Menu

Kde vzniklo beuronské umění a čím se vyznačuje

0
Kde vzniklo beuronské umění a čím se vyznačuje

V rámci našich adventních vycházek se podíváme i na Smíchov. Na Smíchově si ukážeme mnohé architektonické zajímavosti a nesmí nám uniknout ani umně skryté dědictví beuronského hnutí.
Podíváme se do kostela Zvěstování Panny Marie na Smíchově, který možná znáte spíše pod názvem kostel svatého Gabriela, jak je většinou označován. Zde si ukážeme unikátní výzdobu na které se podíleli bratři a hlavně sestry benediktinského řádu. Pro tento jedinečný styl se nakonec vžil název Beuronská škola, od místa, kde tato myšlenka původně vznikla. V dnešním článku si poodhalíme roušku tajemství, která obklopuje toto nezvyklé a netradiční umění.

Vše začíná v opatství Beuron v jihozápadním Německu. V sedmdesátých letech devatenáctého století skupinka mnichů kolem bratří Mauruse a Placiduse Wolterů formuje program nového umění, které by mělo sloužit potřebám benediktinského řádu. Vychází z několika inspiračních zdrojů a snaží se dát umění nový rámec. Beuronská škola chápe výsledné umělecké dílo jako kolektivní práci a ne jako odraz umu jednotlivce, jak tomu bylo například v baroku či renesanci. Mniši a sestry k malbám přistupují s maximální pokorou. Pracují na základě předkreslených šablon. Snaží se, aby jejich malby byly společným dílem, proto je nežádoucí jakýkoliv individuální rukopis jednotlivce. Vše je podřízeno konečnému celku. Zastánci tohoto nového směru také tvrdí, že lidstvo se již umělecky zcela vyčerpalo a tak nezbývá než se obrátit do minulosti a znovu se inspirovat historickými styly.

Proto v beuronském umění můžete najít inspiraci starověkým Řeckem, římskými malbami a mozaikami, ale také starověkým egyptským uměním. Z něho přejímá například symboliku barev. Ve Starém Egyptě totiž použití každé jednotlivé barvy mělo svůj význam, například červená byla barvou života, neboť symbolizuje krev, ale také úrodnou červenou půdu kolem delty Nilu, která obyvatele živila. Naopak okrová barva nebyla dobrým znamením. Připomínala barvu vyprahlé pouště a neúrodného písku a tak byla užívána i jako barva smrti. Kromě symboliky barev se také kladl důraz na čísla, což je pro sakrální umění typické. Vzpomeňme si třeba na realizace architekta Santiniho.

Je nutné podotknout, že jádrem beuronské školy jsou jednoznačně malby, v dalším plánu pak ostatní dekorace jako sochy, kované mříže, osvětlení a podobně. Jedná se o celkové umělecké dílo, tématika většinou souvisí se zasvěcením a liturgií jednotlivého kostela či kláštera. Malby beuronské školy se vyznačují svou jednoduchostí a úmyslnou stylizací. Ideově se obrací k jednoduchosti přírody, umná stylizace směřuje diváka k jádru celého výjevu, bez toho, aby byl rušen nepodstatnými detaily. Postavy vycházejí z egyptského kánonu, stejně tak zde nalezneme vyobrazeny klasy a další florální motivy. Celek má působit co nejharmoničtěji. Beuronští umělci se vymezují vůči – v té době – moderním stylům. Tehdy byl v malbě velmi oblíben a vysoce ceněn styl romantistů, který se beuronům zdál příliš naturalistický.

K nám se toto zvláštní umění dostává na konci devatenáctého století. Beuronská kongregace se postupně rozrůstala a rozšiřovala se i do dalších míst mimo domovský klášter. A tak benediktinští mniši přichází koncem devatenáctého století i do Prahy. Zde se nejprve usídlí mužská větev řádu v klášteře v Emauzích. V roce 1888 je pak založen klášter ženské větve, a to právě na Smíchově. Financování velké části objektu se ujala hraběnka Gabriela Sweet Sporcková, zde je tedy patrná jistá symbolika s dnešním neoficiálním názvem kostela. Hraběnka se stavby nakonec bohužel ani nedožila, neviděla tedy o jak velké dílo se zasloužila. Na výzdobě spolupracovali bratři z Emauz se zdejšími řádovými sestrami. Hlavním autorem výtvarné koncepce byl mistr beuronské školy z Německa Peter Desiderius Lenz. Ústředním motivem maleb je postava Krista Pantokratora, který je v interieru doplněn postavami českých zemských patronů a také sochami Panny Marie a archanděla Gabriela. Vyobrazené postavy na zdech mají latinské popisky, takže se návštěvník nesplete v jejich určování. Součástí výzdoby jsou také citáty z Bible. Na výzdobě se podílel také žák Desideria Lenze Jakub Verkade a významnou měrou i Jakob Würge . Výzdoba byla dokončována ještě dlouho po vysvěcení kostela, a to až do roku 1917.




Další vývoj kláštera je neveselý. V roce 1919 jej sestry byly nuceny na nátlak prodat Ministerstvu pošt a telegrafů. Ze smíchovského kláštera se tedy stěhují. Jako svoje nové sídlo si vybírají hrad Bertholdstein v Rakousku, kam převáží také mobiliář ze zdejších prostor. Klášterní budovu poté obývá poštovní úřad, stejně tak je tomu později i po válce. Dlouhodobé špatné zacházení s objektem se na jeho stavu velice podepsalo. Klášterní budova je značně zchátralá a kostel na tom ještě před pár lety nebyl o mnoho lépe. V roce 2000 však vzniká Společnost přátel beuronského umění. Hlavní aktivitou této společnosti je obnova beuronských památek na našem území, ale také popularizace tohoto krásného, netradičního svébytného stylu. Stylu, který ovlivnil další generace takových umělců jako je Josip Plečnik, či vídenští malíři secese. Ne nadarmo bývají beuronští umělci označováni za presecesisty, tedy předchůdce secesního umění.


Před pár lety byla obnovena výmalba smíchovského kostela, z kláštera se odstěhovala pošta a je otázka co bude s bývalou klášterní budovou dál. Stát se ji neúspěšně snaží prodat. Budova je však ve špatném stavu a tak se těžko hledá zájemce. Nezbývá doufat než že se budova dočká opět důstojného využití.

Na závěr je třeba doplnit ještě další beuronské stopy na našem území. V Praze je to kromě kostelu na Smíchově a kaple Sacre Couer tamtéž, ta je ale již odsvěcena a pronajímá se na různé akce, oslavy a svatby. Další obnovený beuronský interiér nalezneme ve výše zmíněných Emauzech a také v Řepích v kostele svaté Rodiny. Mimo Prahu jsou beuronská centra například v Českých Budějovicích, Hradci Králové, Teplicích atd. Kdybychom chtěli ve výčtu pokračovat, museli bychom se podívat ještě na zahraniční realizace.


Pokud máte chuť proniknout hlouběji do tajů beuronského umění, máte jedinečnou možnost v rámci naší nové vycházky. Ukážeme se nejen interiér kostela na Smíchově, ale po prohlídce se projdeme ještě ke kostelu svatého Václava na Smíchově. Cestou si ukážeme další zajímavé architektonické realizace.

Více se dozvíte zde.

Share Button
Print Friendly

Zanechte svůj komentář

Jméno
Jméno*
E-mail
E-mail *
Web
Web