Menu

Evžen Linhart – architekt čistých forem

0
Evžen Linhart – architekt čistých forem

Evžen Linhart patřil k výrazným prvorepublikovým architektům. Jeho tvorba spadá především do období dvacátých a třicátých let. I přesto, že se aktivně zapojoval do řady architektonických soutěží a činně prezentoval své návrhy nejen mezi odborným publikem, ale hlavně mezi zadavateli, nakonec realizoval pouhý zlomek navržených staveb. I těch několik málo budov však stačilo, aby velkým dílem ovlivnil vývoj naší meziválečné architektury. Již v době svých studií na ČVUT se stal hybatelem a propagátorem puristické a funkcionalistické architektury u nás.

Linhartovým profesorem byl Antonín Engel, nutno ale říci, že se jejich názory na budoucí vývoj architektury příliš neslučovaly. Engel ve své tvorbě vycházel z historizujícího pojetí, zatímco mladý okruh budoucích architektů v němž se Linhart pohyboval, tíhl k myšlence zjednodušení architektury a oproštění na co nejzákladnější formy. Už jako mladý student na sebe Linhart upozorňoval návrhy svých projektů, které vycházely v dobových časopisech. Na svou dobu byly neobvykle strohé, funkční a účelné, přitom ale nepostrádaly eleganci.

Počátkem dvacátých let dvacátého století rezonuje v tvorbě Evžena Linharta vliv francouzského architekta Le Corbusiera a jeho ideí. Nebyl sám, koho tento architekt ovlivnil. Le Corbusier v roce 1925 zformuloval manifest Pět bodů moderní architektury, který se stal de facto východiskem funkcionalistického hnutí v celé Evropě. V té době také Linhart se svými kolegy Karlem Honzíkem, Jaroslavem Fragnerem a Vítem Obrtelem zakládá uskupení Puristická čtyřka. Právě architekti tohoto hnutí velkou měrou přispěli k šíření puristického stylu u nás. Neúnavně se zúčastňují soutěží, nezaostávají ani v publikační činnosti. Postupně se stávají členy dalších podobně smýšlejících spolků a jejich vliv zřetelně roste. Přispívají do dobových časopisů a jsou v kontaktu i s podobně uvažujícími kolegy v zahraniči, především s členy německé školy Bauhaus. Evžen Linhart se v roce 1923 spolu s dalšími českými architekty a umělci dokonce aktivně podílel na výstavě Bauhausu ve Výmaru.

Ve dvacátých letech Linhart realizuje několik přelomových projektů. Zejména se jedná o jeho unikátní vlastní vilu, ale také o bytové domy na Žižkově a v Hostivaři, které patří k jeho největším projektům vůbec. Je autorem moderní budovy gymnázia na Evropské ulici a podílel se i na stavbě Osady Baba, kde projektuje spolu s A. Heythumem vilu s dvěmi byty pro tehdejšího redaktora Československého rozhlasu Eduarda Lisého. Životní projekt ale realizuje až po druhé světové válce.

7238183-Praha_Po_stop†ch_architekta_Linharta-_DÖm_Lisž_v_Osadō_Baba

Linhart se podílel i na stavbě Osady Baba, kde projektuje spolu s A. Heythumem vilu s dvěmi byty pro tehdejšího redaktora Československého rozhlasu Eduarda Lisého.

V roce 1947 s kolegou Hilským vyhrávají architektonickou soutěž na kolektivní dům v Litvínově, který dodnes patří k těm největším na našem území. Obrovská stavba vzniká následujících deset let. Dostavěna byla až v roce 1958.

Vlastní vila na Hanspaulce

Ve dvacátých letech se nadějný architekt seznamuje se svou budoucí manželkou Emou. Mladý pár se brzy rozhodne pořídit si vlastní bydlení v moderním stylu a brzy nato si zakoupí nárožní parcelu v ulici Na Viničních horách, v tehdy se rozvíjející hanspaulské čtvrti. Stejně rychle vzniká i projekt vily. Již v roce 1926 je publikován ve sborníku Fronta, jen o rok později začíná samotná stavba. Vlastní vila Evžena Linharta ve své době mezi odbornou veřejností vzbudila nebývalý ohlas a dokonce bývá označována za vůbec první funkcionalistickou vilu v Praze.

7238178-Praha_Po_stop†ch_architekta_Linharta-_jeho_vila_na_Viniün°ch_hor†ch_46_(Hanspaulka)

V přízemní části domu se nacházela malá kuchyň, obývací místnost a jídelna, jež byla součástí otevřeného prostoru. Architekt zde použil zajímavé řešení. Jídelnu, na rozdíl od hlavního prostoru, vyvýšil zhruba o metr a s obývacím pokojem ji propojil rampou u stěny. Vznikají tak dva prostory, které můžu být využívány nezávisle na sobě, ale přitom spolu komunikují. Toto architektonické řešení s oblibou použil architekt Loos v pražské Müllerově vile. Ta byla ale postavena až o několik let později. Linhart se tedy pravděpodobně opět inspiroval prací Le Corbusiera. Podobné řešení se totiž objevuje v jeho vilách již v první polovině dvacátých let. Ve spodním patře vily dále nalezneme také autorův ateliér, v horním patře se nacházely ložnice manželů.

Vila byla dokončena v roce 1929. Bohužel v průběhu stavby došlo k velkému navýšení nákladů. Manželé tak byli nuceni svou vysněnou vilu nejprve dva roky pronajímat, aby se alespoň částečně zbavili finanční zátěže. Teprve poté se sem mohla rodina nastěhovat.

7238180-Praha_Po_stop†ch_architekta_Linharta-_jeho_vila_na_Viniün°ch_hor†ch_46_(Hanspaulka)

Gymnázium Edvarda Beneše na Evropské třídě

Gymnázium na dnešní Evropské třidě vzniká mezi lety 1937–1938 jako jedna z moderních a pokrokových školních budov. Je zde sice patrná částečná inspirace o něco dřívějšími Francouzskými školami od architekta Jana Gillara, které se nacházejí nedaleko, ale přesto zde Linhart dospěl k samostatnému čistému projevu.

7238186-Praha_Po_stop†ch_architekta_Linharta-_Gymn†zium_na_Evropskā_ul._(dż°ve_Gymn†zium_Edvarda_BeneÁe)

Jako hlavní cíl si Linhart vytyčil navrhnout co nejpříjemnější prostředí pro výuku studentů s dostatkem denního světla v učebnách, ale také na chodbách a ve společných prostorách školy. Dbal rovněž na velikost jednotlivých učeben či řešení tělocvičen, tak aby žáci měli potřebný komfort. Tomu přizpůsobil i rozměry okenních otvorů vzhledem ke světovým stranám. Součástí oken byly i dřevěné elektrické rolety, které v případě příliš ostrého slunce mohly jeho intenzitu značně regulovat. Ty se ale bohužel nedochovaly, stejně tak časem zanikla i astronomická observatoř, která byla součástí střešní terasy. Budova dodnes slouží svému účelu, dnes se zde kromě gymnázia nachází ještě střední a vyšší odborná škola pedagogická.

Život a dílo

Evžen Linhart byl výrazný architekt i přesto, že velká většina jeho prací realizována nebyla. Jeho názory a architektonické směřování z něj ale činily jednu z vůdčích osobností meziválečné moderní architetury. Zajímalo ho hlavně puristicko – funkcionalistické pojetí staveb. Tvořil i mimo Prahu. V Písku realizoval rodinný dům pro Václava Šlechtu, v Táboře je autorem moderního krematoria. Posledním jeho projektem je kolektivní dům v Litvínově. Dostavby svého největšího projektu se již bohužel nedožil. Zemřel v pouhých padesáti jedna letech v roce 1949.

Autor článku: Kateřina Racková
Foto: Pražský deník

Share Button
Print Friendly, PDF & Email

Zanechte svůj komentář

Jméno
Jméno*
E-mail
E-mail *
Web
Web