    Ondra
    | |

    Pár poznámek k mnoha nepřesnostem. Výběr není ani důkladný:

    Popletení stran, domy jsou od Ortenova nám. na pravé straně.
    „Z Ortenova náměstí se vydáme do ulice Osadní, kde si, než odbočíme, můžeme všimnout domovních znamení ve stylu sorely, neboli socialistického realismu.
    Pak pokračujeme stále Osadní ulicí, kde po levé straně vidíme
    funkcionalistické nájemní domy, “

    Možná by si zasloužila zmínka na majitele galerie, který to celé vymyslel.
    „V devadesátých letech se uvažovalo, jak s chátrajícím objektem naložit. Zvolena byla varianta, která předčila všechna očekávání.“

    Právě tam kde se vyráběla Pražská šunka, mělo být Meet factory a pokud vím, tak Olgloj Chorchoj sídlí na Liběňském ostrově.
    Mám pocit, že se tam ta šunka vyráběla až do pádu socialismu, ta v konzervě.
    „V minulosti zde voněla i (dnes už téměř legendární) pražská šunka, která se zde vyráběla od konce 19. století do roku 1930. Po druhé světové válce byla továrna znárodněna a výroba se specializovala na vybrané lahůdky pouze pro ústa členů vlády. Rovněž zde byla zřízena restaurace. Dnes tu sídlí architektonické studio Olgoj Chorchoj.“

    Stačí se podívat do Wikipedie, že jatka byly v provozu až do roku 1983, protože v Pístnici je to stavba pozdního socialismu – https://cs.wikipedia.org/wiki/Pražská_tržnice
    „Před užitnými budovami byla postavena vodárenská věž, aby hromadila užitkovou vodu z místní studni. Pitná voda sem byla zavedena až v roce 1920, o pět let později jatka svou činnost ukončují, poté co byly otevřeny masokombináty v Čakovicích a Písnici. “

    Zde mohlo být uvedeno, že tam sídlí arch. Pleskot.
    „Původně se pan Pleskot zabýval zpracováním železa. Roku 1910 přesedlal jeho podnik na výrobu vodoměrů, v čemž dosáhl nebývalého úspěchu. I dnes nalezneme v rámci objektu na jedné z budov nápis, pyšnící se svou historií „první česká továrna na vodoměry“.
    V roce 1912 byl areál rozšířen o vedlejší pozemky, které byly zakoupeny pro stavbu továrních skladišť.
    Architektem objektu byl Josef Vaňha. Nyní zde sídlí dvě architektonická studia.“

    To není žádný silo, ale překladač sypkého materiálu, má to nějaký technický termín (nemohu si zrovna vzpomenout).
    „Kdybyste šli k objektu z druhé strany, ulicí Jateční, mohli byste po cestě minout
    dřevěné rozpadající se silo na nábřeží, které zde odolává zubu času.“

    Takže by bylo dobré napat CMC architects.
    „I tento objekt byl konvertován, roku 2003 ho přestavěla architektonická kancelář v čele s D. Chisholmem.“

    Popiska pod fotkou – špatně, CMC sídlí zde: http://www.cmca.cz/cz/studio/kontakt/
    firma Nekvasil, Josef Bertl, Otakar Bureš, nyní A7 architects, David Chisholm a Vít Máslo….(kanceláře, obchody, restaurace a byty), U průhonu 13/800 (69)

    Pivovar se k žádnému vaření piva nemusel vracet, protože vařit pivo nepřestal. A ty sudy jsou nerezové a ne ocelové.- https://cs.wikipedia.org/wiki/Holešovický_pivovar
    „Po převratu se pivovar k tradici vaření piva vrátil. Dokonce zavedl mnoho inovací jako například ocelové sudy namísto hliníkových.“

    Stavět výškové budovy se začaly díky ocelovým konstrukcím.
    „se postupně technologie posunula až k užití železobetonové konstrukce. Tento vynález vlastně pomohl na svět výškovým stavbám po celém světě.“

  3. Ondra
    Ondra
    | |

    Kde vzala autorka informaci: Po převratu se pivovovar k tradici vaření piva vrátil? Ppivo se nikdy nepřestalo vařit. Bylo až ukončeno novým vlastníkem v r. 1998. Dokonce celou dobu fungovala sladovna a tak se někdy linula Holešovicema vůně sušícího sladu.

    1. Marta Horáková
      Marta Horáková
      | |

      …přesně tak….bydlela jsem v Přístavní 19 a vždycky večer byl cítit pach/vůně sladu…

  4. Jan Matějka
    Jan Matějka
    | |

    Praha Ervěnice je nějaký nesmysl („Nová elektrárna v Praze Ervěnicích“), ale nenapadá mě, co by tam mělo být místo toho. V Ervěnicích elektrárna pro Prahu v roce 1926 (?) vznikla, ale obec ležela kousek od Mostu (na začátku 60. let srovnána se zemí, vybagrována a následně přes její území postavili „Ervěnický koridor“). Takže možná jenom smazat tu Prahu a dovysvětlit?

  5. ludva
    ludva
    | |

    Bohužel staré Holešovice už několik desítek let neexistují. Je to sice hezká připomínka, chybí např. POLAK se slávárnou, TESLA atp., ale dnes je to obyčejné sídliště s jedním funkčním obchodem a pár moderních unifikovaných kanclů.

Zanechte vzkaz pro Kateřina Racková Klikněte zde pro zrušení odpovědi.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášeni. Přihlásit »