Menu

Večerní procházka pražským hradem

0
Večerní procházka pražským hradem

Hrdě a majestátně se nad řekou tyčí sídlo českých knížat, králů, jedné královny a prezidentů. Každodenně, nezávisle na roční době, je v obležení tisíců turistů ze všech koutů světa. Je tak veliki)ý, že turisté stojící na druhém nádvoří se ptají, kdeže je vlastně ten HRAD. Jiní se znovu a znovu ujišťují, že tady opravdu úřaduje prezident. Nemohou pochopit, že přímo pod okny jeho kanceláře proudí davy zvědavců.

My si pro naši vycházku vybereme čas večerní, kdy turisté znavení celodenním vandrováním Prahou usedají v restauracích nad tradičním českým jídlem. Pražský hrad se vylidní, ponoří se do ticha, na sklonku dne se rozzáří světla a tichá majestátnost Hradu se rozhostí kolem.

Pražský hrad se pyšní hned několika světovými nej… Je zapsán v Guinnessově knize rekordů. Prozradím vám, v jaké kategorii ho tam můžete najít a kolik zhruba měří jeho plocha. Po celých jedenáct století je také nepřetržitě sídlem panovníků. Můžeme ho vnímat i jako učebnici architektury, neboť zde najdeme příklady všech historických architektonických slohů.

Naši vycházku začneme u sochy prvního československého prezidenta T.G.Masaryka.  Tuto nadživotní sochu vytvořili akademičtí sochaři Josef Vajce a Jan Baroš podle původního díla sochaře Otakara Španiela z roku 1931, které je umístěno v Pantheonu Národního muzea v Praze. Socha je vysoká 3 m, váži 555 kg a je dvojnásobnou zvětšeninou původního Španielova modelu. Slavnostního odhalení dne 7.3.2000 se účastnil prezident Václav Havel, americká ministryně zahraničí Madeleine Albrightová a primas český Miroslav kardinál Vlk.

Západní vstup do Hradu byl vždy nejdůležitější. Proto ho chránily hned tři příkopy za sebou. Do Hradu se vstupovalo po mostech. Čestný dvůr vznikl až ta tereziánské přestavby v 18. století. Na vstupní bráně zkusíme odhalit monogram. Najdete tři korunovaná písmena? A určíte, o kterého panovníka se jedná? Na další bráně si přečteme zlatými literami jméno krále, jeho tituly a také rok výstavby. Prý právě touto branou vstoupilo do Čech baroko. Z vnitřního prostoru brány se vchází do reprezentačních prostor na straně jedné (bydlela tu i princezna Diana při své návštěvě Prahy), na druhé straně pak do Plečnikovy sloupové síně a dále do Španělského sálu.

Na čtvrtém nádvoří (spíše se jedná o malý dvorek) uvidíme zahradu v japonském stylu upravenou J.Plečnikem v r. 1930. Název Na Baště upomíná na někdejší středověké opevnění v těchto místech. V průchodu na další nádvoří uvidíme pozůstatky nejstaršího kamenného kostelíka a patrně první kamennou stavbu v Praze. Nechal ho postavit v r. 882-84 první český doložený kníže Bořivoj poté, co přijal křesťanství. Zalistuji v  kronice a přečtu vám, jak nám to ten Dalimil krásně všechno zveršoval.

Na druhém nádvoří si prohlédneme tzv. Lví kašnu, postavenou za Leopolda I. a upřesníme si, které sochy antických bohů na ni můžeme najít. Hned vedle kašny se nachází studna ze 16. století. Víte, jak je hluboká? Povíme si, co tu nechal postavit Rudolf II a proč.  A budeme obdivovat stavitelskou invenci N. Paccassiho, kterého si najala Marie Terezie na přestavbu středověkého hradu.  Na tomto nádvoří najdeme kapli sv. Kříže. Dnes je v ní vystaven svatovítský poklad. Ale víte, k čemu sloužila v minulosti? Nechybí tu ani moderní architektura zastoupená novým portálem, který vede do Kanceláře prezidenta republiky.  Portál je dílem architekta B.Šípka, sochu okřídleného levharta vytvořil sochař M.Gabriel.

Druhé nádvoří

Druhé nádvoří 

Třetí hradní nádvoří je největší a stojí tu katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěch, jak se správně nazývá. Západní průčelí katedrály s dvěma věžemi pochází až z novodobé dostavby z počátku 20. století. Prozradím vám, co je ukryto v krásném rosetovém okně a pak si půjdeme prohlédnout bronzové reliéfy na vstupních dveřích, které jsou tematicky věnovány sv. Vojtěchovi, sv. Václavovi a stavbě katedrály. Reliéfy provedl v letech 1927-29 český sochař a vynikající medailér O.Španiel, o kterém jsme se zmiňovali už u sochy TGM. Vzpomeneme na životní osudy prvního českého biskupa Vojtěcha. Víte, jak to bylo s převezením jeho ostatků, pro které se vypravil Břetislav? Málem jeho výprava skončila fiaskem a do Prahy se vrátili bez Vojtěchových kostí.

Katedrála je třetí stavbou na stejném místě – nejprve zde sv. Václav nechal vystavět románskou rotundu, která byla přestavěna r. 1061 Spytihněvem II. v románskou baziliku a nakonec na stejném místě založil Karel IV. katedrálu. Vlastně nejenom on. Kronikář nám o této slávě nechal následující záznam: „Potom nový pražský arcibiskup, český král Jan a jeho dva synové Karel a Jan a velké množství prelátů a urozených vyšli z Pražského kostela a přišli na místo vykopané a připravené pro nové základy. Do toho výkopu vstoupili čtyři, totiž arcibiskup, král a dva jeho synové, sestoupili na dno a položili s úctou a zbožností, jaká náleží, první kámen pro stavbu nového kostela. Konečně vystoupili z výkopu radujíce se, přičemž sbor zpíval s jásotem Te Deum Laudamus. Tamtéž český král Jan, se souhlasem svých řečených synů dal a daroval pro věčné časy desetinu všech výnosů z urbury Kutné Hory, která měla být vynaložena na stavbu Pražského kostela.“ KolemStarého probošství se přesuneme kjižnímu průčelí s velikou věží a slavnostním středověkým vchodem se zlatou mozaikou. Byla to ve své době největší mozaika v Evropě a do Prahy ji přijeli vytvořit benátští mistři na pozvání Karla IV.

Na třetím nádvoří nás také upoutá vysoký žulový pylon – památník obětí 1. sv. války a gotická jezdecká socha sv. Jiří. Zajdeme i ke schodišti propojující nádvoří se zahradou Na Valech. Víte, proč se mu říká Býčí schodiště a kdo ho vytvořil?

Pod okny Vladislavského sálu si povíme o zásadních přestavbách Starého královského paláce, který nese stopy mnohých historických slohů. Přemyslovský románský palác rozšířil nejprve Karel IV., který směrem severním nechal vystavět 10 arkád s hrotitými oblouky. My uvidíme jen 3 arkády, protože zbylé nechal Václav IV. zazdít. Okna do Vladislavského sálu jsou prvními vlaštovkami renesance na Hradě, už nejsou hrotitá. Nad levým oknem si přečteme i datum přestavby, kterou inicioval Vladislav Jagellonský. Jeho dvorní architekt Benedikt Reid byl sice pevnostním stavitelem (vybudoval nové opevnění Hradu proti účinkům palných zbraní, které prošly v 15. století obrovským vývojem), ale přestavba Karlovského patra se mu opravdu báječně vyvedla. Sál, který tu vytvořil, byl ve své době největší světský klenutý prostor střední Evropy. Povíme si, co se ve Vladislavském sále konalo v minulosti a koná dnes. Víte, proč je kolem celého sálu průběžná kamenná lavice?

Jiřské náměstí dostalo název podle baziliky sv. Jiří, která je druhým nejstarším kostelem na Hradě, zbudovaným knížetem Vratislavem I. v r. 920. Průčelí má typickou barokní barevnost – smetanové a červené. Barokní je i kaple sv. Jana Nepomuckého na pravém nároží. To nás ale nesmí zmást při určování architektonického slohu, protože když pozvedneme oči vzhůru, uvidíme dvě věže z bílé opuky a sdruženými románskými okénky. Popojdeme dále a na jižní straně baziliky objevíme postranní vchod s tympanonem bojujícího sv. Jiřího proti drakovi, který je ozdoben renesančními rosetami. Ale ještě to není všechno, protože na východním závěru rozpoznáme gotickou kapli sv. Ludmily. Co myslíte, co by tomu dnes řekli památkáři? Povolili by na jedné budově použít čtyři různé slohy?

Bazilika sv. Jiří

Bazilika sv. Jiří 

 

Jiřskou ulicí budeme pokračovat kolem paláce pánů z Rožmberka, kteří své pražské sídlo vybudovali v polovině 16. století. Byl to čtyřkřídlý palác, později doplněn o rozlehlou zahradu a v interiérech skvostně vybaven. Byl tak nádherný, že jim ho záviděl samotný Rudolf II.  A taky ho v r. 1600 získal, když se Petr Vok dostal do finančních problémů. Vyměnil ho s ním za Schwarzenberský palác na Hradčanském náměstí.  Od r. 1753 probíhala přestavba paláce na Ústav šlechtičen. Povíme si, proč do něj šlechtičny vstupovaly, jak tam bydlely a jaký tam byl režim.

Na Ústav šlechtičen navazuje Lobkowiczký palác, vystavěný prestižním šlechtickým rodem Pernštejnů. Do toho paláce si převedla Polyxena z Pernštejna svého muže Zdeňka z Lobkowicz, a po něm palác převzal název. Víte, kdo byl prvním manželem Polyxeny? A jak se Polyxena nesmazatelně zapsala do české historie? Palác je jediným objektem v areálu Pražského hradu, který byl předán do soukromých rukou. Po nákladné rekonstrukci zde byla umístěna výstava Poklady sbírek Lobkowiczů. A opravdu stojí za to ji vidět. Ale na prohlídku musíte přijít v denní době.

Proti Lobkowiczkému paláci se nachází Nejvyšší purkrabství. Bydlel tu purkrabí, nejvyšší úředník království a zástupce panovníka v jeho nepřítomnosti. Purkrabský dům byl ve 14. století jistě velký a pohodlný, neboť tu delší čas bydlel sám král Karel IV. Bylo to po jeho příchodu do Prahy v r. 1333, kdy, jak uvádí ve svém životopisu, „….byl Pražský hrad ztroskotán až k zemi.“ A víte, jak se jmenoval jeho purkrabí? Zapátrejte v paměti, všichni jsme se to ve škole učili !! Nápověda – popíjeli spolu víno a zapěli si  z plných plic.

Pro další zajímavosti si přijďte na večerní procházku Pražským hradem.

Autor: Dana Kratochvílová

Share Button
Print Friendly

Zanechte svůj komentář

Jméno
Jméno*
E-mail
E-mail *
Web
Web