Menu

Oldřich Tyl – architekt Veletržního paláce

0
Oldřich Tyl – architekt Veletržního paláce

Oldřich Tyl byl jedním z generace architektů tvořících ve dvacátých a třicátých letech minulého století. Jeho budovy se vyznačují jednoduchostí, elegancí a puristickým vzezřením. V Praze stavěl jak menší rodinné domy, tak mnoho domů činžovních. Definitivně se proslavil jednou z největších funkcionalistických staveb v Evropě – budovou Veletržního paláce v Holešovicích. Na projektu spolupracoval s Bohuslavem Fuchsem.

Oldřich Tyl se narodil v roce 1884 v Ejpovicích. Vystudoval architekturu a pozemní stavitelství na české technice u profesora Josefa Schulze, ale kariéru začal až ve dvacátých letech. Než se mohl plně ponořit do stavění, přichází první světová válka, a Tyl musel narukovat. Po skončení války se stává přední osobností prvorepublikové kulturní scény. Je výrazným architektem, zastáncem vědeckého pojetí funkcionalismu a umí skvěle formulovat své názory. V roce 1920 je zvolen předsedou nově založeného Klubu architektů. Zakrátko okruh kolem tohoto klubu začal vydávat časopis Stavba, jedno z nejdůležitějších periodik svého druhu u nás. Ve Stavbě byly přetiskovány moderní a odvážné projekty progresivních architektů jak z Československa, tak ze zahraničí.

Oldřich Tyl měl ale větší ambice. Spolu s několika dalšími členy Klubu architektů se pouští do komunikace s nejznámějšími architekty v Evropě a usiluje o jejich návštěvu. Záměr se mu povedl, v roce 1924 se pod záštitou klubu konalo několik přednášek o architektuře v Praze a Brně. Přijel samotný duchovní otec funkcionalismu Le Corbusier, spolu s Walterem Gropiem (zakladatelem německé umělecké školy Bauhaus), Adolfem Loosem a architektem Oudem. Přednášky měly u posluchačů nebývalý úspěch. Podobný cyklus besed byl zopakován ještě na konci dvacátých let.

Mezitím se Tyl činil i jako architekt. Navrhuje několik rodinných domů v Dejvicích v jednoduchém puristickém stylu. Přicházejí však i mnohem větší zákázky. Na počátku dvacátých let se na Tyla obrací dámská organizace vedena Alicí Masarykovou a Tyl pro ně navrhuje dvě budovy sloužící jako penziony pro dámy. Jedna z nich se nachází na pražském Žižkově v Kubelíkově ulici, další pak v Žitné ulici, ve středu města.

Kromě toho je autorem několika činžovních domů rozmístěných po celé Praze. V období mezi dvacátými a třicátými lety postavil napřiklad dům v Nezamyslově ulici, který je ještě lehce poznamenám krátkou vlnou druhého kubismu. Zato jeho nájemní domy v Masné ulici, Benediktské a ve Skořepce jsou ji plně ve stylu funkcionalismu. Kromě toho dostával zakázky i z jiných měst – projektoval Občanskou záložnu v Uhříněvsi, či Moravskou banku v Brně. Aby všechny zakázky stíhal založil se svými spolužáky Josefem Mikynou a Milošem Terebou firmu Tekta.

0001604862-praha-architekt-tyl-najemni-obchodni-dum 0001604861-praha-architekt-tyl-najemni-obchodni-dum

Nájemní dům na roku ulic Ne Perštýně a Skořepky na Starém Městě

Tyl byl vynikající architekt se smyslem pro proporce, což je vidět i na jeho realizacích. Rád se procházel po Praze a zkoumal poměry gotických a barokních budov. Bohužel zemřel předčasně, již v roce 1939. Jednou z jeho nejzajímavějších realizací je bezesporu pasáž Černá růže propojující ulice Na Příkopě a Pankou.

Penzion Záchrana

Penzion Záchrana se dodnes nachází na pražském Žižkově. Jednoduchou budovu v záplavě okolního art deca nelze přehlédnout. Budova vystavěná mezi lety 1923 – 1926 byla jednou z prvních puristických staveb v Praze, navíc udivovala svým zaobleným nárožím a nezdobnou utilitární fasádou. V minulosti sloužila k ubytování ženám v těžké životní situaci. Ty na tomto místě nacházely azyl a útočiště. Dnes zde sídlí poliklinika, ordinace a lůžka následné péče. Budova má dodnes původní fasádu a okna, která jsou již ve velmi špatném stavu.

0001604857-praha-architekt-tyl-penzion-zachrana

Sanatorium Záchrana v Kubelíkově ulici na Žižkově

YWCA v Žitné ulici

Za stavbou označovanou zvláštní zkratkou stojí opět ženy. Zadavatelkami jsou členky pražského Obrodného hnutí Československých mladých žen, pokrokové organizace, která v Československu hájila práva žen. Přejí si postavit nové sídlo organizace a obracejí se na stavební firmu Tekta vedenou Oldřichem Tylem. Toto hnutí je odnoží mezinárodní organizace YWCA (Young Woman Christian Association), které vzniká již v roce 1855 v Londýně. V Praze se nachází ještě budova YMCA v ulici na Poříčí, která sloužila mužské větvi hnutí.

0001604855-praha-architekt-tyl-divci-domov-ywca

YWCA v Žitné ulici na Novém Městě

Budova byla navržena v puristickém stylu, fasádu členila dlouhá pásová okna ve střední části a balkonová pole po stranách. Sídlo přesně vyjadřuje ideály hnutí – bylo strohé, funkční a moderní. Stavba vznikala mezi lety 1926-29. Bohužel se již několik let po dostavbě začínají na fasádě objevovat výrazné trhliny a je zjištěno, že betonáž objektu byla provedena nekvalitně. Nakonec se ukázalo, že situace je natolik vážná, že je narušena statika objektu.

V roce 1932 bylo přikročeno k okamžitým stavebním úpravám. Těch se ujal stavební inženýr Karel Skorkovský. Podle jeho projektu byla zpevněna střední fasáda domu vsazením podpůrných svislých prvků. Byl tak změněn původní architektonický ráz fasády s průběžnými okny, která byla nahrazena mnoha menšími okny. Tylova stavební firma měla po tomto projektu velmi pošramocenou pověst a záhy zkrachovala.

Smutný osud měl i Spolek československých mladých žen. Po válce byl zakázán. V budově byla od padesátých let dívčí škola, po revoluci zde byl zřízen finanční úřad, jenž tu sídlí dodnes.

Životní dílo – od vzorkových veletrhů po moderní galerii

Jako třicetiletý architekt je Oldřich Tyl v roce 1924 zúčastňuje velké a prestižní soutěže na stavbu areálu budov určené pro pořádání vzorkových veletrhů. Do té doby se mezinárodní veletrhy se zbožím pořádali na nedalekém výstavišti, budova však nedostačovala. V prvním kole soutěže porota vítěze nevyhlásila, ale zúžila výběrové řízení na tři projekty. Architektům bylo doporučeno je do druhého kola přepracovat vzhledem k přopomínkám. Postoupil Oldřich Tyl, Alois Dryák a Bohuslav Fuchs. Nakonec stavbu realizovalo duo Tyl – Fuchs. Výsledek je jakýmsi průsečíkem obou jejich projektů. Vznikla moderní stavba s dechberoucím interiérem. Jednotlivá patra objektu jsou vedena podél obvodu budovy a uvnitř tak vzniká impozantní atriový prostor.

Palác pražských vzorkových veletrhů se stavěl mezi lety 1925 – 28. Při své druhé pražské návštěvě jej navštívil i architekt Le Corbusier, který později v rozhovoru s teoretikem Karlem Teigem poznamenal onu památkou větu, „o stavbě, která ještě není architekturou“ jež se vzápětí rozkřikl po celé Praze. Corbusier ještě dodal: „Ale blahopřeji Praze a zdejší architektuře, že může realizovat tak grandiózní stavební dílo.“

Nechybělo mnoho a Veletržní palác dnes nemusel stát.V srpnu 1974 budova zcela vyhořela. Dlouho se rozhodovalo, zda ji rekonstruoval či rovnou zbořit. Nakonec byla zvolena první varianta. V roce 1980 bylo rozhodnuto budovu obnovit a využívat ji jako galerii. Dostavby se ujal liberecký Stavoprojekt pod vedení architekta Miroslava Masáka. Renovace trvala až do devadesátých let. První část byla otevřena v roce 1993, druhá o dva roky později. Původně byla expozice pouze ve třech podlažích, do dnešních dní ji nalezneme ve všech pěti. Kromě toho poslední dva roky funguje na střeše objektu letní kino a v přizemí si pro změnu můžete posedět ve stylové kavárně Café Jedna.

Autor článku: Kateřina Racková
Foto: Pražský deník

Share Button
Print Friendly, PDF & Email

Zanechte svůj komentář

Jméno
Jméno*
E-mail
E-mail *
Web
Web