Menu

Ladislav Machoň – architekt automatu Koruna i prvorepublikové benzinky

0
Ladislav Machoň – architekt automatu Koruna i prvorepublikové benzinky

Architekt Ladislav Machoň se řadí k nejsilnější generaci českých tvůrců po bok Pavla Janáka, Jana Kotěru či Josefa Gočára. Těžištěm jeho tvorby se střídavě stávají hlavně Praha a Pardubice. V Pardubicích se v roce 1888 narodil, v Praze později získává zkušenosti a otevírá si svůj ateliér.

Reálku vystudoval v Pardubicích, kde jeho otec působil jako učitel. Poté je již přesouvá na pražskou techniku, kde jej učí Josef Schulz a Josef Fanta. Další jeho studijní cesta je spojena s působením v Kotěrově ateliéru, se kterým spolupracoval na několika projektech a po jeho smrti přebírá stavbu Právnické akademie v Praze (v letech 1923-26) . Jestliže je někdy Kotěra označován za hlavního architekta Hradce Králové, pak bychom stejnou funkcí mohli právem titulovat Ladislava Machoně v případě Pardubic. V nejčinnějších letech své tvorby doslova pendloval mezi Prahou, Pardubicemi a několika dalšími městy.

Tvorba Ladislava Machoně se dá rozdělit do několika období. Kolem desátých let dvacátého století začínal na vlně kubistické architektury. Bohužel žádná jeho stavba z tohoto období se nedochovala. Velmi zajímavě řešený byl jeho projekt továrny Mimosa na Žižkově s lehce naznačeným kubistickým tvaroslovým, nebo provizorní filmové ateliéry AB v pražských Nuslích.

Od roku 1910 Ladislav Machoň hojně cestoval. Projel velkou část Evropy, včetně Německa, Belgie, Nizozemí, Anglie, Dalmácie, Jugoslávie atd. Nějaký čas pobyl i v USA. Všude čerpal inspiraci pro svou tvorbu, zaujala ho zejména holandská a anglická architektura.

Tak jako u mnoha ostatních i jeho kariéra za první světové války stagnovala. V roce 1917 se ale rozhodl si otevřit vlastní ateliér. Ten sídlil v monumentálním paláci Koruna na Václavském náměstí, přimo na vrcholu ve věži. S Korunou je Machoň profesně spojen více než by se na první pohled zdálo, byl to právě on, kdo ve třicátých letech přestavěl interiéry na legendární bufet automat Koruna.

Ve dvacátých letech řeší Machoň souběžně několik projektů. Jeho styl se nese ve strohém art decovém duchu, občas se přikloní i ke klasicizujícímu pojetí. Stejně jako u jeho souputníků i jeho tvorba se časem přesune do ryze funkcionalistické roviny. V Praze staví několik rodiných domů, mezi nimiž je dnes neslavnější vila bratří Čapků na Vinohradech, či vila sochaře Otakara Španiela na Ořechovce. Rovněž se zabývá teoretickou činností, pracuje na půdorysu ideálního rodinného i činžovního domu, navrhuje regulační plány. Na konci dvacátých let se stává členem pražské regulační komise a jak bylo v té době obvyklé, je členem několika spolků a redakcí architektonických periodik.

Z jeho pardubických prací je nutné zmínit obchodní pasáž z roku 1924 se zaoblenou skleněnou průchozí dvoranou, která se také nazývá „Machoňova“. Dlouho byla ve špatném stavu, ale nedávno byla naštěstí rekonstruována. Ve stejném době je v Pardubicích podle jeho návrhu postavena budova reálné školy, dnes zde sídlí Průmyslová škola elektrotechnická. A o něco později, ve třicátých letech zde staví ještě budovu Okresního soudu a navazujích úřadů.

Vraťme se ale do Prahy. Po vilách umělců se Machoň věnuje návrhům činžovních domů, Dva z nich se nacházejí na Korunní ulici (111, 113). V tomto případě se jedná o styl geometrického art deca. Kromě toho dostává Machoň velmi zajímavou zakázku na úpravu letního refektáře Klementina na všeobecnou studovny, které se s radostí ujímá. Prostory dnešní národní knihovny upravuje ještě jednou i ve třicátých letech. Z vnějšího pohledu se jedná o poměrně nenápadnou stavbu, Machoň se zde přiklání ke klasicistnímu pojetí, které nerušivě doplňuje původní raně barokní hmotu objektu.

Jedním z jeho největších pražských objektů je poštovní budova na dnešní ulici Milady Horákové, na svou dobu již typicky ve funkcionalistickém stylu. Od třicátých let také na některých stavbách spolupracuje se svou manželkou architektkou Augustou Müllerovou Machoňovou. Spolu v roce 1940 navrhují výstavní pavilon pro expozici Za novou architekturu který se nacházel v zadním traktu budovy Umeleckoprůmyslového muzea v Praze.

Za svého života Machoň realizoval i několik zahraničních zakázek. V roce 1926 realizoval art decový pavilon Československa na Expu ve Filadelfii, v roce 1938 replikuje úspěšnou architektonickou koncepci jídelního automatu Koruna v Londýně na Regent Street a mezi lety 1934-37 upravuje kapli kostela v Naardenu, kde je pohřen Jan Amos Komenský.

V roce 1948 je jeho atelier uzavřen, a ačkoliv byl Ladislav Machoň jeden z aktivních účastníků protifašistického odboje, je v padesátých uvězněn. V šedesátých letech je sice nakonec rehabilitován, ale to nic nemění na skutečnosti, že za minulého režimu již žádnou stavbu nevytvořil. Tento velký architekt zemřel v roce 1973, pohřben je v rodných Pardubicích.

Dvojdům bratří Čapků

Jednou z nejznámějších pražských staveb je dvojdům Čapkových na Vinohradech. Jedná se o poměrně nenápadnou stavbu s náznaky art deca. Dům v malebném prostředí je opatřen nižší valbovou střechou, pro potěchu bratří k němu také náležela středně velká zahrada, kterou oba dva s radostí opečovávali. Jejich byty měli stejné dispozice, pouze zrcadlově obrácené. Karel Čapek po nějakou dobu svou polovinu sdílel s ovdovělým tatínkem. Při zařizování interiérů také pamatoval na tradiční schůzky Pátečníků a tak byt vybavil několika pohovkami odkládacími stolky na nápoje. Josef si ve štítě domu zřídil malířský ateliér. Bratři Čapkovi bohužel nepřežili druhou světovou válku. Karel zemřel v roce 1938, Josef byl odvlečen do koncentračního tábora a umírá v roce 1945.

Automat Koruna

Na počátku třicátých let Ladislav Machoň nově upravuje přízemní interiér paláce Koruna tak, aby zde mohl být zřízen moderní bufet. Přestavba vycházela z jednoduché koncepce, že čím dál méně lidí má čas na dlouhé obědy a večeře a právě zde by měli být obslouženi co nejrychleji. Jednalo se o jedno z prvních takových „bister“ svého druhu. Nabídka Koruny byla opravdu rozsáhlá a automat Koruna se brzy stává velice oblíbený mezi Pražany. Nespornou výhodou byla i dlouhá otevírací doba, od brzkých ranních hodin až do pozdních večerních a také přiměřené ceny pokrmů. Machoň zde spolupracoval s vynikajícím grafikem Ladislavem Sutnarem, který pro automat Koruna navrhl původní logo. To bylo vyvedeno jako neon hned na několika místech.

Screenshot 2017-11-08 08.28.51

Benzínová stanice Sphinx

S rozvojem automobilismu za první republiky vzniká početná síť čerpacích benzínových stanic ve větších a velkých městech. Praha není výjimkou. Za vůbec první čerpací stanicí u nás stáli bratři Zikmundové, kteří ji v roce 1920 postavili na Náměstí Republiky v Praze. Od té doby jich vzniklo za pouhých pár let několik stovek. Provozovalo je hned několik firem, tuzemské i zahraniční. Na dnešním Zličíně můžeme dodnes nalést pozůstatky malé čerpací stanice, dnes již notně zchátralé, kterou navrhl právě Machoň. Byla pro pobočku zahraniční firmy Vacuum Oil Company a označena byla názvem dceřinné společnosti – Sphinx.

Screenshot 2017-11-08 08.28.44

 

Autor článku: Kateřina Racková
Foto: Pražský deník

 

Share Button
Print Friendly, PDF & Email

Zanechte svůj komentář

Jméno
Jméno*
E-mail
E-mail *
Web
Web