Menu

Karlínské industriální dědictví

0
Karlínské industriální dědictví

Již v minulosti jsme se zaměřili na industriální potenciál jednotlivých pražských částí, který zde bujel zejména od poloviny devatenáctého století. Průmyslová výroba vznikala původně zcela mimo město Praha v přilehlých oblastech, tenkrát někdy ještě ani ne městech. Obytná zástavba domků tu byla řídká, lidí pomálu a pozemky lákavě levné…A tak se sem postupně začali stěhovat větší či menší úspěšné podniky. Důvodů bylo samozřejmě více. Provozy zde mohly nejen kapacitně expandovat, ale nedaleko továren mohly být pohodlně budovány i sklady a další rozměrné haly…Ty zde měly přímé napojení na Karlínský přístav, zbudovaný již v roce 1822, a později i na železniční trať z Rohanského ostrova vybudovanou v sedmdesátých letech devatenáctého století.

Ani jedno z posledně zmíněných dopravních stanovišť se do dnešních dob již nedochovalo. Na místě železniční stanice Rohanský ostrov je dnes již jen pár budov připomínající zmíněnou éru mohutné industrializace, karlínský přístav se do dnešních dní dočkal změn ještě mnohem patrnějších. Při regulaci toku Vltavy došlo ve dvacátém století postupnému zaslepení karlínského ramene Vltavy a následnému zasypání.


Od té doby se v Karlíně změnilo mnohé. Když se vrátíme ještě mnohem hlouběji do historie zdejšího Zábranského území, a nebo také Špitálska, jak jej můžeme v literatuře nalézt (od špitálního bratrstva řádu křížovníků, kterým toto území formálně náleželo až do devatenáctého století), zjistíme, že Karlín je naprosto pozoruhodná část dnešní Prahy.

Kromě toho, že byl jako první povýšen na pražské předměstí, zde také od roku 1847 stávala plynárna, která zásobovala zdejší osvětlení lamp, dalším technických zázrakem té doby je Negrelliho viadukt, který zde zbudoval inženýr Alois Negrelli a Jan Perner, aby zajišťoval propojení dnešního Masarykova nádraží s tratí na Olomouc a Drážďany. A. Negrelli je dnes sice slavnější, stavbu ale zahájil Perner, na něhož odkazuje jedna z karlínských ulic, bohužel ale záhy zemřel.

Od devatenáctého století zdejší místo obývali především dělníci, později také městští úředníci, kteří se sem stěhovali kvůli nižšímu nájemnému. Čtvrť byla zašedlá a špinavá. Kolem jednotlivých ulic se táhlo množství lokálů a náleven, ve kterých zaměstnanci po práci svlažovali svá hrdla, někdy až do brzkých ranních hodin. A pak vše nanovo, a stále tak dokola. Tradičně se zde uchytilo několik druhů tovární výroby, od přádelen a kartounek, přes papírny, rafinerie cukru a cihelny, až po strojírenský průmysl. V něm vynikalo hned několik souputníků. Jistě vám napoví jména jako Breitfeld, Daněk, Kolben, či Křižík…a to jsou jen někteří z nich, kteří zde měli své provozy.

Industriálním stavbám nelze upřít jejich zvláštní poetiku. Ač to byly budovy většinou ryze funkční, něco je dělalo tajemně přitažlivými. Snad ta jejich velká skleněná okna, za kterými se pro mnohého kolemjdoucího skrývala všemožná tajemství výrobních postupů, možná jednoduchost jejich nosné konstrukce, která většinou zůstávala obnažena. Je to ryzí architektura, která nemusí nic předstírat, je stejně surová, jako bývaly v srdcích dělníci, kteří zde pracovali a někdy stejně tak i drsná. Odedávna měla jeden jediný účel – usnadnit veškerou svou podstatou výrobní proces a pohyb zaměstnanců. A proto možná, má tato architektura dodnes tolik obdivovatelů a nadšených fanoušků…

Na mnohdy skryté půvaby těchto někdejších továren se při našem dnešní putování Karlínem zaměříme. Některé již bohužel nestojí, jako například bývalá strojírna Rustonka, zbořená v roce 2007. Jiné, a není jich málo, byly konvertovány buď na další výrobní prostory, kanceláře, či byty a slouží tak přeneseně nadále.

Jednou z nich je původní továrna poživatin Františka Zátky, jenž se nacházela na Sokolovské třídě čp. 100. Původně se ale jednalo o přádelnu, vystavěnou mezi lety 1845 – 1851. Posléze ji ale zakoupil právě Zátka a nechal ji adaptovat na pekárnu. Podnikání se mu dařilo a tak areál několikrát musel rozšiřovat, například o nižší křídlo, které sloužilo k balení lahví. Dnes se zde nachází kancelářské prostory Meteor, k nimž přibyla nárožní moderní budova.


Jak již bylo nastíněno, tato továrna několikrát změnila svůj účel výroby. A tak, když se odsud Zátkova pekárna v roce 1911 odstěhovala do Holešovic, sloužil zdejší areál jako pražírna fíků a čekanky a po znárodnění se jeho výroba měnila ještě několikrát.

Za rokem v Thámově ulici, poblíž dnešní stanice metra Křižíkova v objektu s číslem popisným 291, bychom ještě ve dvacátých letech minulého století našli knihařskou firmu Z. a J. Nožičky. Původní budova tu stojí i dnes. To však nebyla jediná firma tohoto druhu v Karlíně, v Pernerově ulici se ještě nacházela továrna na tisk plakátů, svého druhu tak oblíbených a potřebných pro propagaci firem a kalendářů.

Samotnou kapitolou je však pověstný závod ČKD Dukla, kteří ještě mnozí pamatují z osobní zkušenosti. Ten zde zabíral rozsáhlý areál v místech ulic Křižíkovy, Thámovy a Pernerovy. Někteří si jistě vybaví, i co znamená spojení těchto třech písmen. Jedná se o původní gigantickou firmu, která zde sídlila před druhou světovou válkou a následným znárodněním – a to Českomoravská – Kolben – Daněk. Tato fima vznikla z několikeré fúze, kdy se nejdříve rozrůstala firma pana Breitfelda a pana Daňka, aby se vzápětí spojily do jednoho kolosu a ještě jednou se prolnuly v roce 1927 s tradiční Českomoravskou – Kolben.




Ale začněme toto složité klubko spojování provozů lehce rozmotávat. V roce 1892 se spojily Daňkovy strojírny se strojírenským provozem pánů Breitfelda a Evanse. Těžké provozy byly tenkrát na velkém vzestupu, i přes enormní konkurenci, jak na domácím poli, tak i v zahraničí. Pro ilustraci stačí jen připomenout, že nedaleko této firmy se nacházela tzv. „Rustonka“.

Firma Breitfeld a Daněk sídlila v budově na Křižíkově ulici čp. 237, kde ostatně tovární architekturu nalezneme dodnes. Reprezentativní hala s průčelím do ulice prošla moderní konverzí v letech 1999-2000, stojí za ní zahraniční architekti Ricardo Bofill a Pierre Carniaux. Hned v sousedství nalezneme ještě Karlin Studios, místo, které se stalo rájem umění a další pozůstatky továrních budov. Po válce podniku ČKD náleželo území, které se rozpínalo přes celý blok, až k ulici Pernerova. Kaplička z osmnáctého století, jež je až pod Vítkovským kopcem bývala ještě před několika desetiletí obklopena industriálním prostředím této firmy. To však nebyla jediná „pobočka“ ČKD. V rámci znárodňování soukromých podniků vznikla například i „Pragovka“, čili ČKD Praha a další větve, jenž se orientovaly na určitý segment trhu. Po převratu se firma stala nekonkurence schopnou, neboť mnohé technologie i provozy byly již velice zastaralé.



Nás ale nyní blížeji bude zajímat pan Kolben, a to v souvislosti s ještě dalším velice slavným vynálezcem, jehož podnik sídlil rovněž v Karlíně. Samozřejmě se jedná o pana Křižíka. Přesto, že je Křižík o více než deset let starší než Kolben, utkaly se na poli techniky. I když by se dalo říci, že spíše nepřímo.

Na přelomu devatenáctého a dvacátého století totiž zuřila otázka budoucnosti elektrické proudu. Bylo jasné, že jde o převratný vynález, který posune lidstvo vstříc pokrokům. Průkopníci se však rozdělili na dva nesmiřitelné tábory, z nichž jeden, reprezentovaný právě Křižíkem a nebo například Edisonem, se přikláněli k využití stejnosměrného proudu, zatímco další k proudu střídavému. K druhé skupině patřil i Kolben. Zajímavostí však je, že Kolben praxi získal právě v Edisonově firmě, kde se seznámil i s dalším vynálezcem Teslou. Právě ten jej nadchl pro myšlenku střídavého proudu, jež se ukázala pro další využití (hlavně v průmyslovém odvětví) jako klíčová. Definitivně tento rozpor zpečetila zakázka na první pražskou elektrárnu o kterou se oba konkurenci ucházeli. Ač mladší, vyhrál ji tenkrát Kolben. František Křižík ale navždy zůstane s Karlínem a Prahou spojen, zejména před jeho zdokonalené obloukové lampy, ale také přes první elektrickou tramvaj v Praze.

Na slavnou dobu, kdy Karlín křižovaly první tramvaje a propojovaly jej s Vysočany a Libní upomíná objekt dnešní prodejny luxusních vozů na roku Sokolovské a Šaldovy ulice. Nacházela se zde nejstarší pražská vozovna. Zbudována byla již roku 1893, kdy nahradila původní objekty jež sloužily pro potřeby koněspřežných drah. Svou funkci plnila až do počátku padesátých let, kdy změnila svůj účel na garáže.



V Karlíně sídlili i montovny a opravny Pragy (Pernerova čp. 149) a výrobce letadel Aero. Oba objekty zde naleznete doposud a naštěstí se těší velmi dobré kondici. Skladiště, montovna a servis firmy Aero se nacházel v Šaldově ulici čp. 425. Je to krásný, čistý funkcionalistický objekt, jenž asociuje ladnou estetiku letadel, jaká tato firma produkovala. Začínala ale o něco klasičtěji, a to jako automobilka. Autory budovy jsou architekti Jindřich Freiwald a Jaroslav Böhm, postavena byla ve třicátých letech. Dnes zde sídlí kanceláře.

Stejného využití se dočkal i někdejší objekt autoopravny Praga, jejíž hlavní provoz sídlil ve Vysočanech. Firma Praga vznikla již v roce 1907 a za první dva roky prodala zájemcům pouze necelé dvě desítky automobilů. Jednalo se více méně o prototypy. Nejzářivější éra firmy měla teprve přijít. Po založení Československa se firmě dostalo pocty nebývalé a zároveň skvělé reklamy, neboť automobilem této značky s oblibou jezdíval T. G. Masaryk. Pro státnické příležitosti volil model Praga Grand, ale občas se blýskl i v jiném modelu. Bohužel po druhé světové válce byla firma znárodněna a jakoby zmizel prvorepublikový švih a dravost, která značku poháněla.


Než jsme ale došli k Pragovce, cestou jsme míjeli jinou zajímavost – tunel vedoucí skrz vrch Vítkov. Ten sloužil obyvatelům Žižkova od roku 1953 především jako rychlá spojka, když docházeli do Karlína za prací. Neboť nejen Karlín, ale také Žižkov byl brán jako dělnická čtvrť, o čem svědčí například Hrabalova kniha Něžný barbar. Tam je místní kolorit popsán mistrovsky. Tunel je 303 metrů dlouhý a zhruba čtyři a půl metrů široký. Jeho stav ale k průchodu moc nevybízí, večer a v noci jsou na místě spíše obavy…

Ale komu by se vlastně z Karlína chtělo pryč. Tato městská část se rozrůstá tak dynamicky, že se dnes již opravdu nedá mluvit o dělnické enklávě, navíc je zde plno zeleně a tak se tu žije opravdu příjemně. A pokud zde přímo nebydlíte, určitě se sem vypravte alespoň na vycházku, výlet, či posezení. Je tu spousta krásných parků, kaváren a restaurací a obklopeni budete stavbami, z nichž dýchá historie karlínského genia loci.

A když vyrazíte s námi, ukážeme si mnohé další industriální objekty, zajímavá zákoutí a povíme si blíže, jak se Karlín průběžně proměňoval v časech. Více se dozvíte zde.

|Fotografie: archiv autorky, reprodukce z knih Pražský industriál a Zmizelá Praha – Továrny a tovární haly, 1.díl, foursquare.com|

Share Button
Print Friendly

Zanechte svůj komentář

Jméno
Jméno*
E-mail
E-mail *
Web
Web