Menu

Adolf Loos – vynikající architekt a světoobčan

0
Adolf Loos – vynikající architekt a světoobčan

Adolf Loos se sice narodil v Brně, a ke konci života pobíral čestný důchod od prezidenta Masaryka, rozhodně se o něm ale nedá mluvit pouze jako o československém architektovi. Naopak, sám sebe označoval jako světoobčana a především Evropana. Tomu odpovídá i jeho tvorba.

Narodil se v roce 1870 v rodině kameníka. Už jako malý velmi rád navštěvoval dílnu svého otce a pozoroval ho při práci. Tato bezprostřední zkušenost jej do budoucna velmi ovlivnila. V většině svých budoucích interiérů používá vzácné druhy kamene a další ušlechtilé materiály. Otec bohužel zemřel když bylo Adolfovi deset let. Dětství po boku přísné matky a jeho dvou mladších sester pro něj šťastné nebylo a nevzpomínal na něj rád. Postupně studoval na několika školách a nakonec úspěšně složil maturitu. Matka si představovala, že na prahu dospělosti převezme rodinnou kamenickou firmu, ale Loos nemohl v tíživém prostředí vydržet.

Mezníkem se stává období, kdy si musel odsloužit rok povinné vojenské služby. Poté se již nevrátil do rodinného domu, ale putoval na zkušenou ke svým přibuzným do Filadelfie. Živil se jako pomocný dělník na stavbách, umýval po večerech nádobí a sbíral zkušenosti. Setkání s americkým životním stylem, návštěvy muzeí, galerií a divadel způsobily, že si naplno uvědomil svou touhu stát se architektem. Po třech letech se vrací zpět do Evropy a nastupuje na drážďanskou školu architektury, kde však vydrží pouze jeden rok. V té době ale již o sobě dává vědět. Publikuje zajímavé statě o architektuře a stavění, které mu otevřely dveře k prvním zakázkám ve Vídni.

V roce 1899 navrhuje interiér Café Museum na roku ulic Operngasse a Friedrichstrase, který způsobil značný rozruch. Loos se zcela oprostil od tehdejších vlivů vídeňské secese a jeho interiér je na svou dobu takřka bezozdobný. Stěny jsou pojednány barevně, nábytek je z mahagonového dřeva a židle jsou natřeny na červeno. Výsledek byl tak progresívní, že se ihned pro kavárnu ujala přezdívka „Café Nihilismus“.

I další Loosovy projekty jsou na svou dobu zcela radikální. Nutno říci, že tím si zajišťuje skvělou reklamu a ve vídeňských kuloárech se o něm často mluví. Má početný zástup kritiků, kteří mu nemohou přijít na jméno, stejně jako obdivovatelů, kteří se stanou jeho budoucí klientelou. Prožívá šťastné období. V roce 1902 si bere svou první ženu Linu a zařizuje si vlastní dům s proslulou ložnicí s bílými kožešinami na podlaze a závěsy kolem celého prostoru. Manželství však vydrželo pouze tři roky.

Následuje několik zakázek na přestavbu bytových interiérů, vil, kaváren a barů. V roce 1908 vydává přelomový manifest svých ideí: „Ornament je zločin“, kde se staví proti měšťáctví, zdobnosti a nevkusu. Touto prací zcela rozvířil tehdejší společnost. Netrvá dlouho a Loos na sebe strhne pozornost znovu. V roce 1911 je totiž slavnostně odhalen dům na Michalském náměstí ve Vídni, který okamžitě způsobil pozdvižení. Nárožní stavba má jednoduchou hladkou fasádu, rytmizovanou strohými okny s důrazem na výrazný vstupní parter se čtveřicí sloupů. Mnohými občany je stavba označena za ohyzdnou a urážlivou. Událost je o to zásadnější, že nový obchodní dům firmy Goldman a Salatch se nachází přímo naproti Hofburgu. Vídenští to chápou jako pošpinění historického prostoru a téměř osobní urážku. Pro Loose je to ovšem opět výborná reklama.

Realizuje několik dalších domů ve Vídni a dolním Rakousku a počátkem dvacátých let cestuje ještě mezi Paříží, kde se seznamuje s tamním uměleckým prostředím malířů, spisovatelů, umělců a kaváren. Zde žije se svou druhou ženou, umělkyní Elsie Altmann. V roce 1926 navrhuje dům Tristana Tzary, o rok později předává svůj návrh černo-bíle pruhovaneho domu i tanečnici Josephině Bakerové. Ten nakonec realizován nebyl. Ke konci dvacátých let se Loos znovu rozvádí a zakázky ho zavádějí do Československa. Tvoří hned několik interiéru pro plzeňskou komunitu bohatých židovských obchodníků a průmyslníků a také jeho slavné pražské realizace – Műllerovu vilu ve Střešovicích a později i její menší dvojče – Winternitzovu vilu na Smíchově. Na obou z nich spolupracuje s architektem Karlem Lhotou. U Winternitzovi vily je Lhota dokonce většinovým autorem, neboť Loos už je v té době nemocen a mnoho času tráví v sanatoriích.

Winternitzova vila na Smíchově

Winternitzova vila na Smíchově

Koncem dvacátých let je Loos už sice v poměrně vysokém věku, ale uzavírá třetí manželství s o třicet pět let mladší Claire Beckovou. S ní se seznámil právě v Plzni, Claire byla dcerou jednoho z jeho klientů. Její rodiče sice proti nevyváženému sňatku protestovali, Claire a Adolf se ale nakonec stejně vzali. Manželství opět nemělo dlouhého trvání. Loos v té době navíc téměř neslyšel. Mladá Claire se mu snažila být oporou, ale po třech letech se sňatek rozpadl. Velký Adolf Loos zakrátko umírá v sanatoriu Kalksburg u Vídně, bylo mu šedesát tři let. Dva roky před smrtí si vlastnoručně navrh svůj pomník – jednoduchý žulový blok. Protože však Claire neměla dostatek financí, pomník byl odhalen až v roce 1956.

Műllerova vila

Vila ve Střešovicích pro pana Műllera byla postavena mezi lety 1928-30. Stavba byla od počátku výzvou, pozemek se nacházel ve svažitém terénu a navíc pražský magistrát nechtěl stavebníkovi povolit jednoduchou puristickou fasádu s plochou střechou. Nakonec se ale vše podařilo prosadit v původní podobě a vzniklo tak fascinující dílo, kde je kladen důraz i na interiér domu.

Ten Loos řeší za pomoci Raumplanu. Jedná se o koncept na sebe navazujících prostor, z čehož každá zaujímá jinou výškovou úroveň. Vzniká tak pozoruhodný obytný prostor s rozsáhlou ústřední halou, na kterou se napojují intimní pokoje rodiny. Celková atmosféra je umocněna použitím luxusních a trvanlivých materiálů: kamene Cippolino, exotických dýh, či orientálních obrazů a doplňků. V obývací hale návštěvníka zaujme ještě jedna věc. Žádná z židlí a křesel se neopakuje. Loos vyznával myšlenku, že každý ze členů domácnosti sem přijde v jiném rozpoložení a takto si může nejlépe vybrat, jaké posezení je mu přijemné. Műllerova vila byla v minulosti zrekonstruována a dnes je přistupná veřejnosti včetně původních interierů.

Obr_03-132 Müllerova vila ve Střešovicích

Interiér Kapsovi vily v Bubenči

Zadavatelem dnes už nedochovaného interieru byl pan Kapsa ze slavné firmy Kapsa a Műller, původem z Plzně. Zde je tedy dobře vidět napojení na plzeňskou komunitu bohatých průmyslníků a podnikatelů. Vlastní vila je od architekta Otakara Novotneho a má fasádu z režného cihlového zdiva. Interiér pocházel z konce dvacátých let a po druhé světové válce postupně devastován, ale na dobových fotografiích vidíme, že plně vycházel z Loosových ideí. Byl osově souměrný, centrem obývacího pokoje byl prostorný cihlový krb, důraz byl dán na ložnici a jídelnu.

Loos, jeho život a ženy

Adolf Loos za svého života prožil čtyři vážné vztahy, z toho třikrát byl ženatý. Zvláště mezi dvěma posledními ženami a jím byl značný věkový rozdíl. Loos byl charismatická osobnost s pevnými názory, dokázal se bravurně pohybovat ve společnosti a již za svého života byl velmi slavný. Mnoha jeho žáky i současníky byl označován za génia. Považoval se za světoobčana a často měnil své působiště. Většinu života prožil ve Vídni, měl ale rovněž rád Paříž a Nice, občas přebýval i v Plzni, kde měl mezi dvacátými a třicátými lety mnoho zakázek. Velmi rád cestoval. Dával přednost vlakům, které považoval za pohodlné a účelné. Jednoduchost zařizení vlakových kupé s ohledem na funkčnost jej inspirovala i při tvorbě interiérů.

Zajímavostí je, že Loos nebyl vystudovaným architektem. Na stavebních projektech často spolupracoval buď s jiným architektem, nebo se svými žáky. Mnoho jeho žáků mu v tvorbě pomáhalo a některé jeho projekty dokončovalo, vždy ale s ohledem na jeho názory. Loos nesnášel provádění technických plánů a výkresů. I přesto všechno je Loos jedním z největších evropských architektů své doby, který ovlivnil nejen své současníky, ale celé generace pokračovatelů. Byl jeden z prvních, kdo začal v interiérech používat jasné barvy v kombinaci s exkluzivními materiály. Některý nábytek navrhoval přimo na míru, nevadilo mu ale používat i již vyrobené kusy.

Byt Voglových v Plzni

Byt Voglových v Plzni

Autor článku: Kateřina Racková
Foto: Pražský deník

Share Button
Print Friendly, PDF & Email

Zanechte svůj komentář

Jméno
Jméno*
E-mail
E-mail *
Web
Web