Menu

Vily slavných osobností na Babě a Hanspaulce

0
Vily slavných osobností na Babě a Hanspaulce

Praha Neznámá nabízí několik vycházek v rámci nichž si ukazujeme i vily slavných osobností. Pakliže byste si ale chtěli udělat procházku vlastní, nabízíme několik tipů, kam zamířit.

Vila Lídy Baarové a její rodiny na Hanspaulce (Neherovská 8)

Přesouváme na se do třicátých let. První republika vytvořila novou generaci krásných, mladých a talentovaných hereček. Mezi nimi obzvlášť září Lída Baarová. Dokonce natolik, že získává herecké příležitost i u německých filmařů. Její kariéra je na vzestupu, natáčí v Čechách i zahraničí.

Do toho se se svými rodiči Babkovými rozhodne pro stavbu luxusní rezidence na pražské Hanspaulce. Zakupují svažitý pozemek s nádherným výhledem na Pražský hrad pro stavbu dvougenerační vily. Jeden z bytů bude v budoucnu obývat sama Lída Baarová. Druhý – větší, její otec magistrátní úředník Karel Babka s manželkou Ludmilou a Lídinou sestrou Zorkou. Zorka se stejně jako její starší sestra postupně také vydá na dráhu herečky.

O stavební projekt původně požádali architekta Šlapetu. V roce 1937 je dokonce vydáno na projekt i stavební povolení, ale zasáhne již zmíněná náhoda. Paní Babková (podle některých verzí to ovšem byla samotná Lída Baarová) navštíví režiséra Martina Friče v jeho nově postavené rezidenci a přemluví svého manžela, aby jejich novou vilu navrhl Ladislav Žák.

Tak se Žák dostává k další velkolepé zakázce pro pražskou smetánku. V návrhu sice vychází z podoby Fričovy vily, zejména v členění zahradního průčelí, ale v interiérech má již volnou ruku. Musí se sem vejít dvě bytové jednotky. Žák představuje bravurní řešení prostoru. Byty jsou do kubusu vily vestavěny vertikálně, což znamená, že každý byt má k dispozici spodní i vrchní obytné patro, navíc z bytu Baarové se vstupuje na střešní terasu, takzvanou „sluneční lázeň“. Rodina je s projektem velmi spokojena. Vila je dostavěna koncem třicátých let, bohužel ale vlivem dalších okolností rodině štěstí nepřinesla.

Lída Baarová na konci třicátých let prožila milostné vzplanutí s Josefem Goebbelsem, které mělo pro celou rodinu fatální následky. Na intervenci Goebbelsovi manželky až u samotného Hitlera je nejprve Baarové zakázáno natáčet filmy v Německu, po okupaci se zákaz rozšiřuje i na naše území. Baarová je nešťastná, natáčet je její životní vášeň. Ke konci války tak natáčí hlavně v zahraničí, nejvíce v Itálii.

Po válce je zde souzena jako kolaborantka a byť byla obvinění po několika dlouhých měsících stažena, nad rodinou se již nenávratně stahují mračna. První osudová událost přichází, když při jednom z dlouhých a krutých výslechů zemře matka Lídy Baarové na infarkt. Karel Babka se zatím snaží starat se o své dvě dcery, ale bohužel ani jeho zdravotní situace není dobrá. Do rány na noze se mu dostane infekce a vypadá to na dlouho rekonvalescenci, ale na to není čas. Volí okamžité řešení – amputaci, aby mohl být Lídě i Zorce na blízku. Posledním rodinným neštěstím je sebevražda mladé Zorky, kterou kvůli pověsti své sestry vyhodili z Vinohradského divadla. Zorka toto břímě neunesla a ze střechy rodinné vily spáchala skokem sebevraždu. Osud rodiny je zpečetěn.

Karel Babka je po nějaké době nucen svou vilu opustit, do vily se stěhuje jistý armádní generál. Babka se svou druhou ženou dožívá v malé vsi kousek od Jablonce. Lída Baarová odjíždí do zahraničí. Otec a dcera se spolu již nikdy neshledají. Lída Baarová zemřela v roce 2000 v Salzburgu. Vila v Neherovské ulici na pražské Hanspaulce dnes stále stojí jako připomínka smutného osudu jejích majitelů.



Vila Vlasty Buriana na Hanspaulce (Kadeřávkovská 13)

Na Hanspaulce v našem vyprávění ještě chvíli setrváme. V této krásné prvorepublikové čtvrti totiž bydlel král komiků Vlasta Burian.

Vilu si zde nechat postavit již koncem dvacátých let. V té době byla jeho sláva na vrcholu a šel takřka z role do role. Publikum bavil jak svými výstupy, tak desítkami filmů, které natáčel. Byl prostě miláčkem národa a váženou osobností. Jen málokdo v té době však věděl o jeho soukromí. O trápeních a depresích, které ho sužovali. Před diváky byl komikem a skvělým hercem vždy plným energie, v osobním životě s ním ale někdy nebylo lehké vyjít a trpěl i maniodepresivními stavy. Později se jeho kolegové vyjadřovali, že se někdy choval jako náladové dítě.

Snažil se svá trápení překonávat. Ve vile měl dokonce malou soukromou tělocvičnu, aby duševní neduhy mohl zahnat cvičením. Cvičil pravidelně každý den. K tomuto účelu si ještě nechal přímo na pozemku své vily postavit tenisový kurt, což byla tenkrát nevídaná záležitost

Zvlášť ošklivé období v jeho životě přichází po druhé světové válce. Tak jako další jeho kolegové byl nařčen z kolaborace, protože se stýkal s vysoce postavenými Němci. Ti za ním jezdívali až do vily. Jistě, byl králem komiků, Němci si přáli Buriana obsazovat do svých propagandistických filmů, na což on jim ale nikdy nekývl. Vždycky se z toho nějak vymluvil. Co mu ale po válce bylo připomínáno, byl jeho život v luxusu i za války, jeho jízdy automobilem a nestřídmý životní styl.

I když Burianovi kolaborace nikdy prokázána nebyla, na jeho pověsti to zanechalo hluboké šrámy. Jeho prvorepubliková sláva byla tatam. Dokonce se nějaký čas živil jako pomocník v závodní jídelně, kde pracujícím nandával obědy na talíř. A chřadl. Psychicky i tělesně.

V roce 1953 mohl již opět hrát. Začal se objevovat v hereckých estrádách, ale už to nebylo ono. Jako by z Vlasty Buriana zbyl jen stín. Umírá na počátku šedesátých let na zápal plic v klidu svého domova, poblíž své životní lásky Niny.

Pobyt slavného herce je dnes na domě připomínám plaketou z roku 1998: “Zde žil král komiků Vlasta Burian.“ Autorem je sochař Josef Nálepa.


Umělecká kolonie na Babě

Jen kousek ok Hanspaulky se nachází moderní vilová kolonie z počátku třicátých let – osada Baba. Stavěli ji nejlepší architekti své doby jako příklad moderního bydlení. I zde bychom nalezli mnoho stop známých umělců, režisérů, spisovatelů a dalších vlivných osobností své doby. Namátkou se zastavíme u několika vil. Bonusem je i nádherný výhled na Podbabu i protější svahy Tróji.


Vila, kde žil Ladislav Sutnar se svou ženou (Průhledová 2)

Ladislav Sutnar byl vynikajícím českým grafikem, designérem a výtvarníkem s citem pro užité sklo, stejně tak pro reklamní malby. Do vily na Babě se nastěhoval spolu se svou manželkou Iškou.

Drobnou funkcionalistickou vilu na pilotech si nechal Ladislav Sutnar postavit od svého přítele Oldřicha Starého. Nábytek do minimalistického prostoru navrhl Ladislav Žák a byl víceméně vestavěný. Sutnarovi nešlo o nákladné vybavení domu. Vila byla pojata veskrze minimalisticky, Sutnar si trval jen na několika detailech – vybavení pracovny, která sloužila jak ateliér. Zde měl Sutnar pouze pracovní stůl s úložným prostorem a lampou. Dalším přáním stavebníka bylo zřízení fotokomory, ta byla nakonec zřízena ve spodní část objektu. Zde si Sutnar připravoval osobně zvětšeniny produktových fotografií, které rovněž patřily do jeho pracovního portfolia. Kromě řady skvělých propagačních snímků je autorem legendárního čajové servisu, který se koncem dvacátých let vyráběl i sériově, nebo také logotypu Automatu Koruna, který sídlil na roku Václavského náměstí a Na Příkopech.

Manželé ve vile přebývali jen několik let. V roce 1939 Ladislav Sutnar a jeho manželka byly členy výstavního výboru na Světové výstavě Expo v New Yorku, kde spolupracovali s dalšími umělci a architekty na Československém pavilonu. Do průběhu příprav však přichází události okupace a tak byl všem zúčastněným v New Yorku nabídnut politický azyl. Sutnarovi se rozhodli jej využít. Československý pavilon na výstavě tak zůstal poprvé v historii nedokončen. Vila na Babě dnes patří jejich potomkům.




Vila, kde žili manželé Paličkovi (Na Babě 9)

Manželé Paličkovi na Babě obývali krásnou reprezentativní vilu od jediného zahraničního architekta – od Marta Stama. Pan Palička měl stavební firmu, která se přímo podílela na výstavbě této jedinečné kolonie, kromě toho ale například stavěl i vilu pro manžele Babkovi a Lídu Baarovou.

Jeho manželka Emilia byla textilní výtvarnice. Ve své tvorbě se zaměřovala na návrhy gobelínů, koberců, závěsů, ale také krajek. Krajku povýšila z umělecké výšivky na etablovaný interiérový materiál. Mezi její hlavní úspěchy patřila účast na světové výstavě Expo v roce 1925 v Paříži. Zde za své dílo získala dokonce zlatou medaili. Po válce vyučovala generace žáků na Vysoké uměleckoprůmyslové škole, kde vedla právě ateliér krajky. Kromě toho byste se s jejím dílem mohli setkat i v Národním divadle, je autorkou závěsů do prezidentské lóže.




Vila Karla Heraina (Na Babě 3)

V další realizace na Babě od architekta Žáka bydlel známý český historik umění Karel Herain. Karel Herain se osobně znal s prvorepublikovými umělci, včetně například Cyrila Boudy či Emilie Paličkové. O Paličkové se dokonce zmiňoval v dobových sbornících a tisku. Velmi si žen v umění vážil. O naší účasti na Světové výstavě Expo 1925 se vyjídřil velmi pochvalně v několika příspěvcích, kde vyzdvihoval obzvlášť: „Geniální přehlídku světového vkusu“, který byl v Paříži s nonšalancí prezentován.

Mezi lety 1934 – 1938 se stal ředitelem pražského Uměleckoprůmyslového muzea, kde se zaměřoval zejména na propojení diváků s uměleckým průmyslem a užitým uměním. Je také autorem sborníků a monografií několika velkých českých umělců a malířů.

Jeho vila v osadě Baba je poměrně netypická a patří k těm vůbec nejmenším. Z ulice trochu připomíná tvar parníku. Na dvou podlažích vily se kromě ložnic a obytného prostoru rozkládá i několik teras, z čehož ta nejvyšší na střeše poskytovala krásný výhled na pražské panorama.



Vila výtvarníka Cyrila Boudy (Na Ostrohu 46)

Poslední vila, nacházející se v ulici Na Ostrohu byla postavena opět architektem Oldřichem Starým pro grafika a umělce Cyrila Boudu. Ten absolvoval Uměleckoprůmyslovou školu v ateliéru výtvarníka Františka Kysely a studium zakonči lna Akademii výtvarných umění u Maxe Švabinského. Byl tak přímo předurčen k pestrému uměleckému záběru. Zabýval se uměleckými technikami grafiky jak jsou mědiryt, dřevoryt, litografie či lept. Za svůj život vytvořil tisíce grafik, jen malo formátových Ex Libris se nám od Cyrila Boudy zachovalo více než dvěstě padesát.

Kromě toho ilustroval mnoho knih, například Erbenovu Kytici, ale nejkrásnější jsou zejména jeho díla pro děti. Jeho stopy nalezneme po celé Praze. Je autorem vitrážového okna v katedrále svatého Víta, ale jeho práce visí i v ikoně socialistické architektury – v hotelu International v pražských Dejvicích. Sem navrhl nástěnný gobelín zobrazující Prahu, visí ve foyer dodnes. Zajímavostí je, že údajně vznikly dvě varianty, jedna se sochou Stalina na Letné a druhá bez. Ta byla určena pro budovu Národního shromáždění. A ještě jedna věc na závěr dokazuje, jak byly tehdejší umělecké kruhy propojeny. Cyril Bouda se stejně jako Emilie Paličková účastnil Pařížské světové výstavy, a stejně jako ona zde získal ocenění za svou tvorbu.



Pokud se chcete vypravit s námi, máte možnost v rámci vycházek: Baba, Hanspaulka Lídy Baarové a nebo Hanspaulka Vlasty Buriana.
Dozvíte se mnoho dalších informací o těchto zajímavých čtvrtích a jejich zákoutí. Všechny vycházky vede průvodkyně Kateřina Racková a hlásit se můžete jako obvykle zde:

http://www.prahaneznama.cz/akce-a-udalosti/komentovane-vychazky-s-prahou-neznamou/

Share Button
Print Friendly, PDF & Email

Zanechte svůj komentář

Jméno
Jméno*
E-mail
E-mail *
Web
Web