Menu

Jan Kotěra – ikona české architektury

0
Jan Kotěra – ikona české architektury

Někteří architekti za svého života vytvoři jen několik málo děl. A pak jsou taci, kteří jdou od zakázky k zakázce a tvoří i několik projektů současně snad po celý život. Mezi ně patřil i Jan Kotěra. Za svého života vyhotovil stovky skic, návrhů a náčrtů budov, z čehož velké množství bylo realizováno. Jeho tvorba je neobvykle pestrá. V počátcích své kariéry mu byly zadávány spíše menší projekty jako přestavby, několik rodinných hrobek či soukromé vily. Později přibývají velké budovy jako jsou hotely, pojišťovny, výstavní pavilony, banky či školní budovy. Kromě toho byl činným ve spolku Mánes a rovněž také v okruhu kolem časopisů Volné směry, kam přispíval.

Celý příběh začíná v roce 1871 v Brně, kde se narodil. Ke kariéře slavného architekta mu do jisté míry dopomohla náhoda. Ve chvíli, kdy začal skicoval první domky, si jeho nadprůměrného talentu všimli dva osvícení mecenáši. Byli jimi pan Josef F. Freyen – majitel projekční kanceláře a Jan Nepomuk Mladota baron ze Solopysk. Díky nim se mohl v roce 1894 Jan Kotěra přihlásit na studia do Vídně. Právě tento rok na vídeňskou akademii nastoupil do funkce profesora Josef Wagner, který Kotěru a jeho generaci značně ovlivnil.

Wagner si byl dobře vědom měnících se společenských zvyklostí i modernizace všech odvětví. Byl přesvědčen, že by se nová architektura měla těmto změnám přizpůsobit. Nestačí již jen přemýšlet nad dekorativními a půdorysnými funkcemi, ale také nad vývojem nových kontrukcí a stavbou samotnou. Právě tím značně ovlivnil své žáky. Již na škole získává Kotěra několik cen, mimo jiné Římskou cenu, v rámci níž pobyl několik měsíců v Mekce architektury – Římě. Kotěra všeobecně za svého života hodně cestoval a čerpal inspiraci z okolního prostředí. Podnikl několik cest po Evropě a podíval se i do Ameriky.

Secesní období

Po studiích se Kotěra přesouvá z Vídně do Prahy, kde tušil větší možnost uplatnění. Zde na počátku dvacátého století vstupuje do spolku Mánes, který  sdružoval umělce a architekty. Jeho rané práce odráží vliv secese a částečně se nesou ve znamení lidové tvorby. Nejvýmluvnějším přikladem z tohoto období je patrně lidově laděná Trmalova vila ve Strašnicích s vysokou anglickou halou v interiéru. Postupně se jeho styl zjednodušuje, ustupuje dekorace a Kotěra se více soustřeďuje na konstrukci a prostor.

V secesním duchu byla postavena i jeho první pražská zakázka – Peterkův dům na Václavském náměstí, Nachází se ve spodní části náměstí a stavba se vyznačuje neobvykle uzoučkým průčelím. Dnes se jedná o jeden z nejkrásnějších secesních domů, ale v roce 1899, kdy byl dostavěn, přiliš kladně přijat nebyl. Kritici namítali, že jeho styl málo reflektuje genia loci místa a že by dům mohl stát v jakékoliv evropské metropoli. Postupně se jeho styl vytříbil do té míry, že byl rozpoznatelný již na první pohled. I přesto, že mnozí kritici měli proti Kotěrovi stále námitky, stavebníků a zájemců o jeho projekty přibývalo geometrickou řadou. Od této chvíle se Kotěra v navrhování prakticky nezastavil.

Praha Kotěra architekt

Praha Kotěra architekt

Výstavní pavilon pro Auguste Rodina v Praze

V roce 1902 spolek Mánes svěřuje Kotěrovi zakázku na provizorní výstavní pavilon. Vybráno bylo místo pod Kinského zahradou, kousek od Petřína. Pavilon měl sloužit pro expozici slavného francouzského sochaře Auguste Rodina, který přislíbil, že uspořádá samostatnou výstavu právě v naší metropoli. Pro spolek Mánes to byl nevídaný úspěch, jednalo se o jednu z největších výstav v naší historii. Tomu také musel pavilon odpovídal. Kotěra se inspiroval rakouskými secesionisty, zejména pavilonem pro vídeňskou výstavu od J. M. Olbricha a navrhl dřevěnou stavbu s dvěmi výraznými pylony v průčelí, mezi které umístil monumentální vstup. Vše doplnil umírněnou secesní dekorací. Stavba byla všeobecně velice dobře přijata, stejně tak jako sama výstava. Auguste Rodin dokonce v jednom ze svým dopisů ocenil vysokou kvalitu pavilonu.

Podobné půdorysné i tvarové řešení pak Kotěra zopakoval o pouhé dva roky později, když byl pověřen návrhem rakouského pavilonu na Světovou výstavu do Saint Louis. Dnes již neexistuje ani jedna z budov. Výstavní siň v Saint Louis byla po skončení expozice demontována. Pražský pavilon sloužil výstavám až do roku 1917, poté v něm nakrátko byly zbudovány filmové laboratoře, načež vzápětí shořel.

Nástup moderního stylu

Moderní styl v naší architektuře se někdy právem též nazývá „kotěrovská moderna“. Kotěra byl totiž jeden z prvních, kteří se nebáli budovy oprostit od dekorativních štuků a cingrlátek. Ke zjednodušení budov dozajista přispělo i jeho angažmá ve službách města Hradce Králové.

Jako mladého architekta si jej vyhlídl tehdejší starosta Ulrich a kolem roku 1903 mu svěřil několik městských staveb. Zpočátku se jednalo o přistavby a rozšíření stavajících objektů, postupně se ale Kotěra stává jedním z hlavních stavitelů moderně se rozrůstajícího města. Po budově Okresního domu z let 1903-04, získává i zakázku na městské muzeum. Původně navrhovanou podobu musel několikrát zjednodušit, neboť na jeho počáteční projekt město nemělo dost peněz. Kotěra tak ponechal účelnost budovy a zaměřil se na zjednodušení formy. Fasádu nového muzea nechal téměž bezozdobnou, pouze ji rytmizoval za pomoci cihlových pasů. Tento nový styl se pro něj zakrátko stal synonymem.

Kolem roku 1910 v Praze Kotěra postavil v jednoduché cihlové formě hned několik přelomových budov, kterými se zapsal do historie architektury. Jeden z prvních domů, s fasádou rytmizovanou pouze cihlami, je Laichterův dům na Vinohradech. Stavebníkovi sloužil jak pro potřeby jeho rodiny, tak též jeho podniku. V přízemí se totiž nacházelo Laichterovo proslulé nakladatelství (dnes zde sídlí nakladatelství Paseka). V podobným formách je i budova Mozartea, kterou nalezneme v Jungmannově ulici a rovněž Kotěrova vlastní vila s ateliérem. Jako své sídlo si zvolil Královské Vinohrady, kde se v té době čile stavělo. V Hradešínské ulici bydlel se svou manželkou a synkem. Na fasádě vlastní vily použil kromě cihel i škrabanou omítku.

V té době jako vážený architekt staví v mnoha dalších českých městech, ale také v rakouské Vídni, či Sarajevu. V roce 1910 je jmenován profesorem nově vznikající architektonické školy na Akademii výtvarných umění v Praze, pro niž ve dvacátách letech navrhuje novou budovu.

Je to jedna z jeho posledních. Jan Kotěra umírá již vě věku padesáti dvou let v roce 1923. Bohužel některé navržené stavby se mu již spatřit nepodařilo.

Velmi důležitá pro něj byla stavba nové budovy pražské Právnické fakulty, na jejíž plánech pracoval již od roku 1907 a strávil jí značnou část života. Kvůli první světové válce byl projekt odložen, později ve dvacátých letech bylo třeba nárvh přepracovat pro aktuální potřeby. Konečné rozhodnutí o výstavbě padlo v roce 1923, právě když Kotěra umírá. Jeho životní projekt po něm dokončil jeho žák a kolega Ladislav Machoň. V Hradci Králové za Kotěru pomyslnou štafetu v rozvoji města přebírá jiný jeho slavný žák – Josef Gočár. Kotěra by jistě byl spokojen. Kromě přelomových staveb, které zde zanechal, se mu podařilo ovlivnit několik dalších generací architektů a pro mnohé z nich se stal nefalšovaným vzorem.

Praha Kotěra architekt

Autor článku: Kateřina Racková
Foto: Pražský deník

Share Button
Print Friendly, PDF & Email

Zanechte svůj komentář

Jméno
Jméno*
E-mail
E-mail *
Web
Web