Menu

Vrtbovská zahrada ve hře světel a stínů

0
Vrtbovská zahrada ve hře světel a stínů

S příchodem jarní sezony se Praha otevírá nejen turistům, ale také Pražanům. Koná se spoustu akcí, výstav, ale také velkolepých slavností. Pokud byste se rádi přenesli dále do barokních časů, kdy se konaly opulentní hostiny a bujaré šlechtické zábavy, tou pravou lokalitou je jistě Malá Strana. Zamiřte například do nádherné Vrtbovské zahrady v Karmelitské ulici. Ta je návštěvníkům běžně přístupna, ale dvakrát do roka se navíc otevírá divákům ve večerních hodinách, kdy je patřičně nasvícena.

Jedním z oněch termínů byl právě čtvrteční večer tohoto týdne. Pokud jste tuto slavnost nestihli, nemusíte zoufat, my se k ní dnes vrátíme nejen historicky, ale i na fotografiích. Další termín nás pak čeká na podzim. Můžete tedy nás článek brát jako malou ochutnávku, na co se těšit…




Vrtbovská zahrada vznikla původně jako velice privátní areál sloužící rodu Vrtbů k reprezentaci a okouzlení jiných příslušníků vyšších šlechtických kruhů. Vrtbovci totiž odvozují svůj původ až od Blahoslaveného Hroznaty, zakladatele premonstrátského kláštera v Teplé, který žil na pomezí dvanáctého a třináctého století. Dnes je v denních hodinách areál přístupný široké veřejnosti. A prohlídka zahrady je opravdovým zážitkem i pro návštěvníky, kteří zahradní architektuře jinak příliš neholdují. Vrtbovská zahrada totiž patří k nejkrásnějším barokním zahradám, nejen v Praze.

Sídlo rodu Vrtbů zde vznikalo postupně. Základem obytného komplexu jsou dva renesanční domy, které byli postupně přestavovány a rozšiřovány v souvislosti s několikerým střídáním majitelů. Před Bílou horou palác vlastnil známý Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic. Po jeho neslavném konci si zahradu zakoupil jako konfiskát Sezema z Vrtby. Od této chvíle začíná éra barokních přestaveb a také budování zahrady, která tehdy vznikala na místě starých vinic.

Hlavním iniciátorem vzniku nynější skvostné podoby byl ale až potomek Sezemy – Jan Josef Vrtba. Ten v roce 1720 pověřil slavného barokního architekta Ferdinanda Maxmiliána Kaňku přestavbou palácové části a také úpravy stávající zahrady do poněkud reprezentativnější podoby.

Zahrada se nachází ve svažitém terénu, kde se rozkládala vinice, čehož se architekt rozhodl využít a zahradu situoval do několika úrovní. Docílil tím neobyčejného uměleckého díla, Jan Josef Vrtba musel být výsledkem jistě potěšen. Architekt v zahradě vytvořil neobyčejné množství zákoutí k odpočinku a několik vyhlídek, každou v trochu jiné úrovni. Z vyhlídek se majitel (i my) mohl kochat nejen vlastní zahradou a členitostí pozemku, ale také skvělým výhledem na všudy přítomné architektonické dominanty. Na jedné straně můžeme vidět Pražský hrad, či kostel Svatého Mikuláše, když se podíváte do dáli, dohlédnete až na Staroměstské náměstí, vidět jsou jak věže Týnského chrámu, tak mostecké věže Karlova mostu. Na straně druhé vidíme sousedící kostel Panny Marie Vítězné a svatého Antonína Paduánského a část směřující na Újezd.





Konečný dojem je korunován ještě všudy přítomnou sochařskou dekorací. Na té pracoval sochař Matyáš Bernard Braun. Kromě inspirace starořímskou mytologií zde nalezneme třeba sochu zlobících barokních puttů, jež se tahají za vlasy. Ti jsou umístěni na jednom ze schodištních zábradlí. Další z puttů má zase plné ruce práce s drakem, se kterým svádí lítý souboj v nejníže položené fontánce. Všechny sochy jsou neskutečně dynamické, jak se na vrcholné baroko patří, a příhodně tak dokreslují atmosféru úhledně zastřižených porostů, které zde vytvářejí ornamentální kompozice. Dalším lákadlem je také voliéra, která se nachází hned naproti otevřené Salle terreně, kterou se do zahrady vstupuje.





Z Karmelitské ulice, kde se zahrada a palác nachází je naopak vchod do zahrady poměrně nenápadný. Vstoupit musíte průchodem, poté projdete podél zdi palácové části, až se dostanete k bráně, z které na diváka shlíží mocný Atlas nesoucí břemeno celé zeměkoule obklopen sochami Hojnosti a Bohatství. Brána však již napoví, že jste tu správně. Poté zamíříte právě do Sally terreny, kde se nechte okouzlit freskovou výmalbou dalšího barokního umělce – Václava Vavřince Reinera. A pak už můžete v klidu rozjímat nad ladnými křivkami umně zastřižených stromků, nádhernými altány a další výzdobou, ať už přírodní, či umělci vytvořenou…

A posledním tipem na závěr je: zaměřte se na jeden z malých zahradních altánků. Možná budete překvapeni, jaký umělec zde měl svůj ateliér. O tom ale podrobně zase někdy v budoucnu…


Share Button
Print Friendly, PDF & Email

Zanechte svůj komentář

Jméno
Jméno*
E-mail
E-mail *
Web
Web