Menu

Vycházkou Letenskými sady

0
Vycházkou Letenskými sady

1 Bastion č. XIX

 Vycházka po Letenských sadech se začíná u pozůstatku barokního pražského opevnění, totiž u bastionu sv. Máří Magdaleny, taktéž známém jako bastion č. XIX. Prahu původně obklopovalo čtyřicet číslovaných a světcům zasvěcených bastionů, na žádném jiném se ale nestřílelo proslulé „Pražské poledne“; letech 1891–1911 se ve dvanáct hodin nad Prahou rozlehla ohlušující rána vypálená z kanónu z bastionu č. XIX. Tuto tradici ukončily počátky stavebních prací na Kramářově vile postavené rakouským architektem Friedrichem Ohmannem v letech 1911–1914. Dnes je Kramářova vila sídlem českého premiéra a přesný čas se dozvíte z rozhlasu, televize či internetu.

2 Ke Špejcharu

 Točna na Špejcharu na sebe strhla velkou pozornost hned dvakrát: poprvé v roce 1982, kdy se u ní vyklopila tramvaj č. 26 plná lidí. Vůz tehdy přejel vysokou rychlostí výhybku, vykolejil a srazil se s nákladním automobilem a kandelábrem. Nehodu nepřežilo sedm cestujících a dalších padesát pět bylo lehce či těžce zraněno, dosud jde o nejtragičtější dopravní nehodu tramvaje v historii pražské hromadné dopravy. Jejím následkem nebyla pouze ztráta životů, ale také vyřazení těžkých tramvajových vozů T 1 z provozu a snížením maximální povolené rychlosti při přejíždění výhybky na 15 km/h.

Podruhé se Špejchar proslavil v souvislosti se soutěží na novou budovu Národní knihovny České republiky. Ta však dopadla neslavně; přestože mezinárodní porota vybrala vítězný projekt architekta Jana Kaplického, tento nebyl nikdy postaven a na místě původně určeném literatuře se dále otáčejí tramvaje. 

3 Hanavský pavilon

 Stavba s výhledem na řeku je v podstatě trojrozměrnou reklamou. Vznikla v Komárovských železárnách při příležitosti České zemské jubilejní výstavy konané roku 1891 v Praze. Slévárny patřily Jeho jasnosti Viléma hraběte z Hanavy, který tímto krokem chtěl propagovat jejich výrobky. Na svou dobu šlo o skutečně unikátní stavbu; za povšimnutí stojí velké množství ozdobných ornamentů, zábradlíček i korouhviček, přičemž vše je vyrobeno z komárovské litiny. Množství kovu doplňuje i tehdy neobvyklé použití betonu a velkých zasklených ploch.

            Pavilon si odsloužil své na Jubilejní zemské výstavě a ještě před jejím koncem byl hrabětem věnován městu Praze. Chvíli se uvažovalo, co s ním, málem byl přestěhován z Výstaviště jen do Stromovky, nakonec však bylo rozhodnuto, že bude umístěn nahoru na Letnou, aby poskytoval přístřeší a pohoštění Pražanům v případě horších povětrnostních podmínek. Když tedy byla výstava skončena, pavilon byl rozmontován a převezen na své nynější místo; tehdy ještě spadal pod Hradčany, dnes však už náleží Praze 7. V roce 1967 prošel velkou rekonstrukcí, při které byl do šroubku rozebrán, poškozené díly byla nahrazeny kopiemi a poté opět smontován dohromady. 

4 Výhled na Staré město

 Z tohoto bodu je možno se zahledět přímo na střechy a ulice Josefova, pražské čtvrti, jež prošla na konci 19. století asanací a byla prakticky celá znovu vybudována dle moderních měřítek komfortu a hygieny. Původní plány ale sahaly dále: Mikulášská třída (od roku 1926 je známa oficiálně jako Pařížská, za okupace Norimberská) neměla na severní straně končit mostem, ale měla pokračovat dále, a to průkopem či tunelem na Letnou, respektive pod Letnou, směrem do Bubenče. Velkolepé plány průkopu ani tunelu se v tomto místě ovšem dodnes neuskutečnily, neuspěl ani jeden z návrhů na zástavbu Letenské pláně a nebyla zde vztyčena ani budova parlamentu, o níž se dlouho uvažovalo. Něco se však přece postavit podařilo…

5 Pomník Josifa Vissarionoviče Stalina

 Na Prahu se celých sedm let svrchu díval sovětský vůdce Josif Vissarionovič Stalin. První úvahy o stavbě pomníku jeho osobě v Praze se objevily již v září 1946; Stalin měl těsně před 67. narozeninami a plány na pomník již stihly představit Budapešť i Bratislava. Praha se rozhoupala až v roce 70. narozenin sovětského vůdce, když v dubnu vypsala architektonickou soutěž na pomník, který měl být postaven na dosud neurčeném místě na Letné. Když se blížil listopadový „deadline“ pro vstup do soutěže, ukázalo se, že návrhů přišlo docela málo; proto byla soutěž prodloužena až do prosince, kdy musela být narychlo vyhodnocena, aby mohl být Stalin v den svých narozenin zpraven o podobě pražského pomníku.

Vítězem soutěže, kterou podle všeho netoužil nikdo vyhrát, se překvapivě stal sochař Otakar Švec, spojovaný především s dobou první republiky. Chtě nechtě se pustil do budování obrovského pomníku, který byl konečně odhalen v květnu 1955. Slavné chvíle se nedožil ani Stalin, ani Švec; první zemřel přirozenou smrtí, druhý sebevraždou, k níž jej dost možná dohnalo i nesmírné psychické vypětí spojené se stavbou pomníku. Ten přitom neměl dlouhého trvání; měl nad Prahou stát po dlouhá léta, ovšem již rok po jeho slavnostním odhalení byl Nikitou Sergejevičem Chruščovem zkritizován na sjezdu KSSS Stalinův kult osobnosti a podobné projevy sympatií ke Stalinovi se dostaly z módy. Roku 1955 tedy bylo hotovo, o rok později bylo dílo odsouzeno a v roce 1962 bylo sbíjecími kladivy a dynamitem zničeno. Dnes na jeho místě stojí „Stroj času“, metronom od sochaře Vratislava Nováka.

6 Sporty na Letné

 Letnou si dnes povětšinou spojujeme s cirkusy, velkolepými vojenskými přehlídkami a sportovními akcemi. Zápolilo a zápolí se zde ve všemožných disciplínách; známé je působení fotbalových klubů (hrávaly zde postupně teamy SK Slavia Praha, AC Sparta Praha, SK Smíchov nebo DFC Prag), závodili zde na okruhu klusáci a také motocykly Harley-Davidson, své letecké umění tu ještě před první světovou válkou představili letci Jan Kašpar a Adolphe Pégoud, stejně jako se zde s nadšením malých kluků předvádějí členové Českého klubu velocipedistů.

7 Klubovna

 Dalším oblíbeným letenským sportem se ve 20. století stal tenis. Klub LTC Praha byl založen roku 1904 studenty právnické fakulty a po první světové válce dosáhl takového rozkvětu, že jej navštěvovaly i slavné osobnosti (Jan Masaryk, Vlasta Burian či Karel kníže Schwarzenberg), které si mohly zahrát na jednačtyřiceti dvorcích. Korunu té nádheře nasadil architekt Bohumír Kozák, který roku 1926 postavil provizorní klubovnu. Jak už to tak bývá, provizorium vydrželo dodnes a na první pokled by člověka asi ani nenapadlo, že nejde o stavbu trvalou. Dnes je oblíbeným cílem výletníků, kteří zakoupením jakéhokoliv produktu podpoří probíhající rekonstrukční práce.

8 Letenský kolotoč

 Kolotoč stojící na Letné spatřil světlo světa roku 1891, nebyl však postaven zde a nijak nesouvisel s tehdy probíhající Jubilejní zemskou výstavou odehrávající se na Výstavišti v Holešovicích. Karusel, tedy podlahový kolotoč, vyrostl na Královských Vinohradech, odkud se na Letnou přestěhoval až roku 1894, neboť jeho majitel očekával lepší tržby. Nemýlil se, kototoč byl po celou svou kariéru velmi oblíben. Dnes jej navštívit nemůžete, neboť byl na počátku 21. století jeho provoz pro zoufalý technický stav zastaven; ve středu 22. února 2017 však začala rekonstrukce, po níž by se nejstarší dochovaný evropský kolotoč měl znovu roztočit.

 9 Lanová dráha na Letnou

 Nejstarší pražská lanová dráha svezla první pasažéry 31. května 1891, jen několik týdnů před zprovozněním dnes slavnější lanovky petřínské. Ta je nám více známa i díky tomu, že dosud existuje a těší místní i turisty i více než sto let od první jízdy. Lanovka na Letné naopak dojezdila již v roce 1916 a roku 1922 byla oficiálně zrušena. Pokud se ale chtěl člověk bez námahy na Letnou dostat, v letech 1926–1935 mohl užít unikátního způsobu osobní dopravy – ve stopách lanové dráhy tehdy jistý podnikavec provozoval pohyblivé schody, vůbec první v Československu.

 10 Restaurace Praha

 Vycházka po Letenské pláni končí u proslulé restaurace Praha, původně součásti československého komplexu (skládajícího se z výstavního pavilonu a restaurační budovy navržených Zdenkěm Pokorným, Františkem Cubrem a Josefem Hrubým) na EXPO 58 v Bruselu, který byl vyhlášen nejlepším na celé mezinárodní výstavě. Po jejím skončení byly obě budovy rozmontovány a převezeny do hlavního města Československa; výstavní pavilon zakotvil na holešovickém výstavišti, tedy v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, a restaurace Praha byla znovupostavena na místě, odkud byl a stále je krásný výhled na Prahu. Restaurace v dobách fungování byla vysloveně proslulá, bohužel však v 90. letech byla několikrát nevhodně pronajata a na počátku nového tisíciletí jen těsně ušla likvidaci. Dnes ve slavné restauraci místo cinkání příborů zní údery do klávesnic zaměstnanců kanceláří; přestavbou v administrativní budovu se sice část původního kouzla ztratila, ovšem památka tím byla zachráněna a možná by se tak jednou opět mohla stát vyhledávaným místem gastronomů.

mapy

 Autor článku: Daniel Verner

Share Button
Print Friendly, PDF & Email

Zanechte svůj komentář

Jméno
Jméno*
E-mail
E-mail *
Web
Web